Článek
Ája Vrzáňová se narodila 16. května 1931 na pražských Vinohradech. Lásku ke sportu zdědila po matce, nadšené sportovkyni, která ji ve třech letech poprvé postavila na lyže a později na brusle na Zimním stadionu na Štvanici. Pod vedením trenérů, jako byli Glogar a Ludvík Marek, se z vysoké, talentované dívky rychle stala hvězda. V roce 1947 získala titul mistryně Československa, o rok později bronz na mistrovství Evropy v Praze. V roce 1949 ohromila svět v Paříži, kde jako první krasobruslařka předvedla dvojitého lutze a získala svůj první světový titul. V roce 1950 svůj triumf obhájila v Londýně, čímž se zapsala do historie jako jedna z nejlepších bruslařek své doby
Dramatický útěk za svobodou
Ájina kariéra se však odehrávala v nelehké době. Po komunistickém převratu v roce 1948 se ocitla pod tlakem režimu. Kritika v Rudém právu za „plýtvání valutami“ při trénincích v Londýně byla jen začátkem. Po mistrovství světa v roce 1950 ji komunistické úřady donutily podepsat prohlášení, že po šampionátech odjede trénovat dorost do Moskvy, což by znamenalo konec její závodní kariéry. „Už před mistrovstvím mi řekli, že budu muset jít trénovat do Ruska,“ vzpomínala později Ája. V Rusku s bruslařskými sporty teprve začínali a chtěli, abych se toho ujala. Byla jsem z toho špatná. Bylo mi osmnáct, byla jsem na začátku své bruslařské kariéry, a to by býval byl můj konec. Moje maminka řekla rozhodné ne. Domluvily jsme se, že se z mistrovství světa v Londýně nevrátím. V Londýně mě hlídali pánové z československé výpravy, měli podezření, že se něco chystá. Vyhrožovali mi. Ale všechno dobře dopadlo a mamince se podařilo uprchnout za mnou.“
V Londýně, během mistrovství světa 1950, ji neustále sledovali agenti československé tajné služby. Po obhajobě titulu se Ája rozhodla zůstat. Napětí eskalovalo, když odmítla přijít na recepci pořádanou československou ambasádou. Místo toho se skrývala ve vile svého trenéra Arnolda Gerschwilera. Drama vyvrcholilo, když se tři muži v černém pokusili Áju odvléct do černé limuzíny, která ji měla dopravit zpět do Československa. Jen díky rychlému zásahu Gerschwilera a britských agentů se pokus o únos nezdařil. V březnu 1950 získala Ája politický azyl ve Velké Británii. Rudé právo na to reagovalo krutými slovy: „Dala se na cestu zrady a skončí jako všichni zrádci. Na konci této cesty je lavička v Hyde Parku nebo skok do Temže.“ V dubnu 1950 odletěla do USA, kde začala nový život pod jménem Aja Zanova. Její matka se za ní později dostala díky pomoci přátel, ale otec zůstal v Československu a za dceřinu „zradu“ byl potrestán prací v uranových dolech. Rodina se znovu setkala až po 13 letech, a na otcův pohřeb v roce 1978 ji režim nepustil.
Život za oceánem
V USA se Ája připojila k lední revui Ice Follies a později k Ice Capades, kde 13 let zářila jako hvězda. Její vystoupení, plná energie a uměleckého projevu, uchvacovala diváky. V roce 1969 se Ája provdala za československého exulanta Pavla Steindlera a stala se z ní Aja Zanova-Steindler. Po roce 1989 se vrátila ke svému původnímu jménu. Pavel Steindler byl úspěšný kuchař a podnikatel v gastronomii. V New Yorku provozoval několik restaurací a Ája mu začala pomáhat pečovat o exkluzivní hosty. Mezi jeho nejúspěšnější restaurace patřily např. La Popotte nebo Duck Joint. Zejména do Duck Joint, specializovaného na pokrmy z kachen, v 60. a 70. letech chodily hvězdy amerického showbusinessu, jako Woody Allen, Paul Newman, Frank Sinatra, Andy Warhol nebo Donald Trump, s jehož českou manželkou Ivanou si Ája rozuměla. Po Trumpově nabídce se Ája Vrzáňová na čas stala manažerkou Wollmanova kluziště v newyorském Central Parku. Po smrti svého manžela v 80. letech Vrzáňová podnikání utlumila a začala se věnovat charitativním projektům, zaměřeným na sport a pomoc dětem. „Vlastní dítě mi pánbůh nedopřál, tak se dětem snažím pomáhat aspoň takto,“ říkávala.
Návraty do vlasti
Po sametové revoluci v roce 1989 se Ája mohla poprvé vrátit do Československa. V roce 1990 přijela do Prahy, kde ji přivítaly davy fanoušků, kteří na ni nikdy nezapomněli. Její první kroky vedly na hřbitov, aby vzdala hold otci, kterého nemohla navštívit před jeho smrtí. Od té doby navštěvovala Prahu pravidelně, často jeden až dvakrát ročně, zejména o Vánocích, které považovala za „nejkrásnější na světě“. Bývala hostem u své celoživotní přítelkyně Svatavy Chalupské na Vinohradech, kde trávila čas jako součást rodiny. Ája se aktivně zapojila do veřejného života. Na žádost Václava Havla vystoupila na manifestaci proti rozdělení Československa, s čímž nesouhlasila. Byla patronkou sportovních akcí, dávala rozhovory a zahajovala konference zahraničních Čechů, naposledy v září 2014. Jako čestná předsedkyně Mezinárodního koordinačního výboru zahraničních Čechů se zasazovala o podporu krajanů a české kultury. V roce 2004 obdržela od prezidenta Václava Klause Medaili Za zásluhy II. stupně a v roce 2009 byla jako první česká krasobruslařka uvedena do světové Síně slávy v Los Angeles.
Odkaz statečné dámy
Ája Vrzáňová zůstala po celý život hrdou Češkou. I přes perzekuci, odloučení od rodiny a vymazání z československých dějin nikdy nezapomněla na svůj původ. Jak vzpomínal krasobruslař Tomáš Verner, byla „dámou v nejlepším slova smyslu“ a inspirací pro generace. Její příběh, který je popsán v pamětech Na bruslích do světa a Druhá kariéra, je svědectvím o odvaze, talentu a lásce k vlasti. Ája Vrzáňová zůstane navždy legendou, která překonala nejen sportovní překážky, ale i hranice totalitního režimu, aby si vydobyla svobodu a místo v srdcích lidí.
Zdroje:
