Článek
Když třináctiletá Jana vyrazila poslední srpnovou neděli roku 2016 na procházku se šestnáctiletým Danielem, nemohla tušit, že se domů vrátí až za deset dní. S chlapcem se teprve nedávno seznámila a začali spolu chodit. Chtěli strávit společné odpoledne u soutoku Labe a Ohře nedaleko Litoměřic.
Všimli si muže na jízdním kole, který kolem nich několikrát projel. Nakonec zastavil a dal se s nimi do řeči. Zpočátku vypadal jako náhodný kolemjdoucí, vzápětí však vytáhl zbraň a přikázal jim, aby ho poslouchali.
Muž se jmenoval Zdeněk Hryščenko. Bylo mu šestatřicet let a za sebou měl trestní minulost, která zahrnovala pokusy o únosy dětí. Tentokrát si vyhlédl Janu. Daniel se stal jeho druhou obětí především proto, že dívka na něm byla citově závislá.
Chtěl třináctiletou kamarádku
Proč Hryščenko dvojici unesl, vyšlo najevo během vyšetřování. Nešlo mu o výkupné ani o peníze rodičů, jak tomu bylo při jeho dřívější trestné činnosti. Tentokrát ho zaujala třináctiletá dívka.
„Chtěl jsem mít malou kamarádku, se kterou si budu hrát a povídat,“ vysvětloval později vyšetřovateli.
Přiznal také, že se mu Jana líbila. Daniela podle své výpovědi unesl proto, že dívka na chlapci lpěla.
Takové vysvětlení však bylo v příkrém rozporu s tím, co oběma dětem skutečně udělal. Pod pohrůžkou použití zbraně je odvedl do porostu u řeky, svázal je a sebral jim mobilní telefony. Do setmění je držel na odlehlém místě, potom je převezl do Ústí nad Labem.
Tam na ně čekala garáž, kterou si předem upravil k dlouhodobému pobytu.
Vězení ukryté za trojitými dveřmi
Garáž na ústeckém Střekově se zvenčí příliš nelišila od ostatních. Uvnitř však byla odhlučněná a za běžnými vraty se skrývaly další dveře, z nichž jedny byly zabezpečené číselným kódem. Nacházely se tam matrace, stůl, kuchyňské vybavení i toaleta.
Hryščenko prostor připravil tak, aby v něm mohl děti držet, aniž by jejich volání o pomoc bylo slyšet ven.
Jana a Daniel se ocitli v uzavřeném prostoru, odkud nedokázali odejít. Únosce jim nosil jídlo a pití, zároveň je ale zastrašoval. Vyhrožoval, že pokud budou křičet nebo dělat problémy, zabije je a jejich těla zakope v lese.
Dívce také podle obžaloby pouštěl dětskou pornografii. Co s ní zamýšlel, se děti mohly pouze domýšlet.
„Nejhorší bylo, že jsme nevěděli, co s námi chce dělat, co s námi bude. Jestli nás někam dá, nebo zabije,“ vypověděla později Jana.
Dvojice se pokusila o útěk. Nejdříve se snažila narušit stěnu svého vězení, později se při otevření dveří pokusila únosce přemoci. Daniel na něj zaútočil hrncem, ale ani tento zoufalý pokus nevyšel.
Hryščenko je znovu zastrašil. Děti pochopily, že musí najít jiný způsob, jak přivolat pomoc.
Záchrana ukrytá v dopise
Rodiče mezitím po Janě a Danielovi zoufale pátrali. Projížděli Litoměřice a okolí, obraceli se na známé a snažili se zjistit, kam mohli zmizet. Každá zpráva o možném spatření dvojice nakonec vedla do slepé uličky.
Zlom nastal ve chvíli, kdy Hryščenko dovolil dětem napsat domů. Dopisy měly rodiče přesvědčit, že jsou v pořádku a zůstávají mimo domov dobrovolně.
Daniel však příležitost využil jinak. Do textu vložil nenápadné nápovědy, které měly jeho rodinu přivést k místu, kde je únosce věznil. V dopise se objevila slova odkazující na ústecký Střekov.
Rodiče si neobvyklých formulací všimli. Pochopili, že dopis nemusí být obyčejným vzkazem, ale pokusem o přivolání pomoci.
Dne 7. září se při hledání dostali až ke garážím na Střekově. Když na jedny z vrat zabouchali, ozvala se zevnitř odpověď.
Po deseti dnech věznění byli Jana a Daniel konečně na svobodě. Policisté je osvobodili a Hryščenka zadrželi.
Únosce, před kterým soud varoval už dříve
Při vyšetřování se ukázalo, že Hryščenkova minulost byla ještě znepokojivější, než se zprvu zdálo. Už v roce 2004 se pokusil unést dvě dívky z Českolipska. Tehdy plánoval získat od jejich rodičů výkupné.
Za tyto a další trestné činy byl odsouzen do vězení. V roce 2008 se dostal na svobodu po podmíněném propuštění.
Český rozhlas později získal starší soudní rozsudek, v němž soud označil jeho jednání za vysoce společensky nebezpečné. Po návratu z vězení se navíc dostal do sporu se sousedem kvůli obtěžování jeho dcer.
Před soudem v roce 2017 zazněly také závěry psychiatrů a sexuologů. Znalci u něj zjistili těžkou smíšenou poruchu osobnosti a vyslovili vysokou pravděpodobnost heterosexuální pedofilie. Jednoznačné potvrzení sexuologického závěru však komplikovala jeho nespolupráce při vyšetření.
Hryščenko tvrdil, že dětem nechtěl ublížit a zamýšlel je propustit. Soud ovšem posuzoval především jeho skutečné jednání: ozbrojený únos, dlouhodobé věznění a opakované výhrůžky smrtí.
V dubnu 2017 ho ústecký krajský soud odsoudil k šestnácti letům vězení a uložil mu také zabezpečovací detenci. Sám pachatel přitom v dopisech soudu žádal, aby dostal doživotí.
Po návratu domů ji čekalo další trápení
Pro Janu se osvobozením uzavřelo deset dní strachu, nikoli však všechny následky únosu. Zkušenost ji poznamenala natolik, že se jí ještě po letech vracela ve snech.
Její život přitom nebyl jednoduchý ani před setkáním s Hryščenkem. V dětství se jí kvůli obtížné finanční situaci vzdala biologická matka a Jana vyrůstala v náhradní rodině.
Po únosu se navíc musela potýkat s nepochopením vrstevníků. Podle svého svědectví čelila ve škole urážkám i fyzickému napadání. Místo klidu, který potřebovala k vyrovnání se s traumatem, zažívala další ponižování.
Přesto se snažila přemýšlet o budoucnosti. V rozhovoru mluvila o touze osamostatnit se a jednou žít v Itálii. Chtěla začít znovu, daleko od místa, s nímž měla spojené bolestné vzpomínky.
Jana a Daniel přežili díky vlastní duchapřítomnosti a vytrvalosti rodičů, kteří dokázali rozluštit skryté poselství v dopise. Zatímco únosce skončil ve vězení, oba mladí lidé se museli naučit žít s tím, co jim způsobil.
Pro Janu přitom nejtěžší období neskončilo otevřením garážových vrat. Po návratu na svobodu ji čekal další zápas – tentokrát o možnost žít obyčejný život bez strachu a ponižování.
