Článek
Bylo 30. ledna 2014, když čtyřicetiletý taxikář, otec dvou dětí, naložil do svého auta zdánlivě obyčejného zákazníka. David Virgulák, tehdy šestatřicetiletý muž s dvaceti tresty za krádeže, se nechal odvézt na odlehlou silnici poblíž Luk pod Medníkem v okrese Praha-západ. Tam udělal něco, co nikdo nečekal. Pětkrát vystřelil zezadu na bezbranného řidiče, který neměl šanci přežít. Virgulák mu ukradl peněženku, mobil a dva tablety, tělo naložil zpět do vozu a odjel s ním do centra Prahy. Auto odstavil v Lužické ulici na Vinohradech, kde ho o dva dny později objevil kolemjdoucí. Krvavá skvrna u dveří a pokuta za špatné parkování od městské policie, která si těla v autě kvůli tónovaným sklům nevšimla, dodnes zní jako morbidní paradox.
Dvě vraždy za jednu noc
Po dvou měsících klidu, v noci z 10. na 11. dubna 2014, udeřil Virgulák znovu, tentokrát s ještě větší drzostí. Kolem 23:15 si v Ječné ulici stopnul osmapadesátiletého Milana a nechal se odvézt do Uhříněvsi na okraji Prahy. Na opuštěné cyklostezce směrem na Královice zastřelil řidiče dvěma ranami do hlavy a krku. Ukradl mu peněženku, mobil a doklady, tělo pohodil u cesty a vrátil se do centra Prahy, kde auto odstavil. Pouhé tři hodiny po druhé vraždě si na křižovatce Ječné a Lipové ulice stopnul dalšího taxikáře a opakoval stejný scénář: odvoz do Uhříněvsi, jediná přesná rána do hlavy, krádež peněz, mobilu a drobností a tělo pohozené jen devadesát metrů od předchozí oběti. Auto pak Virgulák odstavil opět v Lužické ulici na stejném místě jako první vůz.
Hon na nepolapitelného vraha
Pražská policie stála před záhadou, která ochromila metropoli. Těla dvou taxikářů nalezená v příkopu v Uhříněvsi, třetí v autě v centru města a jediným pojítkem byla stejná zbraň a pachové stopy nalezené ve všech třech vozech. Spekulace o sériovém vrahovi se šířily jako požár a taxikářská komunita propadala panice. Policie si rychle spojila všechny tři případy díky shodě pachových stop a balistických zkoušek. Motiv však zůstával nejasný. Taxikáři v metropoli byli varováni, aby večer nebrali podezřelé klienty přímo z ulice, ale pouze objednávky přes dispečink. Doporučovalo se vysazovat zákazníky v centru obcí, nikoli na odlehlých místech. Někteří řidiči začali instalovat do vozů kamery, SOS tlačítka a dokonce nosili zbraně. V červenci 2014 přišel první významný zlom: policie zveřejnila identikit muže, který mohl být svědkem nebo dokonce pachatelem. Policejní mluvčí Hana Jeřábková připustila, že muž na identikitu může být klíčovou osobou. Současně anonymní dárce vypsal odměnu 100 000 korun za informace vedoucí k dopadení vraha, což rozvířilo zájem médií i veřejnosti. Praha žila v napětí – taxikáři se báli o život a kriminalisté čelili obrovskému tlaku. Přesto Virgulák zůstával nepolapitelný. Další zlom přišel paradoxně díky Virgulákově menší kriminalitě. V den druhé a třetí vraždy byl odpoledne přistižen při krádeži v obchodě, přičemž u sebe měl peněženku jednoho ze zavražděných taxikářů. Policii tehdy tvrdil, že ji našel v popelnici. Kvůli absenci dalších důkazů byl ale propuštěn. Tento moment se později ukázal jako klíčový, protože ho zařadil na seznam podezřelých. Kriminalisté začali sledovat jeho pohyb a shromažďovat nepřímé důkazy. Odposlechy z vězení, kde skončil za krádeže, odhalily, že Virgulák zná detaily vražd, které mohl vědět jen pachatel.
„Zastřelil bych ty psy, co našli pachový stopy“
V květnu 2015, po více než roce intenzivního pátrání, policie konečně zadržela Davida Virguláka. Klíčovými důkazy se staly pachové stopy nalezené ve všech třech vozech, peněženka jedné z obětí, kterou měl Virgulák u sebe a odposlechy z vězení. Kriminalisté také potvrdili, že vražedná zbraň, pistole ráže 6,35 mm, byla použita u všech tří vražd, a na Virgulákově těle byly nalezeny stopy výstřelových zplodin. Soudní proces, který začal v listopadu 2016, přilákal obrovskou pozornost médií. Virgulák před soudkyní Veronikou Čeplovou vystupoval s ledovým klidem, popíral vinu a tvrdil, že je obětí policejního omylu. „Nikdy jsem v těch taxících neseděl. Peněženku jsem našel v popelnici,“ tvrdil. Zpochybňoval pachové stopy a prohlašoval, že od roku 2001 taxi nevyužil a střelnou zbraň nikdy nevlastnil déle než týden. Jeho deník však vyprávěl jiný příběh. Zápisky byly pro soud nepřímým, ale silným důkazem.
Další klíčový moment přineslo svědectví spoluvězně jeho bratra Pavla, který tvrdil, že se mu Pavel svěřil o „špatné věci“, kterou David spáchal. Ačkoli se později ukázalo, že Pavel se snažil před spoluvězni vychloubat, jeho dotazy na degradaci pachových a výstřelových stop posílily podezření. V prosinci 2016 soudkyně Čeplová vynesla rozsudek: doživotí. Důvod? Extrémní závažnost činů, zavrženíhodný motiv – loupež kvůli penězům na drogy – a minimální šance na nápravu. Virgulákův výrok u soudu, „Zastřelil bych ty psy, co našli pachový stopy,“ jen podtrhl jeho chladnokrevnou povahu. Odvolání k Vrchnímu a Nejvyššímu soudu, stejně jako stížnost k Ústavnímu soudu v roce 2018, byly zamítnuty.
Motiv: Primitivní touha po drogách
Co vedlo Virguláka k tak brutálním činům? Odpověď je až banálně tragická: závislost na drogách. Denně potřeboval tisíce korun, které získával drobnými krádežemi a prohledáváním popelnic. Taxikáře si nevybíral z nenávisti, byli prostě snadným cílem. Náhodné oběti, které se ocitly na špatném místě ve špatnou chvíli. Znalecký posudek ho popsal jako osobnostně nevyváženého, impulzivního a pod vlivem drog nepředvídatelného, což z něj činilo časovanou bombu.
Případ Davida Virguláka inspiroval dokumentární sérii Bez lítosti i hraný thriller Taxi 121.
Zdroje:
