Článek
Život s kočkou je kapitola sama pro sebe. Přijdete domů, kde na vás čeká chlupatý aristokrat, který vám dá najevo svou lásku tím, že se na vás podívá, jako byste mu právě zbořili panství. U mě doma to není jinak. Moje kočka Elli je můj nejlepší přítel a zároveň bytná, každý den mě vítá s pohledem, který říká: „Zase jsi zapomněl na můj nájem ve formě kapsiček.“ Elli je tak trochu rebelka. Tomu byste nevěřili, ale aportuje jako pes a umí vrčet, taky jako pes. To nemluvím o tom, jak dlouze se spolu dokážeme dohadovat.
Venčím ji na vodítku, což na vesnici, kde bydlím, a kde kočky a kocouři lítají volně jako stíhačky, vyvolává mezi sousedy slušné salvy smíchu.
Ale já ji miluju, a to je to, co se počítá. A přesto se najdou lidé a zejména ženy, kteří si myslí, že muž žijící s kočkou je nějaký „slaboch“.
Proč?
Protože kočka.
Tak se pojďme trochu odlehčeně na tyto mýty podívat.
„Skutečný muž má psa!“
Říká kdo? Nejspíš někdo, kdo nikdy nezažil, jaké to je být svědomitě ignorován vlastní kočkou. Ano, pes vás bezpodmínečně miluje, ale kočka? Ta od vás očekává diplomacii, trpělivost a schopnost pochopit, že jste v jejím vesmíru jen další služebník. To chce prostě charakter. A jestli je to málo mužné, tak příště zkuste zkrotit tygra.
Všechna tahle podobná tvrzení jsou tak stará, že by si to zasloužilo vystavit v muzeu společenských stereotypů. Kočka je prý příliš jemná a samostatná na to, aby odpovídala tradičnímu obrazu mužské dominance. Ale opravdu chceme žít v době, kdy muž musí dokázat světu svou sílu venčením labradora?
Pokud ano, pak příště zaveďme jako měřítko i na držitelství medvědů.
„Kočky nejsou akční“
Někdo by mohl říct, že kočka je symbolem gaučové pasivity. Kdo tohle tvrdí asi nikdy nezažil, jak vás může malá chlupatá bestie probudit ve tři ráno jen proto, že jí málo chrastily granule v misce. Muž s kočkou nežije životem pohodlí. Jeho svět je plný nečekaných akcí a zvratů, jako je hon na ztracené klíče, které kočka ukryla, nebo pokus o záchranu rostliny, která se právě změnila v její terč.
Realita? Zkuste si doma na zemi zapomenout krabici nebo roli toaletního papíru. Vaše kočka z nich udělá bitevní pole, které strčí do kapsy i scénu z akčního filmu. Muž s kočkou tak vlastně žije pořád v akci, akorát jeho hlavní mise je najít, kde zrovna kočka schovala jeho ponožky.
„Bláznivé kočičí dámy“
Jasně, kočky jsou obvykle spojovány s „bláznivými dámami“. Ale co když muž s kočkou je prostě chlap, který ví, co chce? Sofistikovaný, klidný a dostatečně sebevědomý na to, aby si mohl užít společnost tvora, který se k němu přijde pomazlit jen tehdy, když se mu prostě chce. To je vztah na úplně jiné úrovni. A věřte, že to rozhodně není pro slabé povahy.
„Pes je loajální, kočka jen vypočítavá“
Opět omyl, kočka je loajální, ale po svém. Pes na vás skočí a olízne vás jako odpolední svačinu. Kočka vám dá jemné mávnutí ocasu a řekne: „To je všechno, co dnes dostaneš.“ Pokud tohle zvládnete brát s nadhledem, pak jste mentální obr. Muž, který se naučí kočce nevnucovat, má navrch i v mezilidských vztazích.
„Má kočku, takže musí být slaboch“
Mýtus největšího kalibru. Muž s kočkou musí každý den čelit dávkám chlupů v kávě, nevyzpytatelným rozmarům a občas i drzému opovržení. A přesto vytrvává. Proč? Protože ví, že vztah s kočkou je jako vztah s ženou. Někdy kousne, někdy pohladí, ale nikdy není nudná.
Muži s kočkami jsou vyvolení králové. Rozumějí, že pravá láska není o slepé oddanosti, ale o vzájemném respektu a sdíleném prostoru. A pokud si někdo myslí, že kočka je pro slabochy, pak nikdy nezažil ten triumf, když na vás kočka poprvé dobrovolně lehne. Protože v tu chvíli jste nejen králem domu, ale i králem jejího srdce.
A co je mužnější než být králem?
Muži s kočkami jsou tady, aby rozbíjeli stereotypy. Nejsou slabí, jen si vybírají společnost, která jim dává svobodu, klid a občasnou legraci.
