Článek
Pavel Opočenský se narodil jako nejmladší syn herce Gustava Opočenského a herečky Františky Horákové. V patnácti letech se začal učit pasířem v Českých Budějovicích, kde restauroval předměty z kostelů a muzeí. Právě zde se začal zajímat o výrobu šperků a design, což ho nasměrovalo na Střední průmyslovou školu v Jablonci nad Nisou a později na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově. Studium však nedokončil. Touha po svobodě ho táhla do Prahy.
V hlavním městě se přidal k šperkařskému družstvu, ale brzy se rozhodl jít vlastní cestou. Pracoval jako údržbář v pražském metru, což mu poskytovalo dost času na vlastní tvorbu originálních šperků.
Charta 77 a emigrace
V roce 1979, ve věku 25 let, Opočenský podepsal Chartu 77, čímž se postavil proti komunistickému režimu. Krátce poté, s padělaným pasem kamaráda, emigroval do Německa. V Mnichově krátce studoval na Akademii výtvarných umění a začal experimentovat s kamenem. O dva roky později zamířil do USA, kde se prosadil jako sochař, šperkař a výtvarný kritik. Jeho práce získaly uznání, vystavoval v prestižních galeriích, jako je O. K. Harris, a našel lásku u Američanky Susan.
Návrat a střet se skinheady
Po sametové revoluci se Opočenský vrátil do Československa. Pouhých deset dní po příjezdu, 25. března 1991, se v pražských Nuslích zastal dvojice lidí, které napadli skinheadi. Během konfliktu bodl loveckým nožem sedmnáctiletého Aleše Martinů, který ho ohrožoval železnou tyčí. Skinhead zranění podlehl. Opočenský skončil u soudu. Nejprve dostal podmínku, později nepodmíněný trest, ale nakonec vrchní soud jeho čin překvalifikoval na nutnou obranu. Veřejnost se rozdělila: někteří ho oslavovali jako hrdinu, jiní ho považovali za násilníka. Skinheadi mu jeho čin nezapomněli – jeho sochy ničili a Daniel Landa na něj narážel ve svém videoklipu.
Umělecký vzestup a Galerie Kotelna
Devadesátá léta přinesla Opočenskému umělecký rozmach. V roce 1994 otevřela Galerie Rudolfinum jeho výstavu soch ze syenitu a žuly, což byla první veřejná prezentace této prestižní instituce. Opočenský se stal klíčovou postavou českého moderního šperkařství. V roce 1997 založil v Praze Galerii moderního šperku Kotelna, která se stala centrem inovativní šperkařské scény.
Dílo Pavla Opočenského, Hořice
Skandály a vězení
Přes umělecké úspěchy Opočenského provázely skandály, které zastínily jeho kariéru. V roce 2004 a 2005 ho soudy odsoudily k sedmi a půl letům vězení za pohlavní zneužívání jedenácti nezletilých romských dívek. Opočenský je zval do svého bytu, kde je za úplatu svlékal, poskytovaly mu sexuální služby a v jednom případě s třináctiletou dívkou pravidelně souložil. Navíc zprostředkoval sex se čtrnáctiletou dívkou svému známému z USA. Společně s přítelkyní Julií Bergmannovou, dcerou signatáře Charty 77 Pavla Bergmanna, popisovali navíc nezletilým po telefonu své sexuální praktiky. Julie, s níž se později oženil, byla odsouzena k veřejně prospěšným pracem.
Opočenský své činy přiznal a přirovnal se k alkoholikovi, který nedokáže odolat pokušení. „Cítil jsem se, jako kdybych sáhl po láhvi,“ řekl u soudu.
Jeho případ vyvolal obrovskou mediální vlnu. Opočenský se stal jedním z nejznámějších vězňů v Česku. Městský soud mu trest zmírnil na šest let. V dubnu 2006 ho podmíněně propustili. Během vězení se vyučil strojním zámečníkem a vytvořil přes 2000 skic šperků, z nichž některé později realizoval. Díla z vězení, která vystavoval v roce 2009 v Mostě a Mnichově, zaujala dokonce galerie v New Yorku, Filadelfii a Washingtonu.
V roce 2007 se jim s Julií narodil syn Max. Manželství se ale po sedmi letech rozpadlo.
Pavel Opočenský je muž plný rozporů. Na jedné straně talentovaný umělec, který přinesl nový impuls českému šperkařství a jehož sochy a šperky obdivují sběratelé po celém světě. Na straně druhé muž, jehož náklonnost k nezletilým dívkám ho přivedla za mříže a zničila mu pověst. „Spáchal jsem trestný čin a teď za to budu pykat,“ přiznal.
Jeho příběh připomíná osudy slavných umělců, jako byli Charlie Chaplin nebo Roman Polanski, kteří také čelili obviněním z podobných deliktů.
Zdroje:
