Článek
Zahraniční humanitární pomoc je často prezentována jako něco, co je sice etické, ale nikoli praktické. Jako něco, co by Česká republika v ideálním světě měla podporovat, ale reálně je třeba upřednostnit řešení problémů doma. Tahle dichotomie je ale mylná a vládní návrh drastického snížení zahraniční humanitární pomoci je zároveň sobecký i krátkozraký. Nehledě na to, která vláda byla zrovna u moci, Česká republika se dlouhodobě umisťovala na posledních příčkách mezinárodních srovnání přispěvatelů na mezinárodní rozvojovou a humanitární pomoc. Vláda premiéra Babiše ale nedávno předložila návrh, který by pomoc dále drasticky snížil a zcela zrušil půl miliardový program pomoci Ukrajině. Návrh kopíruje předchozí obdobné škrty ve Spojených státech, ale reflektuje širší znepokojivý trend, který je patrný i u jiných evropských zemí. Škrty jsou přitom často ospravedlňovány jako pragmatická nutnost a humanitární pomoc označována jako něco, co si daný stát nemůže dovolit. Existuje ale několik velmi důležitých důvodů, proč by Česko mělo zahraniční humanitární pomoc podporovat. Nejsou to přitom „pouze“ důvody etické či morální, ale také důvody praktické a pragmatické.
- Globalizace a propojenost: Ať chceme či ne, současný svět je propojený a od problémů v té či oné části světa se nelze odstřihnout. Ať se jedná o krize způsobené klimatickou změnou, ozbrojenými konflikty nebo epidemiemi nakažlivých nemocí, Česká republika je nevyhnutelně součástí ekonomických, politických i sociálních systémů, kterých se tyto krize konkrétně dotýkají. Humanitární pomoc všechny tyto problémy sama o sobě nevyřeší, ale pomáhá zmírnit jejich následky - a to jak v zahraničí, tak i u nás. Například během pandemie COVID-19 se ukázalo, že žádná země není izolovaná od globálních zdravotních krizí. Investice do zdravotních systémů v rozvojových zemích není jen altruismus, ale i prevence dalších pandemií, které by mohly Česko přímo zasáhnout.
- Reputace a soft power: Česká republika je součástí mezinárodního společenství, v rámci něhož naše reputace, status a vliv závisí mimo jiné i na vzájemné pomoci a dodržování mezinárodních závazků. Navrhované škrty by nás přitom dost možná poslaly na úplný konec mezinárodních srovnání. Česká republika je malá země, která zároveň patří mezi 50 nejbohatších zemí světa. To znamená, že naše mezinárodní postavení úzce souvisí s naší schopností efektivně působit v širším mezinárodním společenství. Přitom podle dat OECD dáváme na rozvojovou pomoc pouhých 0,16% HND, tedy výrazně méně než průměr EU (0,47%) a daleko pod mezinárodně dohodnutým cílem 0,7% HND.
- Knowhow a zahraniční příležitosti: Česká podpora zahraniční humanitární pomoci přináší také institucionální a ekonomické přínosy pro české organizace. Od 90. let v Česku vyrostly efektivní a mezinárodně uznávané neziskové organizace, které i díky zkušenostem ze zahraničí efektivně pomáhají i při krizích a živelných katastrofách u nás. České firmy a univerzity se pravidelně humanitárních a rozvojových projektů také účastní, což jim otvírá dveře k dalšímu obchodu či výzkumu v mezinárodním prostředí. Navrhované osekání humanitárních a rozvojových programů by tudíž znamenalo i méně ekonomických příležitostí a institucionálních kapacit.
- Ruská invaze na Ukrajinu bezprostředně ovlivňuje českou bezpečnost: Poslední důvod se týká konkrétně škrtů podpory Ukrajině, která se již čtyři roky brání ruské agresi. Konflikt na Ukrajině se Česka bezprostředně týká. Tamější bezpečnostní, ekonomická i humanitární situace přímo ovlivňuje Českou republiku a širší dění v Evropské unii. Ukrajina se aktuálně potýká s nejhorší zimou od ruské invaze v roce 2022, kdy ruské útoky na elektrárny a teplárny způsobují dlouhodobé výpadky elektřiny i tepla ve velké části země. V situaci, kdy Rusko používá tuhé mrazy jako válečnou zbraň, jsou navržené vládní škrty nejen nelidské, ale i nebezpečné pro naši vlastní bezpečnost. Škrty pomoci Ukrajině se mohou zdát jako úspora, ale důsledky kolapsu Ukrajiny - včetně další uprchlické vlny, destabilizace regionu a posílení ruské agrese - by Česko stály mnohonásobně více.
Podpora zahraniční humanitární pomoci nesmí znamenat opomínání problémů doma. Existence problémů doma ale zároveň neznamená, že Česko nemůže nebo nemá financovat humanitární pomoc v zahraničí. Strategická podpora v klíčových oblastech, včetně Ukrajiny, naopak může pomoci předejít ještě daleko významnějším domácím problémům. Jak ukazují zkušenosti jiných zemí, krátkodobé škrty vedou k dlouhodobým nákladům, ať už ve formě migračních tlaků, zdravotních hrozeb nebo ztráty mezinárodního vlivu. Otázka tedy není, zda si Česko může dovolit humanitární pomoc. Otázka je, zda si může dovolit ji nefinancovat.
Autorkou je Kateřina Velíšková, analytička Asociace pro mezinárodní otázky.
