Článek
V polovině devadesátých let nebylo v České republice vlivnějšího muže. Generální ředitel TV Nova Vladimír Železný nebyl jen manažerem úspěšné soukromé stanice; byl to strůjce lidového vkusu, vizionář, který naučil Čechy milovat komerční zábavu, a selfmademan, jehož moc občas zastiňovala i ty nejvyšší ústavní činitele. Každou sobotu v poledne usedaly miliony televizních diváků k obědu, aby si poslechly jeho slavné: „Dobrou chuť, pokud právě obědváte.“ Z obrazovky tehdy nemluvil pouhý ředitel, ale ochránce „naší rodiny“, který s brýlemi v ruce a za asistence animovaného zajíce Zazy vysvětloval národu složitosti tehdejšího světa.
Jenže pod nablýskanou fasádou nejsledovanější televize ve střední Evropě to už dlouho vřelo. Monolit, který se zdál být neotřesitelný, dostal na jaře roku 1999 trhlinu, která vyústila v jeden z nejdramatičtějších mediálních otřesů v naší novodobé historii.
Pondělní řez v Měšťanské besedě
Bylo to zdánlivě obyčejné pondělí. Bylo 19. dubna 1999, v prostorách Měšťanské besedy v Praze 1, kde tehdy Nova sídlila, panoval běžný redakční ruch. Nikdo ze stovek zaměstnanců netušil, že v zákulisí se chystá blesková akce, která spíše než korporátní jednání připomínala vojenský převrat.
Představitelé České nezávislé televizní společnosti (ČNTS), servisní organizace Novy, kterou majoritně ovládala americká skupina CME Ronalda Laudera, doručili Vladimíru Železnému strohé oznámení: dostáváte okamžitou výpověď z funkce generálního ředitele.
Zpráva se šířila chodbami rychlostí blesku. Pro lidi zevnitř i pro šokovanou veřejnost to bylo nepředstavitelné. Železný byl Nova a Nova byla Železný. Jak mohl někdo odvolat muže, který celý tento projekt vymyslel a přivedl k šedesátiprocentnímu podílu na trhu? Právní realita akcionářských smluv však mluvila jasně – Američané unaveni neustálými spory ztratili trpělivost a stiskli červené tlačítko.
Stín paralelních struktur a boj o miliardy
Co vlastně vedlo k tak radikálnímu kroku? Oficiálním důvodem, který zástupci CME tehdy předhodili médiím, bylo zjištění, že Vladimír Železný začal vyvádět finanční toky i vliv mimo dosah původní servisní organizace. Už v říjnu 1998 totiž vznikla společnost Aeterna, ovládaná lidmi blízkými vedení televize, na kterou začala přecházet exkluzivní práva k nákupu pořadů.
Pro americké investory to byl jasný signál: Železný staví paralelní strukturu. Manévr fakticky odstavoval firmu CME od přímých zisků z reklamního času a ohrožoval transparentnost celého hospodaření. Ronald Lauder a jeho právní tým to vyhodnotili jako hrubé porušení podepsaných dohod a dospěli k závěru, že ředitel překročil své kompetence.
„Železný se začal k televizi chovat jako ke svému majetku. Ta televize generovala ohromné peníze a on začal přemýšlet, proč by to všechno mělo jít Američanům, když může něco zůstat nám. Tím ale myslel sebe a své kamarády,“ vzpomínal později v pořadu Rozstřel tehdejší šéf zpravodajství Jan Vávra.
Železný naopak odmítal roli pouhého zaměstnance a loajálního vykonavatele vůle zahraničního kapitálu. Cítil se být hlavním tvůrcem úspěchu, kterému americké miliony pouze poskytly startovací dráhu. Konflikt mezi dravým českým kapitalismem devadesátých let a tvrdou realitou amerického akciového trhu dosáhl bodu, ze kterého nebylo návratu.
Útěk na Barrandov a televizní dvojvládí
Kdo však čekal, že se Vladimír Železný po vyhazovu z Měšťanské besedy stáhne do ústraní a bude se tiše soudit, hluboce se mýlil. Železný ukázal svou pověstnou buldočí náturu a okamžitě přešel do masivní protiofenzívy. Využil toho, že držitelem samotné vysílací licence nebyli Američané, ale společnost CET 21, ve které měl stále hlavní slovo.
Během neuvěřitelně krátké doby dokázal Železný se svými věrnými zorganizovat technologický i personální přesun na pražský Barrandov. Čeští diváci tak v přímém přenosu sledovali fascinující válku o jedno televizní logo. Z Měšťanské besedy vysílala „americká“ Nova staré zásoby filmů a seriálů, zatímco z provizorních ateliérů nad Prahou se rodila nová, „Železného“ Nova.
Většina divácké obce stála za svým ředitelem. Železný je dokázal ve svém pořadu přesvědčit, že televizi cizincům neukradl, ale naopak ji zachránil pro českého diváka. Původní zpravodajský tým se sice rozpadl a tváře jako Zbyněk Merunka a Eva Jurinová odmítly se šéfem odejít, Železný však promptně vytáhl z davu nové hvězdy, tehdy například mladou Lucii Borhyovou a Raye Korantega, a Nova pod jeho vedením opět bleskově opanovala televizní trh.
Hořká tečka: Miliardový účet pro český stát
Vítězství na Barrandově však mělo nesmírně hořkou dohru pro celou Českou republiku. Rozchod ve zlém totiž odstartoval sérii tří mezinárodních arbitráží. Zatímco v jedné z nich musel sám Železný vrátit CME zhruba miliardu korun, v dalším sporu žalovali Američané přímo český stát za to, že dostatečně neochránil jejich investice.
Tuto klíčovou arbitráž Česká republika prohrála a ze státní pokladny muselo v roce 2003 odejít přibližně deset miliard korun. Pro Vladimíra Železného to byl začátek konce na televizním trůnu. Do hry vstoupila finanční skupina PPF Petra Kellnera, která CET 21 ovládla, dluhy urovnala a 14. května 2003 byl unavený král éteru z postu ředitele definitivně odvolán.
Železný následně zamířil do politiky, stal se senátorem i europoslancem, vyzkoušel si krátký návrat na TV Barrandov, ale slávu z devadesátých let už nikdy nezopakoval. Dnes, jako osmdesátník, žije mimo svět kamer. Věnuje se své Galerii Zlatá husa, vinařství Tanzberg a fotografování. Příběh z dubna 1999 však zůstává mementem éry, kdy jeden muž dokázal pohnout miliardami i celým národem, než ho soukolí velkého byznysu definitivně semlelo.
Zdroje:
