Článek
Hrajete si na dokonalého manžela, ale zpátky dostáváte jen chlad a prázdnotu? Právě jsem rozečetl knihu, která mi drsně otevřela oči. Není to o tom, že děláte málo. Je to o tom, že jste „hodný kluk“. A to je diagnóza, kterou musíme vyléčit, pokud chceme získat zpět svou důstojnost.
Znáte to. Jdete do vztahu naplno. Děláte vše s pocitem lásky, absolutní věrnosti a obětavosti. Jste ten muž, o kterého se může žena opřít. Pomáháte, držíte slovo, jste pozorní, uctiví a pokorní. Chováte se jako chlap, který má svou ženu na prvním místě.
A ona? Ona vám na oplátku slibuje hory doly a pěje ódy na vaši lásku.
Jenže pozor… dělá to vždy, nebo jen na chvíli?
Jen v ty momenty, kdy se to hodí jí samotné, protože z toho zrovna těží? Je jí to příjemné, hladí to její ego a vyhovuje jí to, ale ta její „láska“ trvá vždy jen chvíli?
Ano? Přesně do doby, než dostane, co chtěla?
Pak následuje ticho?
Logicky, někde v hloubi duše čekáte, že se to změní. Že to bude fungovat jako zrcadlo, že když dáváte, dostanete to samé zpátky. Že úcta plodí úctu a věrnost plodí věrnost.
Ledová sprcha
Jenže pak přijde realita. Ono to tak nefunguje.
Funguje to totiž jen v případě, že proti vám stojí opravdová žena. Žena, která má srovnané hodnoty, která ví, co je to vděk, a která vyžaduje stejnou morálku od sebe jako od vás.
Jenže pokud žijete s někým, kdo káže vodu a pije víno, jste v pasti. Je spousta žen, které vyžadují zacházení jako s princeznou, ale samy se chovají jako sobecké diktátorky. Zahleděné do sebe, bez kousku sebereflexe, natož soucitu. Vy se můžete přetrhnout, ale pro ně je to stále málo. Proč? Protože pokrytec chybu u sebe nikdy nehledá.
Facka, kterou jsem potřeboval!
Právě jsem rozečetl knihu Rádce pravého muže, od Roberta A Glovera a i když jsem teprve na začátku, je to pro mě, jako by mi někdo dal facku, kterou jsem potřeboval. Tohle není reklama na tu knihu, kašlu na marketing. Píšu to jako chlap chlapům, kterým možná dochází trpělivost.
Paradoxní je už jen to, jak se mi ta kniha dostala do rukou. Byl to dárek. Dárek s přiloženým vzkazem, který mi teď zní v hlavě jako výstražné znamení: „Snad ti tohle neotevře oči.“ Rozbalil jsem ji včera večer a původní plán byl prostý… přečíst pár stránek, unavit si oči a v klidu usnout. Jenže to nešlo. Četl jsem celou noc, hltal jsem každou větu až do samého rána a nemohl jsem přestat. Místo únavy přišel šok. Ta kniha mě pohltila takovou silou, že spánek byl to poslední, na co jsem měl pomyšlení.
Co mi ta kniha vmetla do tváře? Fakta!
Láska se nekupuje, ta se prokazuje činy. Ale ty činy mají smysl jen tam, kde je někdo přijímá, ne jen konzumuje. Můžete se pro ženu bez sebereflexe obětovat do roztrhání těla, ale ona si toho vážit nebude. Bude to brát jako samozřejmost, ne jako projev lásky.
Dohoda nefunguje tam, kde chybí odpovědnost. Vztah má stát na vzájemné úctě a plnění společných dohod. Pokud vy dáváte vše a druhá strana nic (nebo jen slibuje, když se jí to hodí), není to vztah, ale vykořisťování. Myšlenka, že to vaší dobrotou „zachráníte“, je omyl. Kde není vzájemnost, tam není nic.
Proč se pořád bát, že od vás odejde? Jděte sami! Přestaňte se třást strachy, že když nebudete skákat, jak ona píská, tak vás opustí. Na co proboha čekáte? Prostě jděte sami. Už tak vás k tomu svým chováním a neúctou donutila. Proč se ještě více ponižovat a zůstávat tam, kde vás nechtějí jako partnera, ale jen jako užitečného sluhu?
Otevřete oči…
Jestli máte pocit, že žijete život někoho jiného a vaše snaha mizí v černé díře nevděku, přečtěte si tu knihu. Možná vám to, stejně jako mně, pomůže pochopit, že chyba není v tom, že „dáváte málo“. Chyba je v tom, že to dáváte někomu, kdo si to nezaslouží.
A to nejdůležitější na závěr. Přestaňte čekat, že se ona změní. Že jí to jednou dojde, chytne se za nos a omluví se. Neomluví. Člověk zahleděný do sebe to neumí. Tahle kniha mi ukázala, že cesta ven není v tom snažit se ji napravit, ale v tom změnit sebe a přestat se bát a jít jinou cestou, než tou její.
Až totiž najdete zpátky svou ztracenou hrdost a nastavíte si zrcadlo, stanou se jen dvě věci. Buď se vedle vás ta pravá žena probere a začne si vás vážit, nebo ta nepravá odpadne jako zbytečná zátěž, která vás jen brzdila.
A v obou případech jde jen o přirozený důsledek, který vychází z faktů.
Faktů, která už nelze dál popřít. Jakmile totiž přestaneme zavírat oči, uvidíme realitu přesně takovou, jaká je. A podle té se konečně rozhodneme. Bez iluzí a bez falešných nadějí, jen na základě toho, co skutečně vidíme a co se ve vztahu reálně děje.
Ruku na srdce, chlapi!
Anketa
Zajímavý zdroj: https://magazin.aktualne.cz/hodni-kluci-muzi-kteri-by-se-rozdali-nikdo-je-ale-nema/
