Článek
Sen, který se snažím proměnit ve skutečnost, nebo skutečnost, která se pomalu rozplývá v sen? Ať už je to jakkoliv, jen já sám vím, kde je pravda.
Hledal jsem. Nacházel, přicházel a zase odcházel. Zkoušel jsem, ochutnával a stále nenacházel tu pravou chuť. Bylo to jako v nekonečném gastronomickém festivalu, kde ochutnáte všechno, ale nakonec zjistíte, že vám žádné jídlo doopravdy nesedí.
A pak jsem ji našel… nebo jsem si ji vysnil?
Jedna jediná chuť. Taková, která přebila všechny předešlé. Byla tak dokonalá, že jsem v jediný okamžik zapomněl na všechny ostatní. Přesně jako vaše oblíbené jídlo. Můžete si ho dopřávat stále dokola a nikdy se vám nepřejí.
Když ji miluješ, není co řešit…
Není to reklama na Kofolu, ale kdybyste chtěli vědět, jak chutná pravá láska, pak vězte, že je to něco, co vás pohltí, zasytí a přesto vám nikdy nebude stačit. Chcete víc a víc. Každý den nový doušek, nový kousek. Není to rutina, je to objevování. Milovat znamená objevovat se navzájem, pro dobro lásky.
Ona je můj svět. Nebo alespoň tím světem být měla. Můj domov. Můj přístav po bouři. Ať už fouká jakýkoli vítr, ať se moře bouří sebevíc, věřím, že tam, kde je ona, je bezpečno. Může být tisíce jiných cest, ale já si vybral tu jedinou správnou. Tu, která vede k ní.
Když se s ní miluji, je to jako tanec beze slov, kde se naše duše proplétají v dokonalé harmonii. Jako melodie, která se nikdy neomrzí, jako něžný vánek na rozkvetlé louce, který hladí a uklidňuje. V těch chvílích neexistuje nic jiného. Jen my dva, propojení v nekonečném okamžiku. Ale co když ten okamžik nikdy nepřišel? Co když ho jen maluji ve své mysli, protože ho zoufale toužím proměnit ve skutečnost?
Osudová láska není jen pohádka. Je to realita, pokud jí dovolíte vstoupit do svého života. Ale co když je jen snem, který se nikdy nenaplní? Co když ji stále jen hledám, zatímco ona existuje jen v mé představě?
A tak, když ji držím za ruku… nebo si to jen představuji? Vím, že tohle je ten okamžik, pro který stálo za to projít celou tou cestou hledání. Už není kam utíkat, už není důvod pochybovat. Našel jsem ji. Nebo jsem ji jen stvořil? A v jejím náručí, ať už skutečném nebo vysněném, jsem konečně našel i sám sebe.
