Článek
Podle zprávy profesorky Alexis Jayové, zveřejněné v srpnu 2014, bylo v Rotherhamu sexuálně zneužito nejméně 1400 dětí, převážně dívek ze sociálně slabších poměrů. Někteří, jako labouristická poslankyně Sarah Championová, odhadují, že skutečný počet obětí mohl být ještě vyšší – možná až několik tisíc.
Pachatelé, převážně muži pákistánského původu, operovali s děsivou precizností. Cílem byly mladé dívky kolem 11 let z problematických rodin nebo dětských domovů. Tyto děti byly snadnou kořistí – zranitelné, opomíjené a toužící po pozornosti. Násilníci je vyzvedávali přímo u škol, dětských center nebo na ulici. Nabízeli jim dárky, peníze, drogy či jízdu taxíky a předstírali romantické vztahy, aby si získali jejich důvěru. Tato manipulace však rychle přešla v noční můru. Dívky byly vystaveny opakovaným znásilňováním, často více muži najednou. Byly unášeny, bity, prodávány mezi různými skupinami a zastrašovány. Zpráva Alexis Jayové popisuje otřesné detaily: únosci je polévali benzínem a vyhrožovali upálením, ohrožovali je zbraněmi nebo nutili sledovat brutální znásilnění jiných obětí jako varování. „Je těžké popsat děsivou povahu zneužívání, které děti musely vytrpět,“ uvedla Jayová. Tento systém zneužívání nebyl dílem jednotlivců, ale organizovaných gangů, které si děti předávaly jako zboží.
Ignorování varovných signálů
První náznaky, že se v Rotherhamu děje něco strašného, se objevily na přelomu tisíciletí. V letech 2002 a 2006 byly vypracovány tři úřední zprávy, které na problém poukazovaly. Přesto je místní úřady ignorovaly. První zprávu policie odmítla policií s tím, že údajům nelze věřit. Další dvě byly prostě odloženy stranou. Proč? Jedním z hlavních důvodů byla obava úřadů a policie z obvinění z rasismu. Většina pachatelů byla oběťmi popsána jako „Asiaté“, konkrétně Pákistánci, a úřady se bály otevřít otázku etnického původu. „Někteří policisté a úředníci se obávali, že by byli nařčeni z rasismu, pokud by se snažili zločiny vyšetřit,“ stojí ve zprávě. Tento strach ochromil systém a nechal děti v nebezpečí. Sociální pracovníci, kteří se snažili na problém upozornit, byli často ignorováni nebo dokonce obviňováni z přehánění. Náměstek ministra školství Nick Gibb později přiznal: „Zdá se, že čím problematičtější byly děti, tím méně jim úřady věřily.“ Oběti, které se odhodlaly promluvit, čelily pohrdání. Například čtyřiadvacetiletá Emma, která byla poprvé znásilněna ve 13 letech, popsala, jak policii předala své oblečení jako důkaz, ale ta ho „ztratila“. „Řekli mi, že je to slovo proti slovu,“ vzpomíná. Její zneužívání pokračovalo až do 15 let, kdy se její rodina přestěhovala do zahraničí.
Odhalení skandálu a první tresty
Skandál začal vycházet na povrch až v roce 2010, kdy bylo za sexuální zneužívání dívek odsouzeno pět mužů pákistánského původu. Tento případ donutil městskou radu k akci, a tak byla pověřena Alexis Jayová, bývalá vrchní inspektorka sociální péče, aby vypracovala nezávislou zprávu. Ta odhalila kolektivní selhání politiků, policie i sociálních služeb. Zpráva vyvolala obrovský rozruch a vedla k okamžité rezignaci starosty Rotherhamu Rogera Stonea, který prohlásil: „Je správné, abych převzal odpovědnost za historické selhání.“ Šéf místní policie Jason Harwin se omluvil za nečinnost, ale ve funkci zůstal. Od roku 2010 probíhaly soudní procesy, které do roku 2024 vedly k odsouzení 60 pachatelů. Tresty se pohybovaly v rozmezí několika let až po 35 let vězení pro nejzávažnější případy opakovaných znásilnění. Odsouzení byli zařazeni na seznam sexuálních delikventů, a někteří čelí doživotnímu dohledu. Přesto se očekává, že procesy budou pokračovat až do roku 2027, což naznačuje, že odhalení všech viníků je stále daleko.
Snaha o pomoc a další selhání
V reakci na skandál vzniklo v Rotherhamu komunitní centrum „Risky Business“, které poskytlo pomoc přes 1700 obětem. Centrum se snažilo dětem nabídnout bezpečné prostředí, kde mohly sdílet své zážitky, často prostřednictvím panenek, aby popsaly detaily zneužívání. Přesto bylo centrum později uzavřeno, údajně kvůli diskreditaci ze strany úřadů. Jedna z obětí popsala frustraci: „Stále vidím své násilníky, jak si v autech vozí mladé dívky. Jsou nedotknutelní. “Labouristická poslankyně Sarah Championová, která se případem dlouhodobě zabývá, tvrdí, že počet obětí je pravděpodobně mnohem vyšší, než uvádí zpráva.
Rotherham jako varování
Skandál v Rotherhamu není jen příběhem o krutosti pachatelů, ale především o systémovém selhání. Úřady, které měly děti chránit, je nechaly napospas predátorům kvůli obavám z politické nekorektnosti a nedostatečné koordinaci. Městská rada podcenila problém a nekoordinovala své kroky s místní pákistánskou komunitou, což mohlo pomoci odhalit zločiny dříve. Policie zase selhala v prioritizaci vyšetřování, a některé důkazy záměrně ztratila nebo ignorovala. I přes odsouzení desítek pachatelů zůstávají někteří na svobodě, a oběti nadále bojují s traumaty a pocitem, že spravedlnost je slepá.
