Článek
Kříž připomíná dívku jménem Pauline Stini. Její náhrobek může najít i návštěvník hřbitova v nedalekém Hodňově. Tragický osud holčičky rozkrývá dopis, jehož část zveřejnil projekt Kohoutí kříž Jihočeské vědecké knihovny. Pauline ale nebyla jediná. Druhou dívkou, která tragicky utonula v rybníku Olšina byla Aloisia Stini.
Na staré fotografii je Aloisia ještě živá
Aloisia vyrůstala jen kousek od vody. Její rodiče Josef a Theresia Stiniovi hospodařili v Olšině, tehdy nazývané také Langenbruck či Dlouhomostí. Stiniovi zde nebyli žádnými novousedlíky. Jejich rodinnou historii se podařilo vystopovat hluboko do 17. století a několik generací bylo spojeno se zdejší usedlostí.
Z roku 1868 se dochovala fotografie Josefa a Theresie se třemi dětmi. Jedním z chlapců je Anton, pozdější primář prachatické nemocnice. Vedle něj stojí jeho malá sestra Aloisia.
Fotografie ji zachytila nedlouho před tragédií. Potomek rodiny Reinhard Forst, který po letech historii Stiniových podrobně zpracoval, zaznamenal, že se Aloisia jako dítě utopila v rybníku Olšina. Bylo pouhých sedm let.
Pro rodiče to musela být těžká rána. Rybník, u kterého jejich rod žil po generace a který patřil ke každodennímu životu celé osady, jim vzal malou dceru.
Z Aloisiina bratra se stal primář
Úplně jiný osud čekal jejího staršího bratra Antona. Narodil se roku 1862 a přestože si rodiče přáli, aby se vydal na kněžskou dráhu, zvolil medicínu. Po studiích ve Vídni se nakonec usadil v Prachaticích.
Právě Anton Stini se výrazně podílel na vzniku tamní nemocnice a stal se jejím prvním primářem. V jejím čele stál od roku 1905 až do své smrti v roce 1922. Za první světové války působil také jako lékař na sanitním vlaku.
Vzpomínky na rodinu později shromáždil jeho vnuk Reinhard Forst. Narodil se roku 1940 v Prachaticích a po letech se pustil do pátrání po minulosti svých předků. Zachránil tak fotografie, rodinné písemnosti i příběhy lidí, kteří by jinak pravděpodobně zmizeli z paměti.
A právě mezi těmito materiály se objevuje další dívčí jméno – Pauline.
Po Pauline zůstal kříž
O Pauline Stini dnes víme méně než o Aloisii. Dochoval se však její náhrobek na hřbitově v Hodňově a především kříž na hrázi Olšiny. Existuje i jeho stará fotografie z rodinného archivu a kříž lze na stejném místě vidět dodnes.
Kohoutí kříž zveřejnil spolu s těmito snímky také úryvek Forstova dopisu. Popisuje jej jako dokument vysvětlující „dvojí úmrtí malých děvčátek z rodiny Stini v rybníku Olšina“.
Jednou z dívek byla Aloisia, druhou Pauline.
Přesné okolnosti Paulininy smrti ani její věk zatím z veřejně dostupných pramenů neznáme. Samotný fakt, že po ní zůstal náhrobek i kříž přímo u rybníka, však ukazuje, že její tragický osud v rodinné paměti přetrval.
Rodina odešla, její stopy zůstaly
Po druhé světové válce se svět, který Stiniovi znali, rozpadl. Z Boleticka bylo odsunuto převážně německy mluvící obyvatelstvo a roku 1947 zde vznikl vojenský výcvikový prostor. O tři roky později byl ustanoven vojenský újezd Boletice. Řada původních sídel následně zmizela.
Také rodina Reinharda Forsta byla v roce 1946 odsunuta do Německa. Vzpomínky na Šumavu však nezmizely. Forst se k historii svých předků vracel a sepsal ji i pro vlastní děti. Část jeho materiálů se nakonec dostala zpět do jižních Čech.
Díky nim dnes známe tvář malé Aloisie. Na fotografii z roku 1868 stojí vedle rodičů a sourozenců a nic nenasvědčuje tomu, že její život brzy skončí ve vodách nedalekého rybníka. Pauline po sobě zanechala jinou stopu.
Kříž na hrázi
Olšina je dnes znovu místem, kam lidé míří za přírodou a na výlety. Krajina se za více než století změnila, někdejší obyvatelé odešli a jejich domovy z velké části zmizely. Rybník ale zůstal. A na jeho hrázi stále stojí kříž.
Člověk, který kolem něj projde, sotva může tušit, koho připomíná. Staré fotografie a rodinné písemnosti mu však dávají jméno – Pauline Stini.
A připomínají ještě jednu malou dívku. Aloisii, jejíž tvář se náhodou zachovala na více než 150 let staré fotografii.
Dvě děvčátka z jednoho starého šumavského rodu tak dodnes spojuje stejný tragický osud. Po jedné zůstala fotografie, po druhé náhrobek a kříž na hrázi.
