Článek
Oskar Felkl se narodil 13. dubna 1913 v Nové Bělé u Poličky do německé katolické rodiny na Vysočině. Vyučil se zámečníkem, ale v době hospodářské krize pracoval jako dělník v družstvu. Přestože oba jeho rodiče byli Němci, Felkl se během školní docházky naučil výborně česky. Absolvoval vojenskou službu u dělostřeleckého pluku a z aktivní služby odešel do zálohy s hodností četaře. Protože se mu líbilo chodit v uniformě, podal si v roce 1937 žádost k četnictvu. Po škole nastoupil jako strážmistr. Působil nejprve v Červených Janovicích, pak v Zahrádce u Ledče a naposledy v Kolíně.
Zlom v jeho životě nastal po zřízení protektorátu. Vzhledem k tomu, že ovládal češtinu i němčinu, začalo ho kolínské gestapo využívat jako tlumočníka. Přestože Felkl údajně toužil pokračovat v četnické kariéře, byl pod nátlakem donucen přijmout německé státní občanství. Od června 1941 byl odvelen ke kladenské služebně, kde byla o tlumočníky nouze. V prosinci 1941 byl definitivně propuštěn od četnictva a nastálo přiřazen k tajné policii. Z původně loajálního četníka se rychle stala obávaná zrůda.
Felkl se u gestapa věnoval nejprve problematice komunistického odboje a vybudování sítě tajných spolupracovníků a konfidentů. Stal se jedním z nejaktivnějších a nejbrutálnějších vyšetřovatelů ve středních Čechách. Jeho specialitou bylo používání železných mučicích nástrojů, rákosek a býkovců. Jeho nadřízení jej sice hodnotili jako vysoce výkonného, ale velitel kladenského gestapa Harald Wiesmann se s ním občas dostával do sporu právě kvůli Felklově extrémní zálibě v násilí.
Osudové setkání na služebně gestapa
Během služby na Kladně se Felkl seznámil se svou budoucí manželkou Marií Mařincovou, která se narodila 4. září 1923 a pocházela ze smíšeného česko-německého manželství. Příběhy o jejich seznámení se v detailech liší, ale podle jedné z verzí se potkali přímo na služebně gestapa, kam se Marie přišla přimluvit za svého otce Karla Mařince. Ten byl původně českým četníkem, ale po vypuknutí války byl přeložen do Kladna, kde měl hlídat politické vězně. Později byl zatčen a vězněn v Terezíně. Felkl se do Marie zamiloval a zařídil, aby byl její otec propuštěn.
Svatba se konala 23. prosince 1941. Novomanželé dostali služební byt v areálu gestapa na Kladně, který byl vybaven nábytkem zabaveným terezínským Židům. Marie byla po svatbě vedena jako Němka a od února 1942 začala pracovat jako sekretářka v administrativě kladenského gestapa. Zde si však počínala zcela opačně než její brutální manžel. Využívala svého postavení a ničila doručené udavačské dopisy, nosila vězněným jídlo a přes svého manžela jim zprostředkovávala kontakt s rodinnými příslušníky. Pomáhala také s tajnou výměnou motáků. Kvůli svému postoji a odmítání nacistického pozdravu měla Marie velmi špatné vztahy s velitelem Wiesmannem, který oběma manželům otevřeně vyhrožoval.
Lidická tragédie a krvavé seznamy
Do dějin se Oskar Felkl nesmazatelně zapsal svou aktivní účastí na vyhlazení obce Lidice. Celá tragédie byla odstartována dopisem, který zachytil majitel slánské továrny Jaroslav Pála a který byl adresován dělnici Anně Maruščákové. Autorem dopisu byl Václav Říha, který se snažil ukončit mimomanželský poměr a předstíral odbojovou činnost. Právě Oskar Felkl zatkl 3. června 1942 Annu Maruščákovou a při brutálním výslechu spojeném s mučením z ní vymámil zmínku o Lidicích, kde dívka vyřizovala pozdravy od Josefa Horáka. Gestapo následně zkonstruovalo teorii, že Horák by mohl být strůjcem atentátu na Heydricha.
V osudný den 10. června 1942 byl Felkl přítomen přímo v Lidicích. Na dvoře Horákova statku si nechal postavit stůl a židli a podle jmenného seznamu osobně vyvolával lidické muže na popravu. Zatímco popravčí četa střílela jednoho muže za druhým, Felkl si sundal čepici se stříbrnou lebkou a v rychlém tempu odškrtával oběti. Po skončení poprav se podílel na rabování a domovních prohlídkách, při nichž se dopustil řady krádeží. Odpoledne pak v tělocvičně gymnázia doplňoval seznamy lidických žen a dětí a lživě je uklidňoval, že se brzy shledají. Za své úsilí byl vyznamenán válečným záslužným křížem II. třídy.
Teror v Terezíně a zatýkání studentů
Felklova brutální činnost pokračovala i v dalších dnech. V červnu 1942 využil nepodložené udání roudnického učitele Alfréda Bauera, který tvrdil, že na něj studenti gymnázia chystají atentát. Kladenské gestapo pod Felklovým vedením vtrhlo přímo do tříd a pozatýkalo 84 roudnických studentů. Felkl osobně řídil jejich brutální výslechy v koncentračním táboře Terezín. Celkem 13 studentů toto mučení a následné věznění nepřežilo.
Během svého působení u gestapa měl Felkl sám nebo se svými kolegy na svědomí celkem 796 osob. Z tohoto počtu bylo 32 lidí přímo popraveno a zbylí byli deportováni do koncentračních táborů, odkud se 69 z nich již nikdy nevrátilo. Felkl prokazatelně fyzicky týral minimálně 149 osob.
Konec v oprátce a poválečné ozvěny
Na začátku května 1945 se Oskar Felkl pokusil ukrýt v bytě svého tchána v Tuchlovicích u Kladna, kde byl nakonec zatčen. Hlavní přelíčení s ním a dalšími příslušníky kladenského gestapa bylo zahájeno u Mimořádného lidového soudu v Praze na Pankráci 27. března 1947. Felkl i ostatní obvinění vinu popírali a svalovali ji na jiné. Dne 24. dubna 1947 byl vynesen rozsudek, kterým byl Felkl spolu s dalšími pěti kolegy, včetně Haralda Wiesmanna, odsouzen k trestu smrti. V cele smrti se naposledy setkává s Marií. Prohlížejí si fotografie. Oskar slzí. Ještě zbývá milost prezidenta Beneše, kterou nedostane. Při loučení vrací Marii fotografie a mezi nimi jí šikovně podsune do čtverečku složené papíry. Ta si je strčí do kabelky. Dává jí seznamy spolupracovníků gestapa s vírou, že jí v budoucnu pomohou. Poprava oběšením byla vykonána týž den v Pankrácké věznici a Felklovy ostatky byly uloženy do neoznačeného šachtového hrobu na Ďáblickém hřbitově.
Marie Felklová byla po válce rovněž vězněna a nucena k rozvodu, svého muže však neopustila. Nevěřila, že se její milující a pozorný manžel dopustil činů, z nichž ho obviňovali. Od roku 1949 se o Marii Felklovou zajímají orgány komunistické Státní bezpečnosti. Důvod je prostý – jako bývalá zaměstnankyně gestapa může vědět o řadě dosud neodhalených konfidentů. Navíc na jaře 1951 vypoví svému známému Josefu Novákovi, příslušníku SNB, který pak dále informuje politiky a bezpečnostní složky, o existenci motáku, který jí dal před smrtí její první manžel. V létě 1968 dostane celá rodina povolení k vystěhování do NSR. Jejich neuvěřitelný příběh plný kontrastů popsal v roce 2006 historik Jiří Červenka ve své knize Šla s ním až k šibenici.
