Článek
Přátelství je jako skleněná kulička. Taková, co mění barvy podle teploty a nálady. Musíte s ní zacházet velmi křehce. Protože když upadne, rozbije se. A vy budete smutní. Když si ji schováváte, utíráte od prachu a občas naleštíte. Jste na ni pyšní. Říkáte si: „Ano, to je ta kulička přátelství kterou si chráním.“
A pak jsou kuličky schované někde vzadu, hluboko tam, kde už ani vy sami nehledáte. Jednoho dne ale vypluje na povrch vašeho já. Vrátí se vzpomínky na krásné chvíle společně strávené s tím, s kým vás kulička pojí. Všechny úsměvy, pozdravy, každý společný záchvat smíchu a všechny pocity, jak jste je zažívali, než jste tuto kuličku pohřbili. Je to krásné, že?
Na druhou stranu, schováváme si i takové, které zčernají, aniž bychom si toho všimli. To jdete oprašovat, leštit a zjistíte, že jedna z nich je docela černá, a divíte se, co se stalo, bádáte, pátráte. Tu si všimnete změn, které jsou velké. Překonat je je těžké, neboť i přes veškerou snahu čištění je zevnitř plná dýmu, který zakrývá pravý význam kuličkového bytí. Osobně si dovolím zastat se těchhle kuliček. Nechme si je alespoň chvíli, třeba se stane zázrak. Možná jsou nemocné a vaše pečování potřebují více než kdy jindy. A až se uzdraví, budou vyzařovat teplo přátelství takovou silou, která zahřeje vaše srdce.
S láskou Ali
