Článek
Joseph se narodil rodičům Israelovi a Esther Szlajfsztajnovým v sandoměřském ghettu, kde nacisté shromažďovali Židy před deportacemi. Jeho rodiče věděli, že malé děti jsou pro nacisty zbytečné a často končí v plynových komorách. Proto Josepha ukrývali ve sklepích a temných koutech, což v něm zanechalo celoživotní trauma a strach ze tmy. „Měl jsem strašlivé noční můry,“ vzpomínal později Joseph, jehož dětství bylo poznamenáno neustálým strachem z odhalení.
V roce 1942 bylo ghetto v Sandoměři zlikvidováno, a rodina byla přemístěna do ghetta v Čenstochové. Chlapce úspěšně ukrývali i zde. V roce 1943 však došlo na deportace do koncentračních táborů. Zatímco Josephovu matku Ester poslali do Bergen-Belsenu, otec Israel se svým synem putoval do Buchenwaldu, místa, kde děti neměli šanci přežít.
Zázrak v pytli
Při příjezdu do Buchenwaldu čekala vězně selekce – děti, starci a ti, kteří nemohli pracovat, byli posíláni rovnou na smrt. Malému Josephovi byly tehdy pouhé dva a půl roku a byl zařazen do skupiny určené k likvidaci. Jeho otec však odmítl připustit ztrátu syna. V chaosu selekce našel velký pytel s pracovním náčiním, do kterého Josepha ukryl s přísným varováním, aby zůstal zticha. Tento odvážný čin zachránil Josephovi život.
S pomocí dvou německých antifašistických vězňů se otci dařilo Josepha nějakou dobu skrývat. Když chlapce nakonec objevili, stal se nečekaně „maskotem“ tábora. Strážce SS fascinovala jeho přítomnost. Nechali mu ušít malou vězeňskou uniformu a nutili ho účastnit se denních nástupů, kde musel salutovat a hlásit: „Všichni vězni jsou přítomni.“ Tato podivná role, spolu s otcovými cennými řemeslnými dovednostmi při výrobě sedel, zajistila, že Joseph a jeho otec přežili. Přesto museli chlapce během inspekcí ukrývat, jednou byl dokonce omylem zařazen do skupiny určené k popravě, odkud ho otec v poslední chvíli zachránil.
Osvobození a nový začátek
Dne 12. dubna 1945 osvobodila americká armáda Buchenwald a nalezla přes 21 000 vězňů, včetně necelé tisícovky nezletilých. Mezi nimi byl i tehdy čtyřletý Joseph. Na fotografiích po osvobození je zachycen, jak sedí na stupátku nákladního auta UNRRA, oblečený v šatech ušitých z německých uniforem. Joseph vzpomínal na osvobození s dětskou radostí: „Nemusel jsem se už skrývat, dostával jsem víc jídla a Američané mě vozili na tancích a džípech.“
Po osvobození se Joseph s otcem shledali s matkou Ester, která přežila Bergen-Belsen. Rodina strávila nějaký čas v Dachau a poté na léčebném pobytu ve Švýcarsku. V roce 1947 Joseph svědčil v procesu proti nacistickým zločincům z Buchenwaldu. Jeho svědectví bylo nesmírně důležité, protože dokázal identifikovat bývalé dozorce a další lidi spojené s koncentračním táborem Buchenwald. Stal se tak jedním z nejmladších svědků v historii soudních procesů s nacisty. Z jednatřiceti obžalovaných bylo dvaadvacet odsouzeno k smrti, zbytek k vězení. Joseph byl sice v procesu velmi nápomocný, trauma z války si však nesl celý život a odmítal o tomto tématu později mluvit i se svojí rodinou.
V roce 1948 nakonec rodina emigrovala do USA, aby unikla trýznivým a bolestivým vzpomínkám.
Příběhy Josepha a jeho vrstevníka Stefana Jerzyho Zweiga a jejich svědectví nezůstaly bez povšimnutí. Staly se inspirací pro román německého spisovatele Bruna Apitze Nahý mezi vlky, který byl později zpracován do několika filmů. Josephovým příběhem se pak inspiroval snímek italský oskarový snímek Život je krásný. Sám Joseph žil po válce v Brooklynu a pětadvacet let pracoval pro telekomunikační společnost. V roce 1997 odešel de důchodu. Zemřel v roce 2024.
