Článek
Natalja Nagovicynová stála 12. srpna loňského roku na vrcholu hory Džengiš Čokusu, známé jako Pobeda Peak v pohoří Ťan-šan ve výšce 7439 m. Spolu se dvěma Rusy, Němcem Guntherem Siegmundem a Italem Lucou Sinigagliou slavila výstup na pátou pátou sedmitisícovku. Právě si splnila si sen o získání mezinárodního odznaku Sněžného leoparda. Ocenění se uděluje horolezcům, kteří vystoupí na všech pět sedmitisícovek na území bývalého Sovětského svazu. Je to stejně náročné jako spatřit tuto ohroženou šelmu. Jenže sestup se změnil v noční můru. Ve výšce kolem 7150 metrů, uprostřed zuřivé sněhové vánice, si Natalja zlomila nohu. Kolega jí okamžitě poskytl první pomoc, nechal stan, spacák a sám se v bouři vydal dolů pro pomoc. Druhý den jí ještě dopravili jídlo, pití, vařič a plynovou kartuši. Pak už nic. Počasí se rapidně zhoršilo a ona zůstala bez vysílačky, odříznutá od světa. Čekala v mrazu, který láme kosti.
Smrt Itala při záchraně
Záchranná mise začala prakticky okamžitě, ale od první chvíle to vypadalo jako boj s nepřízní osudu. Italský horolezec Luca Sinigaglia, Němec Gunther Siegmund a Rus Roman Mokrinsky se ze všech sil snažili Natalje pomoci. Dvakrát se pokusili přinést zásoby, jenže při druhém pokusu dostal Luca hypoxii a otok mozku. Lékař ze základního tábora křičel do vysílačky: „Dexamethason! Okamžitě injekci!“ Jenže lék zůstal v batohu u Natalji. Po dvou hodinách agónie Ital zemřel.
Vrtulník v plamenech a dron nad stanem
Šestnáctého srpna vyslalo na záchranu Natalji kyrgyzské ministerstvo obrany vrtulník Mi-8. Ve výšce 4500 metrů ho ale bouře srazila k zemi. Čtyři záchranáři se těžce zranili, stroj byl troskách. O tři dně později na místo vyslali dron. Kamera zachytila pohyb ve stanu – Natalja byla stále naživu. Pozemní tým se znovu pokusil dostat se k ní, ale bouře ho vrátila zpět. Jako poslední šance přiletěl speciální lehký vrtulník Eurocopter s italskou posádkou, ale ani ten se k Natalji kvůli nepřízni počasí nedostal.
Mise ukončena. Tělo zůstane na hoře do jara 2026
„Záchranná mise byla oficiálně ukončena,“ oznámil krátce na to v vedoucí základního tábora Dmitrij Grekov. Italští piloti odletěli domů. Tělo Natalji Nagovicynové zůstane na hoře minimálně do jara 2026. Teprve pak ji budou moci prohlásit za mrtvou a případně vyzvednout.
Měli ji odtáhnout už třetí den
Zástupkyně šéfa Ruské horolezecké federace Anna Piunová záchranné práce zpochybnila: „Určitě bych to udělala jinak! Odtáhnout ji, nechat sklouznout k obelisku, tam nechat vysílačku a hned volat Eurocopter. Třetí den, ne až na konci. Bylo jasné, že Mi-8 to nikdy nezvládne!“ Její slova zní jako obžaloba celého systému. Proč se čekalo tak dlouho? Proč se riskovalo s těžkým vrtulníkem v bouři?
Manžel zahynul ve stejné výšce
Pro Natalju to nebyla první tragédie v horách. V roce 2021 lezla s manželem Sergejem na Chan Tengri. Ve výšce kolem sedmi tisíc metrů ho skolila mrtvice, zůstal paralyzovaný. Natalja odmítla odejít. Zůstala s ním až do posledního dechu. O rok později se vrátila a na vrchol umístila pamětní desku pro svého milovaného muže. Teď zemřela téměř ve stejné výšce. „Celý rok byla posedlá tou expedicí,“ vzpomíná kamarádka Lija Popovová. „Chtěla tu pátou sedmitisícovku, chtěla Sněžného leoparda. Byla to její životní vášeň.“
Hora, která požírá lidi
Pobeda Peak si vysloužila přezdívku „vražedná kráska“. V postsovětském prostoru platí za nejnebezpečnější sedmitisícovku vůbec. Laviny, prudké změny počasí, hypoxie – to všechno tu zabíjí i ty nejzkušenější. V srpnu 2004 tu pod lavinou zahynulo pět českých horolezců, tři Rusové a tři Ukrajinci. Loni přibyla další jména: Luca Sinigaglia a Natalja Nagovicynová. Možná ji zanedlouho horolezci najdou a přinesou dolů. Do té doby zůstane její příběh varováním všem, kteří se vydávají do výšin, kde člověk přestává být pánem a stává se jen hostem v říši smrti.
Zdroje:
