Článek
Psalo se 30. září roku 2003, když se a tehdy dvaačtyřicetiletá Zuzana Rokosová z Horního Slavkova vydala kvůli bolestem hlavy do nemocnice v Sokolově na odborné vyšetření – angiografii. Standardní postup, při kterém lékaři vstříknou do krevního řečiště kontrastní látku, aby mohli zkontrolovat stav cév, se však během okamžiku změnil v horor. U Zuzany se projevila silná alergická reakce, která vyústila v masivní otok mozku.
Mladá matka dvou dětí upadla do kómatu. Když se po několika dnech probrala, zjistila, že její svět se zúžil na prostor jediného lůžka. Zůstala kompletně ochrnutá. Její mozek přitom zůstal naprosto zdravý a bdělý; vnímala vše kolem sebe, pamatovala si tváře i hlasy, ale její tělo ji přestalo poslouchat. Jediným komunikačním kanálem se staly oči a jemné pohyby hlavy. Dvě mrknutí nahoru znamenala „ano“, mrknutí dolů „ne“.
Rekordní odškodné a první trhliny
Následoval vyčerpávající právní boj. Nemocnice v Sokolově nikdy vinu za ochrnutí pacientky nepřiznala. „Z naší strany se chyba nestala. Výkon je nebezpečný. Pacientka o tom byla informována. Podepsala souhlas s tím výkonem,“ uvedla tehdejší ředitelka nemocnice Věra Procházková. Správnost léčby podle ní potvrdila i vědecká rada České lékařské komory, která případ zkoumala. Soudy se vlekly roky, až nakonec padl v českém zdravotnictví tehdy nevídaný verdikt: Karlovarský kraj, jako zřizovatel nemocnice, musel Zuzaně vyplatit odškodné ve výši necelých 18 milionů korun.
Peníze měly sloužit k zajištění doživotní péče, nákupu rehabilitačních pomůcek a stavbě bezbariérového domu, kde by se o Zuzanu mohl starat její manžel Václav. Jenže právě v okamžiku, kdy na účet dorazily miliony, začala druhá, možná ještě bolestivější kapitola příběhu. Boj o peníze a vliv, který roztrhl rodinu na dva nesmiřitelné tábory.
Manžel versus rodiče: Kdo mluví za Zuzanu?
Zatímco Václav Rokos plánoval stavbu domu a prohlašoval, že pro svou ženu chce jen to nejlepší, její rodiče a pracovníci intervenčního centra začali bít na poplach. Obvinili Václava, že peníze zpronevěřil, převedl na své podnikatelské účty a o manželku se prakticky nestará. Tvrdili, že Zuzana žije v léčebně v nedůstojných podmínkách, zatímco on si užívá luxusu.
Situace vyeskalovala až k obvinění z psychického týrání. Vedoucí intervenčního centra tehdy médiím tvrdila, že Václav své bezmocné ženě do ucha šeptá slovo „smrt“ a nazývá ji „debile“. Na základě těchto svědectví dokonce Zuzana podala žádost o rozvod a Václavovi byl na čas soudně zakázán přístup k manželce. Právní zástupci tvrdili, že se Zuzana manžela bojí a chce od něj pryč. Ona ale po čase žádost stáhla.
Veřejnost tehdy sledovala drama muže, který byl v očích mnohých vykreslen jako bezcitný predátor, který profituje na neštěstí své ženy. Václav Rokos se však bránil: „Celou kampaň vyvolali příbuzní, aby se dostali k financím. Žena je vtažena do sporu, kterému nerozumí, a já jsem ten, kdo se o ni reálně stará a staví pro ni zázemí.“
Návrat domů a pravda mezi řádky
Zlom přišel po osmi letech od osudného zákroku. Zuzana se konečně dostala z nemocničních zařízení do domácí péče. A právě tehdy se ukázalo, že realita může být mnohem složitější, než jak ji prezentovali aktivisté a právníci. V exkluzivním rozhovoru, který Zuzana poskytla prostřednictvím svých očí, popřela, že by ji manžel kdy týral.
Na otázky, zda ji k rozvodu nutili rodiče, odpověděla jasným signálem: „Ano.“ Na dotaz, zda jí manžel ubližoval, mrkla rozhodně dolů: „Ne.“ Ukázalo se, že rodinný konflikt byl pravděpodobně poháněn strachem rodičů o dceru, ale i jejich nedůvěrou k zeti, což vyústilo v absurdní situaci, kdy byla bezmocná žena manipulována oběma stranami.
Dcera Bára se postavila na stranu otce: „Bylo to celé jedna velká lež. Otec nám ani mamce nikdy neublížil. Rodiče mamky měli strach, ale zvolili strašnou cestu.“
Příběh Zuzany Rokosové není jen o lékařském pochybení, ale také o křehkosti lidských vztahů pod tlakem obrovského neštěstí a peněz. Přestože soudní znalci a policie nakonec trestný čin týrání neprokázali, stín pochybností nad nakládáním s miliony zůstal v archivech médií i v paměti okolí.
Zdroje:
