Článek
Ekonomický poradce premiéra a hlavní ekonom společnosti BH Securities Štěpán Křeček se o víkendu nechal slyšet, že cestou k řešení problémů s bytovou výstavbou je vyčlenění zemědělské půdy pro stavební účely. Pole, která podle Křečka „v podstatě nic nenesou“, by tak měla být zastavěná obytnými budovami.
Z krátkodobého hlediska by takový krok v některých oblastech skutečně mohl přinést snížení cen stavebních parcel, a tím i levnější výstavbu. Stejně tak ovšem může místo levnějšího bydlení přinést pohádkové zisky pro spekulanty s pozemky. Nemalé by byly i celospolečenské náklady takového kroku. V čem spočívají hlavní rizika?
Převedení části zemědělského půdního fondu na stavební pozemky by jen podpořilo probíhající proces rozpínání měst do okolní venkovské a přírodní krajiny se všemi negativy, které jsou s tím spojeny. Další ředění sídelní zástavby totiž představuje problém z mnoha hledisek.
Další ředění sídelní zástavby představuje z mnoha úhlů pohledu ten nejhorší možný přístup. Zdroj obrázku: Wikimedia
Z pohledu místních samospráv představuje zvýšené náklady na občanskou vybavenost i poskytování veřejných služeb, jakými je svoz odpadů, veřejné osvětlení nebo zajištění hromadné dopravy.
Obyvatelé nově vznikajících čtvrtí jsou často prakticky odsouzeni k používání osobního automobilu. Důvodem je omezená infrastruktura pro pěší, rostoucí vzdálenost od zastávek veřejné dopravy i rostoucí závislost na dojíždění do větších sídel za prací, školou či kulturním vyžitím. To ve výsledku vede k dalšímu růstu podílu individuální automobilové dopravy, což se následně odráží na výdajích domácností, emisích škodlivin i zátěži dopravní infrastruktury.
Opomenout nelze ani sociální důsledky, mezi které patří vylidňování center měst na straně jedné a prostorová i sociální separace nových obyvatel na straně druhé.
Zemědělská půda je z pohledu délky lidského života neobnovitelným zdrojem. Zdroj obrázku: Wallpaperflare
V neposlední řadě dochází také ke ztrátě zemědělské půdy. Ta z pohledu délky lidského života představuje cenný neobnovitelný zdroj, který je už dnes vystaven postupující degradaci vedoucí ke snížení úrodnosti i objemu poskytovaných ekosystémových služeb.
Logicky se nabízí otázka, co by naopak mohlo přispět k řešení bytové krize. Kromě podpory obecní bytové výstavby je to i o lepším využití stávajícího zastavěného území. Řeč je například o rekultivacích brownfieldů nebo podpoře renovací existujících opuštěných budov, viz program Oprav dům po babičce. Ten vzhledem k nastaveným podmínkám není úplně bezchybný, přesto se bezesporu jedná o krok správným směrem. Podle údajů Ministerstva životního prostředí je v Česku neobydlený každý šestý dům. Pro zajištění nového bydlení tedy není nezbytně nutné hledat nová místa jinde.
Autorem je Oldřich Sklenář analytik AMO, člen klimatického týmu.
