Puberta 2.0 aneb Co je vlastně ta hormonální bouře našich žen

Jenže pak přijde den, kdy naše drahá polovička uprostřed lednové vánice rozrazí okno dokořán, začne se zběsile ovívat nedělní přílohou a prohlásí, že je tu nedýchatelno. Milé ženy a stateční muži, vítejte v jedinečném období jménem Puberta 2.0. Je to jízda, kde my chlapi hrajeme často roli bezradných spolujezdců bez bezpečnostních pásů. Pojďme se na tuhle hormonální jízdu podívat společně…

Lékaři pro tuhle fázi mají vznešený název a říkají jí perimenopauza. My chlapi tomu pracovně přezdíváme „zahřívací kolo“ nebo „plíživé ticho před bouří“. Je to vlastně taková neviditelná předskokanka samotného přechodu. Vy si jako partner ještě pořád naivně myslíte, že jedete s rodinou po staré známé a klidné dálnici, ale ženské tělo už potají a bez blinkru přehazuje výhybku na horskou dráhu. Není to ještě plnotučný ohňostroj a každodenní drama, spíš takové varovné problikávání červených kontrolek na palubní desce. Zatímco my v dílně urputně zkoumáme, proč nám u sekačky kolísají otáčky, naše milované polovičky se začínají potýkat s tím, že jejich vlastní vnitřní motor občas zničehonic zakašle a začne jet na úplně jiný, vysoce oktanový typ paliva.

Všechno to začíná nenápadně. Téhle druhé pubertě totiž předchází záludná fáze, kdy ženy zjistí, že jim někdo v noci tajně vyměnil hlavu za cedník. Hledají brýle, které mají na nose, nebo klíče, které už pět minut pevně svírají v ruce. Jako milující a praktický partner se jí snažíte logicky poradit: „Miláčku, a nedala sis je do kabelky?“ Chyba. Zásadní chyba. Chlapi, pamatujte si, že slovo „logika“ je v Pubertě 2.0 naprosto sprosté slovo.

A pak jsou tu ty emoce. Naše jindy racionální žena najednou usedavě pláče u televizní reklamy, protože ta kočka, co tam žere ty granule, má strašně smutné oči. Než stihnete ze šuplíku vylovit kapesník a konejšivě ji pohladit, slzy zázračně uschnou. Místo díků dostanete vyčiněno, že na ni koukáte moc nahlas, tváříte se u toho nechápavě a vůbec s ní nesoucítíte.

Pak přijdou na řadu ty slavné návaly horka. Když se vám v dílně porouchá sekačka nebo vrtačka, přesně víte, kam sáhnout. Když se ale porouchá vnitřní termostat vaší ženy, nepomůže vám ani kufr toho nejlepšího nářadí. V jednu chvíli se choulí pod dekou, stěžuje si na průvan, a za pět vteřin z ní sálá žár, že byste na jejím čele mohli sušit houby.

A co my chlapi? My se učíme umění přežití v extrémních podmínkách sdílené domácnosti. Když doma v lednu mrzne, až praští, protože je potřeba „okamžitě vyvětrat to dusno“, potichu si oblékáme druhou mikinu, natahujeme tlusté vlněné ponožky a tiše se modlíme, aby ten uragán brzy přešel. Zlaté a životně důležité pravidlo pro muže zní: Nikdy, ale opravdu nikdy neříkejte větu: „Vždyť je tu zima.“ Koledujete si totiž o to, že vás do toho mrazu definitivně vystěhuje na zahradu.

Partnerské soužití v tomto období mnohdy připomíná práci nezkušeného pyrotechnika. Nikdy nevíte, který drátek zrovna přestřihnout, aby to celé nevybuchlo. I zdánlivě nevinná otázka typu „Co si dáš k večeři?“ může být rozbuškou. Ženská nálada dokáže během jediného dopoledne a večera vystřídat kompletní roční období.

Obrovská láska a něha. „Jsi ten nejlepší chlap pod sluncem.“

Náhlá lítost. „Proč se mnou vlastně jsi, když jsem pořád tak strašně protivná?“

Svatý hněv. „Nedívej se na mě takhle ublíženě, stejně za to můžeš ty a ty tvoje věčně pohozené věci!“

Snažíte se to vyžehlit, donést víno, složit poklonu… ale je to jako házet hrách na zeď. Ženy samy po bitvě často přiznávají, že se v té chvíli na sebe dívají jakoby odněkud z rohu místnosti a říkají si: „Proboha, proč na něj takhle šílím?“ Ale prostě si nemůžou pomoct, ten vnitřní skřítek, co tahá za páčky, je zkrátka dočasně silnější.

Ale teď na chvíli vážně a s obrovskou láskou. Když se ta denní bouřka konečně přežene, doma se vyvětrá a moje milovaná polovička večer unaveně usne na mém rameni, dívám se na ni s neskutečným obdivem. Tyhle naše úžasné ženské mají za sebou kus obrovské cesty. Vynosily a vychovaly děti, zvládly miliony starostí, léta trpělivě snášely ty naše chlapské vrtochy, věčnou rýmičku a nápady, které nás často stály víc nervů než užitku.

Teď si zkrátka jejich tělo jen vybírá daň za to, jak strašně moc rozdávaly energii všem okolo. A my chlapi? My tu pro ně v téhle jejich „druhé pubertě“ prostě musíme být. S náručí plnou pochopení, s obkladem v jedné ruce, s tabulkou čokolády v druhé a hlavně s vědomím, že bez nich by ten náš chlapský svět byl jen studené, nudné a prázdné místo.

Takže, milé ženy, klidně větrejte a plačte u reklam. My to s vámi rádi vydržíme. Protože za to všechno, co pro nás děláte, si to zatraceně zasloužíte!

Zdroj: https://zena-in.cz/clanek/kdyz-ma-zena-druhou-pubertu

Zdroj: https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-plizive-priznaky-perimenopauzy-svedi-vas-usi-klimakterium-se-blizi-jak-se-na-nej-pripravit-102452

Zdroj: https://www.flowee.cz/zdravi/16544-ve-ctyriceti-mi-prestal-fungovat-zivot-perimenopauza-jako-ticha-krize-o-ktere-se-nemluvi

Zdroj: https://www.maminka.cz/clanek/perimenopauza-proc-se-zeny-kolem-ctyricitky-citi-podrazdene-unavene-a-nepochopene