Článek
Když se 10. září 1961 postavil Wolfgang von Trips na start Velké ceny Itálie, měl před sebou závod, který mohl být největším okamžikem jeho kariéry. Třiatřicetiletý německý pilot Ferrari vedl mistrovství světa a v Monze poprvé v životě vybojoval možnost startovat z prvního místa. Jeho největším soupeřem v boji o titul byl vlastní týmový kolega, Američan Phil Hill.
Titul měl na dosah
Ferrari v sezoně 1961 dominovalo. Von Trips vyhrál Velkou cenu Nizozemska a Velké Británie, v Belgii a Německu skončil druhý. Do předposledního závodu sezony tak přijížděl jako vedoucí muž šampionátu. Monza byla tehdy úplně jiným okruhem, než jaký znají dnešní fanoušci formule 1. Závodilo se na deset kilometrů dlouhé trati kombinující klasický okruh s vysokorychlostními klopenými zatáčkami. Vozy dosahovaly rychlostí kolem 250 kilometrů za hodinu, bezpečnost však zůstávala na úrovni, která je z dnešního pohledu těžko představitelná.
Chyběly rozsáhlé únikové zóny a moderní ochranné bariéry. Na některých místech stáli diváci jen pár metrů od trati. Von Trips odstartoval z prvního místa. Start se mu ale nepovedl a propadl se do skupiny dalších vozů. Začal se znovu probíjet dopředu. Za ním jel mladý Skot Jim Clark s Lotusem. Blížil se konec druhého kola.
Ferrari se změnilo v projektil
Jezdci mířili k zatáčce Parabolica. Von Trips a Clark jeli těsně vedle sebe. Co přesně následovalo, bylo předmětem sporů ještě dlouho po katastrofě. Clark později popisoval, že von Trips při brzdění změnil směr jízdy právě ve chvíli, kdy se jeho Lotus dostal těsně vedle Ferrari. Vozy se dotkly. Clarkův Lotus skončil mimo trať, jeho jezdec vyvázl bez vážnějšího zranění. Ferrari dopadlo mnohem hůř.
Von Tripsův vůz vyjel z dráhy, narazil do náspu a ochranného oplocení a byl vymrštěn do prostoru zaplněného diváky. Během několika sekund se sportovní závod změnil v katastrofu. Ferrari zasáhlo lidi stojící podél trati. Von Trips utrpěl smrtelná zranění. Patnáct diváků zemřelo, desítky dalších se zranily. Na místě, kam ještě před okamžikem lidé přišli sledovat boj o titul mistra světa, začali záchranáři bojovat o životy. Velká cena Itálie však pokračovala.
Mrtví leželi u trati, závod se nezastavil
Jako jeden z důvodů se později uváděla obava, že zastavení závodu by přimělo obrovské množství diváků okamžitě opustit okruh. Ucpané příjezdové cesty by pak mohly zabránit sanitkám v převozu zraněných do nemocnic. Výsledkem však byla situace, která dnes působí téměř absurdně. Na jednom místě okruhu leželi mrtví a záchranáři ošetřovali raněné. Kolem nich dál projížděly závodní vozy.
Vyhrál závod i mistrovství světa
V jednom z nich i Phil Hill .O skutečném rozsahu katastrofy během závodu nevěděl. Postupně odpadli další jezdci Ferrari a Američan nakonec projel cílem jako vítěz. Byl prvním Američanem, kterému se to podařilo.
Za normálních okolností by následovaly oslavy jednoho z největších úspěchů jeho života. Jenže muž, který ho mohl o titul připravit, ležel mrtvý. Ferrari po tragédii nenastoupilo do poslední Velké ceny sezony ve Spojených státech. Wolfgang von Trips skončil na mistrovství světa posmrtně druhý.
Clarkovi hrozilo obvinění
Pro Jima Clarka katastrofa v Monze neskončila návratem do boxů. Italské úřady začaly vyšetřovat, kdo byl za střet zodpovědný. Clark čelil podezření v souvislosti se smrtí von Tripse a diváků. Skotský jezdec svou vinu odmítal. Vyšetřování se táhlo, Clark však nakonec za tragédii odsouzen nebyl. Ani jeho vlastní příběh neměl šťastný konec. Stal se dvojnásobným mistrem světa a jedním z nejlepších závodníků své generace. V roce 1968 však zahynul při závodě formule 2 na Hockenheimringu. Bylo mu 32 let.
Katastrofa z 10. září 1961 dodnes patří k nejhorším nehodám v historii mistrovství světa formule 1.
Byl to zároveň poslední závod F1, při němž se v Monze použila celá deset kilometrů dlouhá varianta trati včetně vysokorychlostních klopených částí.
Zdroje:
