Boj s přerostlými tújemi: Jak je zlikvidovat bez bagru a za pár korun?

Túje byly před lety velkým trendem a sázely se všude. Jenže jak už to s trendy bývá, i tújím odzvonilo. Co ale dělat, když vám na zahradě po původních majitelích zbyly přerostlé „živé ploty“, které nikdo roky neudržoval? Někdo je má rád, jiný s nimi bojuje. To byl i náš případ.

Když jsme se nastěhovali, na zahradě nás čekal 30 metrů dlouhý pás přerostlých tújí. Byly vytáhlé do výšky a neforemné do šířky. Zkoušeli jsme je zkracovat a přihnojovat, ale výsledek byl nulový - túje už v místech, kde jsme potřebovali, neobrostly a hnaly jen nové výhonky nahoře. Rozhodli jsme se je tedy odstranit.

Túje stály na velmi nešťastném místě. Z jedné strany kamenná zídka, z druhé zahrada, kterou jsme nechtěli nechat rozjezdit těžkou technikou. Kořenový systém sahal do několika metrů, takže ruční páčení nepřipadalo v úvahu - byla by to práce na několik týdnů a půlka zahrady by vypadala jako po výbuchu. Frézování pařezů? Příliš drahé. Vypalování? Příliš riskantní a složité.

Začala jsem tedy hledat alternativu. Narazila jsem na různé „likvidátory pařezů“, ale při našem množství by to byla pořádně drahá legrace. Cena za pár gramů přípravku se pohybuje v řádech stovek korun. Začala jsem tedy studovat složení.

Zjistila jsem, že většina komerčních likvidátorů stojí na jediné složce: dusičnanu draselném (KNO₃), známém také jako ledek draselný. V potravinářství se pod označením E 252 používá jako tzv. „rychlosůl“ (sanytr) pro nakládání masa určeného k uzení.

Zatímco v potravinářství bych to neriskla, u likvidace pařezů na zahradě není důvod k obavám. Problém je, že jakmile má produkt nálepku „potravinářský“ nebo „speciální zahradní likvidátor“, cena letí raketově nahoru. Stačí se podívat na internet do obchodů s chemikáliemi, kde čistý dusičnan draselný pořídíte běžně kolem 70 Kč za kilogram. To je zlomek ceny oproti malým balením „zázračných“ likvidátorů, kde za stejnou cenu koupíte sotva 250 gramů.

Ledek v tomto případě působí jako chemický katalyzátor rozkladu. Dřevo pařezu tvoří především celulóza a lignin. Přírodě (houbám a bakteriím) normálně trvá roky, než tyto odolné polymery rozloží. Dusičnan draselný tento proces zásadně urychluje. Dřevo obsahuje hodně uhlíku, ale málo dusíku, který mikroorganismy k životu nezbytně potřebují. Dodáním ledku vytvoříte v pařezu „hostinu“, díky které se populace rozkladačů extrémně rychle namnoží.

Ledek proniká do kapilárního systému dřeva, narušuje chemické vazby v ligninu a udržuje vnitřek pařezu neustále vlhký. Dřevo postupně křehne, ztrácí pevnost, stává se „houbovitým“ a nakonec kompletně protrouchniví. Pařez se změní v černou, drobivou hmotu bohatou na živiny, která skvěle poslouží jako substrát pro okolní rostliny. Sice to potrvá 1-2 roky, ale je to proces, který nevyžaduje žádnou další dřinu. Túje už nikdy neobrazí a pařez se časem sám rozpadne na humus.

Pařezy jsme nechali pod nánosem zeminy, aby v klidu odumíraly. Seříznuté kmeny tújí, které byly poměrně rovné, jsme položili kolem jako přirozenou obrubu záhonu. Protože jsou tam kořeny stále aktivní, rozhodla jsem se místo nezatěžovat trvalkami. Vysela jsem tam semínka lučního kvítí a během pár týdnů máme hustý porost, pro okamžitý efekt, pás květinové záplavy na léto.

Stejně to uděláme i příští rok a možná i přespříští, než pařezy úplně odumřou. Pak si vymyslím, co přesně tam bude růst dlouhodobě - ať už keře či trvalky. Prozatím je to ideální prostor pro moje tzv. „rychlokvašky“ na zakrytí nepohodlného místa, o kterých jsem psala v článku „Zelená kamufláž…“