Když byl toaleťák nad zlato a zadek plakal: Krutá pravda o socialistické hygieně

Když v roce 1988 vyhořely papírny, stal se z toaleťáku rázem ten nejcennější poklad v zemi. Pojďme si s úsměvem (a velkou úlevou) zavzpomínat na časy, kdy noviny nesloužily jen ke čtení a šedivé role na provázku byly symbolem absolutního životního vítězství.

Dneska člověk stojí v supermarketu a řeší existenciální krizi… vzít si ten čtyřvrstvý s vůní heřmánku, nebo raději ten s výtažky z aloe vera a potiskem roztomilých štěňátek? Kdybyste s touhle úvahou přišli do drogerie v polovině osmdesátých let, pravděpodobně by na vás rovnou zavolali docenta Chocholouška. V dobách reálného socialismu byl totiž toaletní papír něco mezi strategickou surovinou a bájným jednorožcem. Všichni o něm slyšeli, ale málokdo ho měl zrovna doma.

A když už náhodou byl, stál za to.

Než se vůbec začneme bavit o těch slavných ruličkách, musíme vzdát hold naprostému unikátu socialistického průmyslu… skládanému toaletnímu papíru. Dodával se v úhledných balíčcích a na první pohled vypadal docela neškodně. Jeho barva oscilovala mezi depresivní šedou a vybledlou růžovou.

Problém nastal ve chvíli, kdy jste ho museli použít k účelu, pro který byl (teoreticky) stvořen.

Tento papír měl totiž jednu fascinující fyzikální vlastnost… byl z jedné strany podivně lesklý a hladký, skoro jako papír na pečení. Zlé jazyky tvrdily, že se v papírnách omylem smíchala linka na toaleťák s linkou na smirkový papír. Jeho absorpční schopnosti se limitně blížily nule. Tekutiny i pevnější materiály zkrátka nevsakoval, on je pouze s neúprosnou klouzavostí přesouval z bodu A do bodu B. Použití tohoto „voskáče“ tak vyžadovalo značnou dávku zručnosti, strategického plánování a hlavně odvahy.

Absolutní vrchol absurdna ale přišel na konci osmdesátých let. V té době se většina toaletního papíru v Československu vyráběla v Harmaneckých papírnách na Slovensku (slavná značka s labutí). Jenže v dubnu 1988 tam vypukl masivní požár, který zničil obrovské sklady hotového zboží.

A následovala panika, která by se dala přirovnat k apokalypse.

Papír prostě zmizel. Ne na den nebo na týden, ale na měsíce. Stal se nedostatkovým zbožím nejvyšší kategorie a brutální „podpultovkou“. Když se někde před drogerií utvořila fronta delší než na banány nebo mandarinky, bylo jasné, že „přivezli toaleťák“. Existovaly přísné příděly… většinou maximálně pět rolí na hlavu.

Ulice československých měst v té době nabízely pohled vymykající se realitě. Šťastlivci, kteří uspěli v bojích u pultů drogerií, si role často navlékali na provázek. Kráčeli pak městem s několikametrovou girlandou šedivého toaletního papíru kolem krku, hrdí jako by se právě vraceli z olympiády se zlatou medailí.

V zoufalé situaci musela zasáhnout samotná vláda. Komunističtí funkcionáři zjistili, že naštvaný občan bez toaletního papíru je nebezpečnější než imperialistický špion, a tak se toaleťák musel za drahé devizy urychleně dovážet ze Západu, a dokonce i z Číny.

A co dělali lidé, když zrovna nebyl ani voskový skládač, ani vybojované role z Harmanů? Nastoupila improvizace a tiskoviny.

V tomto ohledu odvedl největší kus práce deník Rudé právo. Aby byl tiskařský papír alespoň trochu použitelný a nevyrobil vám z pozadí krvavou fašírku, bylo nutné aplikovat speciální technologický postup… papír se musel pečlivě a opakovaně zmačkat a promnout v rukou, aby se narušila jeho struktura a trochu změknul. Až zpětně člověku dochází ta hluboká symbolika… tisíce Čechoslováků každý den seděly na toaletě, zuřivě mačkaly úvodníky o plnění pětiletek v těžkém průmyslu a pak si s nimi… no, vytřely.

Dnes už bereme nadýchané a parfémované role jako naprostou samozřejmost. Při nákupu často řešíme i takové absurdity, jestli nám bude barva toaleťáku ladit s kachličkami v koupelně. Možná ale není na škodu si občas, v klidu a pohodlí oné místnosti, vzpomenout na hrdinské pochody našich rodičů a prarodičů, kteří hrdě kráčeli ulicemi s nedostatkovými ruličkami navlečenými na provázku.

Byla to doba plná paradoxů a situací, kterým se naštěstí s odstupem času můžeme už jenom od plic zasmát. Takže až si příště budete užívat ten dnešní toaletní komfort, věnujte tichou vzpomínku oněm drsným, papírovým časům. Měkký toaleťák totiž opravdu není samozřejmost, ale výsada, kterou si naše pozadí muselo doslova vytrpět!

Zdroj:https://cs.wikipedia.org/wiki/Po%C5%BE%C3%A1r_pap%C3%ADrny_v_Harmanci

Zdroj: https://plus.rozhlas.cz/rok-1988-dosel-papir-jak-predsednictvo-uv-ksc-resilo-nedostatek-toaletniho-7582730