Článek
Měl to být film o přátelství, vytrvalosti a jednom z nejkrásnějších československých sportovních vítězství. O partě kluků z Třeboně, kteří trénovali na rybníku Svět a v roce 1952 šokovali sportovní svět olympijským zlatem. Do příběhu ale patřila také smrt jednoho z veslařů.
Nikdo tehdy nemohl tušit, že během natáčení zemře i jeden ze skutečných členů filmového štábu.
Jmenoval se Miloš Šauer, bylo mu devětadvacet a pracoval jako druhý kameraman. Při pořizování jednoho ze záběrů pod vodní hladinou zahynul. Příčinou smrti byl zřejmě elektrický výboj.
Kluci od rybníka Svět dobyli olympiádu
Snímek Neklidnou hladinou režiséra Václava Gajera vznikal v roce 1962. Jeho předlohou byl skutečný příběh třeboňských veslařů Karla Mejty, Stanislava Luska, Jana Jindry a Jiřího Havlise s kormidelníkem Miroslavem Korandou.
Jejich cesta k olympijskému zlatu připomínala pohádku. Neměli podmínky, jaké si dnes spojujeme s vrcholovým sportem, a zpočátku dokonce ani trenéra. Trénovali na rybníku Svět, často v hodinách, kdy ostatní dávno odpočívali.
„Vždyť jsme neměli ani trenéra,“ vzpomínal po letech Jan Jindra pro Český olympijský tým. Po večerním tréninku si podle něj cestou z loděnice dali dvě černá piva, spát se dostali kolem jedenácté a ráno vstávali před čtvrtou.
Přesto se probojovali až na olympijské hry v Helsinkách. Ve finále čtyřek s kormidelníkem 23. července 1952 porazili favorizované posádky Švýcarska a Spojených států a získali zlato.
O deset let později se jejich příběhu chopili filmaři.
Natáčení začalo 11. dubna 1962 a velká část snímku vznikala přímo v Třeboni a jejím okolí. Štáb obsadil také rybník Svět. Natolik, že místní veslaři podle pozdějších vzpomínek prakticky přišli o sezonu.
Filmařům pomáhal přímo olympijský vítěz Jan Jindra. Herci totiž museli před kamerou alespoň přesvědčivě vypadat jako zkušení veslaři.
„Ze začátku je ale vesla moc neposlouchala,“ vzpomínal Jindra. Nakonec si ve filmu zahrál i malou roli.
Od pohádek k filmové kameře
Miloš Šauer rozhodně nebyl náhodným pomocníkem, kterému někdo svěřil kameru. Narodil se 29. října 1932 a navzdory nízkému věku už měl za sebou práci na řadě známých československých filmů.
Jeho jméno se objevuje například u Princezny se zlatou hvězdou, Jak se Franta naučil bát, O medvědu Ondřejovi, Kam čert nemůže, U nás v Mechově nebo dramatu Lidé jako ty. U několika z těchto snímků se podílel na trikových záběrech.
Postupně se dostával i ke klasické kameramanské práci. Spolupracoval na československo-východoněmeckých produkcích a v roce 1962 se jeho jméno objevilo také u východoněmeckého filmu Der Kinnhaken. Hlavním kameramanem tam byl Josef Novotný, s nímž Šauer následně pracoval také na snímku Neklidnou hladinou.
Ve svých devětadvaceti letech tak měl před sebou slibně rozjetou kariéru. U Gajerova filmu působil jako druhý kameraman, zatímco hlavní kameru měli Jiří Vojta a Josef Novotný. Pak přišel záběr pod vodou.
Pod hladinou se něco pokazilo
Co přesně se stalo, dnes nevíme. Dochované veřejně dostupné prameny jsou překvapivě stručné.
Národní filmový archiv u snímku uvádí, že druhý kameraman Miloš Šauer „při jednom záběru natáčeném pod vodní hladinou zahynul, zřejmě kvůli elektrickému výboji“.
Stejnou verzi připomněl po více než půlstoletí také Deník při rekonstrukci natáčení podle vzpomínek pamětníků. Tady ale jistota končí.
Není doloženo, kde přesně osudný podvodní záběr vznikal. Přestože se značná část filmu natáčela na rybníku Svět a dalších jihočeských lokacích, žádný z dostupných pramenů výslovně neuvádí, že Šauer zahynul právě tam. Jisté je, že mladý kameraman při práci na filmu zemřel. Bylo mu pouhých devětadvacet let.
Smrt byla i ve scénáři
Na celé tragédii je zvláštní ještě jedna okolnost. Smrt patřila také k příběhu, který štáb natáčel. Film Neklidnou hladinou začíná na konci druhé světové války. Mladí veslaři se po válce vracejí ke sportu, ale jednoho z nich, Jardu Čermáka, čeká tragický osud. Při převozu lodě z pražských loděnic zahyne. Kamarádi se musejí s jeho smrtí vyrovnat a pokračovat bez něj. Jejich cesta nakonec vede až k olympijskému triumfu.
Při natáčení filmového příběhu o partě mladých mužů, kterou poznamená smrt jednoho z nich, tak skutečně zemřel mladý člen štábu.
Šauerovou smrtí výroba filmu neskončila. Štáb pokračoval v práci ještě téměř tři měsíce. Poslední natáčecí den připadl na 18. listopadu 1962. O měsíc později byl snímek schválen k promítání. Do kin vstoupil 22. března 1963. Miloš Šauer premiéru neviděl.
Jeho kolegové však za jeho životem jednoduše neudělali tlustou čáru. Film Neklidnou hladinou věnovali jeho památce.
Dnes jeho jméno mezi desítkami lidí uvedených v titulcích snadno zapadne. Přitom se za ním skrývá jeden z tragických příběhů československé kinematografie.
Zdroje:
