Článek
Cožpak jsem ti zemřela, že mě ukládáš do země? Ne nechci, chci žít. Cítit vítr ve vlasech, slunce na kůži, bušení srdce, které tě nechápe.
Ne, nemáš právo zrado. Z kolika lidí se vlastně skládáš? Z těch včerejších, dnešních z těch které jsem milovala, dokonce věřila. Ty, jejichž úsměvy byly na mém denním pořádku. Z nichž med byl ředěn jedem dost možná jedna ku jedné.
Nedovolím abys mě potupila a zadupala. Milá zrado, je tu něco co mi dává sílu se ti postavit. Říká se tomu láska k blízkému. A ten blízký je balzámem a lékem na tvůj jed. Má různé názvy, někdy se této lásce říká přítel jindy kamarád. Ale taky rodina, manžel a jindy Bůh. Tak vidíš kolik názvů má a ještě víc. A ty jsi jedna. Sama samotinká. Točíš se dokola jako zaběhnutý pes který ztratil díky lásce zuby a už nemůže kousnout, už to nebolí… jen tebe.
s láskou Ali
