Článek
Cítíte se ve vztahu jako v nekonečné epizodě nepovedeného seriálu, kde jste sice hlavní postavou, ale váš partner si zřejmě myslí, že je to spíš komedie? Možná jste se ocitli v takzvaném „situačním vztahu“. Co to je? No, je to něco jako přátelství s výhodami, ale bez toho přátelství. A někdy i bez těch výhod. Pojďme se podívat, jak to poznat, aniž byste museli volat psychologa nebo číst horoskopy.
Začátky byly jako z romantického filmu, ale teď je to spíš dokument o zvířatech. Všichni známe ten pocit. První rande, motýlci v břiše, společný smích a naděje, že tohle by mohlo být „ono“. Jenže pak se něco zvrtne. Najednou má váš partner vždycky něco „důležitého“ na práci, když s ním chcete strávit čas. Nebo vám napíše, že se nemůžete vidět, protože… no, protože už má něco jiného, než jsou plány být s vámi. A vy si říkáte: „Je to vážné, nebo si se mnou jen hraje?“
Situační vztah je něco jako fast food. Rychlé, pohodlné, ale dlouhodobě vás to nezasytí. V takovém vztahu je váš partner s vámi, jen když se mu to hodí. Když potřebuje společnost, zábavu nebo pomoc s přenášením nábytku. Ale jakmile přijde řeč na závazky, najednou je to, jako byste mluvili o teorii relativity. Prostě nechápe.
Kontakt? To jste spíš vy, kdo ho iniciuje. Pokud máte pocit, že jste jediní, kdo píše, volá a navrhuje schůzky, něco je špatně. Když se vám partner/ka dva dny neozve a pak vám odpoví jednoslovnou zprávou „Ahoj“, je to jako by vám někdo řekl: „Jsi pro mě důležitý… ale ne zas tak moc.“
Váš vztah funguje na principu „uvidíme, jak to vyjde“. Nemáte žádné dlouhodobé plány, a když se zeptáte, co budete dělat o víkendu, odpověď zní: „No, uvidíme.“ To „uvidíme“ obvykle znamená, že vás uvidí, až bude mít náladu. A to může být klidně za měsíc.
Budoucnost je tabu, jako byste se bavili o mimozemšťanech. Pokud se váš partner/ka vyhýbá jakýmkoli diskuzím o budoucnosti, je to jako byste se zeptali, jestli věří v UFO. Prostě nechce o tom mluvit. A když už se k tomu donutí, odpověď zní: „No, uvidíme.“ Jo, to „uvidíme“ je oblíbená fráze.
Váš partner má vždycky nějakou výmluvu. Nemá čas, protože musí pracovat, uklízet, koukat na fotbal, nebo… no, prostě něco. Ale když on/ona chce, najednou má čas na cokoli. Zvláštní, že?
Pokud se váš partner/ka vyhýbá hlubším rozhovorům jako čert kříži, je to varovný signál. Když se zeptáte, jak se má, odpoví: „Dobře.“ A to je celá konverzace. Žádné „a co ty?“, žádné „jaký byl tvůj den?“. Prostě nic.
Pokud vás váš partner nechce seznámit se svou rodinou nebo přáteli, je to, jako by vás držel v nějaké tajné zóně. Možná si říkáte: „Proč? Jsem snad nějaký exotický druh, který se nesmí ukazovat na veřejnosti?“
Máte společné akce? Jen když se to hodí, že? Víkendový zážitky, sex, kino… to jo. Ale jakmile máte jít na večírek nebo na rodinnou oslavu, najednou má váš partner „důležité pracovní povinnosti“. Zvláštní, že?
Pokud se ve vztahu necítíte šťastní, je to jako byste jedli čokoládu, která chutná jako starý papír. Prostě to není ono. A když ani rozhovor o vašich pocitech nic nevyřeší, je čas přehodnotit situaci.
Pokud jste v předchozích bodech poznali svůj vztah, máte několik možností. Můžete si promluvit s partnerem, ale připravte se na to, že odpověď bude pravděpodobně: „No, uvidíme.“ Můžete to brát jako nezávazné povyražení, ale to je těžké, pokud jste zamilovaní. A pak je tu třetí možnost a tím je rozchod.
Pamatujte, že si zasloužíte někoho, kdo vás bude milovat takového, jaký jste. Někoho, kdo vás nebude brát jako záložní hráče, ale jako hvězdu svého týmu. A pokud to váš současný partner nevidí, možná je čas najít někoho, kdo to uvidí. Příliv emocí, odliv iluzí. Někdy je lepší plavat dál než se topit v mělké vodě. Neztrácejte čas s někým, kdo si vás chce půjčit jen na víkend. Zasloužíte si někoho, kdo si vás chce nechat napořád.
