Článek
V posledních desetiletích se víceletý finanční rámec (VFR) skládal převážně ze stejných zdrojů - cel, příspěvků založených na hrubém národním důchodu (HND) a malé části z DPH. Současný rozpočet, který platí do roku 2027 a má objem více než 1,2 bilionu eur, poprvé zavádí takzvané „nové vlastní zdroje“, mezi něž patří například poplatky z recyklovaného plastového odpadu. V budoucnu se očekává, že do rozpočtu poplyne také část příjmů ze systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) nebo z cla na dovoz uhlíku (CBAM).
Svět je však dnes zcela jiný než v roce 2021 a nové výzvy a globální destabilizace již v tomto období donutily členské státy přijmout nástroj NextGenerationEU. Jedná se o první velký kolektivní dluh EU ve výši 806,9 miliardy EUR, který fakticky zvyšuje stávající finanční rámec o více než 67 %.
Brusel proto stojí před nelehkým úkolem: připravit příští víceletý finanční rámec tak, aby dokázal pokrýt nové výzvy a priority EU, aniž by zanedbával ty stávající, a zároveň začít splácet dluh ve výši 800 miliard eur. Téma nových vlastních zdrojů je proto důležitější než kdy jindy a čeští politici budou muset o své místo v této debatě aktivně bojovat. Toto téma je také jednou z priorit polského předsednictví Rady Evropy, které ho využívá k rámcování debaty.
V tzv. non-paperu pro Evropský parlament navrhuje polské předsednictví řadu nových finančních zdrojů, které by mohly být součástí jednání o příštím VFR. Některé z těchto návrhů se zaměřují také na dekarbonizaci:
Nový zdroj z leteckého sektoru v podobě daně z kerosinu, daně z letu nebo daně z cestujících. Taková daň by představovala zcela nový zdroj příjmů, který by plynul přímo do víceletého finančního rámce a zároveň by reagoval na rozdíly v rámci EU, neboť některé země (např. Francie) již daně v tomto odvětví mají, zatímco jiné nikoli. Zavedení takové daně by však vyžadovalo jednomyslný souhlas Rady EU, a tedy sladění se stávajícími daněmi. Podle studie poradenské společnosti Ricardo z roku 2021 by daň z jednotné letenky snížila poptávku po letech v rámci Evropského hospodářského prostoru o 9 % a po ostatních letech o 1,5 %. Takový účinek by byl nejen v souladu s klimatickými cíli EU, ale předpokládá se, že by daň mohla v roce 2050 přinést do rozpočtu téměř 10 miliard eur. Tento návrh je však poměrně přímočarý - daň by se mohla lišit podle délky letu, třídy zakoupené letenky, nebo například frekvence, s jakou cestující létá. Podle studie New Economics Foundation (2024) by daň zaměřená konkrétně na často létající cestující mohla do rozpočtu přinést až 65 miliard eur.
Příjmy z pokut za překročení emisních limitů výrobci automobilů. Současné právní předpisy klasifikují tyto příjmy jako „ostatní zdroje“, které by měly plynout přímo do rozpočtu EU, a mohly by tak představovat nový vlastní zdroj pro příští víceletý finanční rámec. Jejich výše je však nejistá, neboť v dubnovém legislativním návrhu Evropská komise navrhla poskytnout výrobcům automobilů větší flexibilitu při plnění cílů v oblasti emisí CO₂ u osobních a dodávkových automobilů v letech 2025-2027. Místo ročního hodnocení by se plnění cílů posuzovalo jako průměr za tříleté období. Zatímco některé odhady předpovídají v roce 2025 pokuty ve výši až 15 miliard eur, jiné analýzy naznačují, že většina výrobců automobilů cíle splní, a to především díky flexibilním mechanismům, které zohledňují zvýšení podílu elektrických a hybridních automobilů, obchodování s emisemi, bonus za nízkoemisní vozidla a kredity za ekologické inovace. Dokument polského předsednictví zdůrazňuje, že legislativní proces je stále v počáteční fázi a členské státy jej budou moci ovlivnit, což je třeba zohlednit při přípravě příštího víceletého finančního rámce.
Dokument obsahuje i návrhy na další zdroje, jako je harmonizovaná daň z transakcí, daň z kryptoměn nebo daň pro nejbohatší. Těchto návrhů je celá řada, ale jejich politická proveditelnost je sporná, protože s nimi musí souhlasit všech 27 členských států. Jedním z nejreálnějších návrhů je tzv. digitální daň, kterou Evropská komise navrhla již v roce 2021 a která by se vztahovala například na prodejce reklamy (Meta), zprostředkovatele služeb (od Airbnb po Bolt) a online platformy, jako je Amazon.
Tento zdroj by mohla doplnit také daň z elektronického odpadu, tj. elektronických zařízení, která nebyla řádně sebrána nebo recyklována. Na celém světě vzniká ročně přibližně 62 milionů tun elektronického odpadu a do roku 2030 se toto číslo zvýší na 82 milionů tun. Recyklace elektronického odpadu by měla mít pro EU zásadní význam, protože umožňuje zachovat klíčové suroviny, jako je kobalt, neodym a platina, které jsou nezbytné pro baterie, větrné turbíny, solární panely a elektromotory. Jejich recyklace podporuje výrobu čistých technologií v EU, snižuje uhlíkovou stopu dodavatelských řetězců a zároveň omezuje poptávku po energeticky a emisně náročné těžbě. Pro ilustraci, výroba recyklovaného hliníku vyžaduje pouze asi 5 % energie ve srovnání s výrobou primárního hliníku.
Debata o příštím víceletém finančním rámci právě začíná a čeští politici budou mít v Bruselu co dělat. Nejdůležitější bude připravit se na to, že navýšení rozpočtu se pravděpodobně nevyhneme. Úspěšné vyjednávání bude vyžadovat flexibilitu a kreativitu členských států a také silný důraz na to, aby víceletý finanční rámec odrážel hlavní priority EU, mezi něž nadále patří dekarbonizace a energetická transformace.
