Článek
Bylo krátce po páté hodině odpoledne. Na úvalském nádraží, necelých dvacet kilometrů od Prahy, se odehrával obyčejný letní den. Na nástupištích čekali cestující na své spoje a po hlavní železniční trati se blížil rychlík R 524 Bečva, který měl za sebou dlouhou cestu z Košic.
Souprava projížděla pravotočivým obloukem před stanicí rychlostí 99 kilometrů za hodinu. Pak se stalo něco, s čím nikdo nepočítal. Pět posledních vozů vykolejilo a několik z nich se začalo nekontrolovaně pohybovat mimo koleje.
Jeden z vagonů se převrátil na bok a vlak jej táhl ještě přibližně čtvrt kilometru. Další se utrhl a zabořil do štěrku. Nejhorší následky měl třetí vůz od konce soupravy. Narazil do druhého nástupiště, zdemoloval jeho část a v polovině se zlomil.
Pro lidi, kteří právě čekali na vlak, se běžné pondělní odpoledne změnilo v tragédii.
Dva mrtví a osm těžce zraněných
Na nástupišti zahynuli dva lidé. Dalších osm osob utrpělo těžká zranění. K nádraží vyjížděly sanitky, hasiči a další záchranné složky. Zranění byli převáženi do nemocnic v Říčanech a Českém Brodě.
Na místě zůstaly převrácené a poškozené vagony, zničená část nástupiště a poničená železniční trať. Provoz na důležitém železničním spojení mezi Prahou a východem republiky byl přerušen.
O rozsahu neštěstí vypovídaly nejen následky na soupravě, ale také skutečnost, že jeden z vozů byl po vykolejení vlečen stovky metrů. Přesto si tragédie v celostátním tisku vysloužila překvapivě málo prostoru.
Koleje se v horku vychýlily
Za pravděpodobnou příčinu nehody je označováno vybočení železniční koleje v důsledku vysokých letních teplot.
Ocelové kolejnice se při zahřívání rozpínají. Pokud se v koleji nahromadí příliš velké tlakové síly a její upevnění či štěrkové lože nedokážou udržet správnou polohu, může dojít k náhlému vybočení trati. Pro vlak jedoucí vysokou rychlostí představuje taková deformace mimořádné nebezpečí.
Právě to se podle dostupných historických popisů stalo v Úvalech. Rychlík najel do úseku, v němž se kolej vlivem tepla vychýlila, a část soupravy vykolejila.
Příčiny nehody tehdy vyšetřovala komise ustavená ministrem dopravy Československé socialistické republiky.
V den nehody se měla zvýšit rychlost
Zajímavé svědectví přinesl v roce 2011 úvalský pamětník Richard Saidl starší. Jeho vzpomínka vyšla v březnovém čísle městského zpravodaje Život Úval.
Saidl uvedl, že v době nehody projížděl nedaleko nádraží vozem autoškoly. Podle jeho vzpomínek byla železniční trať po opravě, a právě toho dne se měla zvýšit povolená rychlost na 100 kilometrů za hodinu.
Jde o pozoruhodnou okolnost, která však sama o sobě nic nedokazuje. Není doloženo, že by případné zvýšení rychlosti bylo příčinou vykolejení. K tomu by bylo nutné znát výsledky tehdejšího vyšetřování.
Saidlovo svědectví je přesto cenné. Ukazuje, že vzpomínky na událost zůstávaly mezi místními obyvateli živé i po více než čtvrtstoletí.
Rudé právo věnovalo katastrofě tři věty
Dnes by podobná nehoda zaměstnala televizní štáby, internetová zpravodajství i sociální sítě. V létě 1984 však informace o tragédii pronikaly na veřejnost jen v omezené podobě.
Večerní Praha přinesla následujícího dne krátkou zprávu umístěnou v pravém dolním rohu druhé stránky. Informovala o vykolejení pěti vozů rychlíku Bečva, dvou mrtvých a osmi těžce zraněných.
Ještě stručnější bylo Rudé právo. Neštěstí věnovalo 10. července pouhé tři věty.
Zatímco následky vykolejení byly rozsáhlé a na nádraží zůstaly viditelné stopy, dobový tisk se k neštěstí podrobně nevracel. Veřejnost se tak nedozvěděla ani závěry vyšetřování.
Stopy tragédie zmizely až po třiceti letech
Nehoda rychlíku Bečva postupně ustoupila z veřejné paměti. Zůstaly vzpomínky svědků, několik fotografií a stručné zprávy v dobovém tisku.
Na samotném nádraží byly následky patrné ještě dlouhá léta. Poslední viditelné stopy zmizely až při rozsáhlé rekonstrukci železniční stanice v roce 2015.
Zdroje:
