Článek
Proč to dobrovolné utrpení? Pánové, nenechme se zmást řečmi o čakrách a vnitřním míru. Znáte to. Zrovna když by si člověk nejradši vzal Ibalgin, zabalil se do deky jako lidské burrito a pustil si v televizi cokoliv, kde se nevyskytují příliš rychlé pohyby, ozve se z mobilu neúprosné pípnutí. Je čtvrtek, 17:30.
Čas na jógu.
Jejich tělo stávkuje už od rána. Hlava třeští, pravé koleno spolehlivě předpovídá blížící se okluzní frontu a bederní páteř právě sepsala petici za odchod do předčasného důchodu. Logickým krokem by bylo zalézt do postele. Ale ne. Ony se nasoukají do kompresních legín… ty které slibují, že z nich udělají gazely, ale zatím jen úspěšně omezují krevní oběh a vyrazí.
Jóga po padesátce… to je totiž prostě… no však se ví. Společenská nutnost, tajná zbraň proti stárnutí a symbol toho, že na sobě zkrátka makají.
Místo činu a ohňostroj kloubů a boj o přežití
Lekci vede éterická bytost jménem Květa. Je jí asi dvacet dva let a její páteř má konzistenci uvařené špagety. Květa mluví tichým, zvonivým hlasem a rozdává pokyny z jiného vesmíru:
„Otevřete svá srdce, spojte se s matkou Zemí a zhluboka prodýchejte své levé tříslo.“
Realita v zadních řadách, kde leží naše ostřílené padesátnice, je ale mnohem prozaičtější. Místo otevírání čaker se sálem nese hlasité lupání a křupání, připomínající odpalování petard na Silvestra. V pozici Střechy… neboli Psa… hlavou dolů… se krev neúprosně hrne do hlavy, která už tak bolela. Zoufale se snaží udržet rovnováhu, nevydat ze sebe žádný společensky nepatřičný zvuk a nezkolabovat dřív, než Květa zavelí ke změně.
Vrcholem všeho je Šavásana… pozice mrtvoly.
Konečně!
Mohou si lehnout a „vyprázdnit mysl“. Což v praxi zralé ženy znamená patnáct minut intenzivního přemýšlení nad tím, jestli je doma dost cibule na guláš, jestli ten její nezapomněl vynést plasty a proč si proboha nevzala ty volnější tepláky.
Návrat domů a zrod hrdinky
To nejdůležitější na celé józe ale nepřichází ve studiu. Přichází až po lekci. Návrat domů je pečlivě nacvičené divadelní představení, za které by se nemusely stydět ani herečky v Národním divadle.
Dveře se s dramatickým rozletem otevřou. Vchází Hrdinka… V ruce třímá srolovanou fialovou karimatku jako kopí po vyhrané gladiátorské bitvě. My chlapi zvedáme oči od zpráv a okamžitě cítíme, že se mění tlak v místnosti.
Hrdinka ze sebe shodí bundu, zhluboka vydechne, teatrálně se opře o futra a srazí nás na kolena jedinou větou:
„Tak tohle byla MA-KAČ-KA!“
Svalí se na gauč s grácií umírající labutě, která právě zdolala himalájský vrchol, a dodá:
„Dneska už po mně absolutně nic nechtěj. Jsem úplně zničená. Ty čakry mi daly strašně zabrat.“
To jako vážně? ptáme se v duchu, ale nahlas neřekneme raději nic. Za ta léta už víme, že pud sebezáchovy je silnější než touha po pravdě. Nemusí přece vědět, že víme, že z té hodinové „makačky“ se čtyřicet minut v podstatě jen leželo na podložce a zhluboka dýchalo do břicha, zatímco instruktorka pálila šalvěj.
A tak to má být. Jóga po padesátce totiž dávno není jen o protažení svalů a dotknutí se palců u nohou. Je to především geniální, společensky vysoce uznávané a duchovnem opředené alibi, jak si po návratu domů konečně a zcela bez výčitek hodit nohy na stůl a nechat se obsluhovat.
Hrdinky našich všedních dnů
Ale teď ruku na srdce, pánové, a úplně vážně. Ten meduňkový čaj jim nakonec uvaříme rádi. Ne proto, že bychom beze zbytku uvěřili té historce o přežití v extrémních podmínkách a úplném vyčerpání organismu. Uděláme to proto, že pod tou slupkou divadelní dramatičnosti vidíme něco úplně jiného. Vidíme ženu, která to zkrátka nevzdává. Ženu, kterou sice bolí záda a starosti se jí občas kupí nad hlavu, ale přesto se sebere, překoná se a jde se sebou něco dělat.
Ona tam totiž ve skutečnosti nejde jen pro to alibi. Jde tam pro ten letmý pocit lehkosti, pro sdílený smích se stejně „rozbitými“ parťačkami… ale hlavně pro ten vnitřní pocit, že ještě rozhodně nepatří do starého železa. Cvičí a snaží se udržet v kondici, aby tu byla… pro sebe, pro rodinu, a ano, i pro nás… co nejdéle zdravá a plná života.
A to je na tom to vůbec nejkrásnější. Takže pánové, až se zítra večer rozletí dveře a ta vaše hrdinka vám s funěním oznámí, že dnešek byla neuvěřitelná makačka a ať po ní už absolutně nic nechcete… prostě se jen usmějte, pohlaďte ji a běžte postavit na vodu. Dělá to totiž i pro nás. A to za trochu toho obletování přece stojí.
Namasté, milé dámy. A příští čtvrtek zase na značkách!
Anketa
Zdroj: https://www.vlasta.cz/clanek/joga-kouzli-s-hormony-20250525.html
Zdroj: https://vysocina.rozhlas.cz/poradna-s-jogou-muzete-zacit-v-kazdem-veku-7764747
