Článek
Kempka se narodil v roce 1910 v Oberhausenu do rodiny horníka s deseti dětmi. Původně pracoval jako mechanik pro automobilku DKW, ale jeho život se změnil, když v roce 1930 vstoupil do nacistické strany. V roce 1932 ho doporučení od nacistického politika Josefa Terbovena přivedlo k práci rezervního řidiče v Hitlerově osobním doprovodu. Brzy se stal jedním z prvních členů elitní čety známé jako SS-Begleitkommando des Führers, tedy jakési SS eskortní komando samotného Hitlera. Poté, co v roce 1936 zemřel Hitlerův řidič Julius Schreck, se stal Erich Kempka novým hlavním vůdcovým šoférem.
Šéf Hitlerova vozového parku
Současně byl jmenován šéfem Hitlerova vozového parku, což z něj učinilo důležitou postavu v logistice nacistického vedení. Během své služby řídil Hitlerovy černé mercedesy, včetně speciálního pancéřovaného vozu, který mechanici upravili podle jeho pokynů a dodali v roce 1939 k Hitlerovým 50. narozeninám. Hitlerův vozový park většinou čítal kolem šesti až osmi černých mercedesů, které Kempka standardně řídil. Tyto vozy byly umístěny jak v Berlíně, tak například v Mnichově a na dalších místech. Pokud nebyl Hitler doprovázen někým „důležitým“, seděl obvykle vepředu vedle Kempky, vzadu pak seděl Vůdcův komorník. V případě cestování v kolonách byl Hitlerův vůz obklopen vozy vlevo i vpravo. V jedoucí koloně vozů následoval lékařský vůz a další automobily pro zástupce tiskové agentury a potřebné zásoby.
Život po Hitlerově boku
Kempka byl přítomen u řady klíčových událostí nacistické historie. V roce 1934 asistoval při zatčení Ernsta Röhma během Noci dlouhých nožů a později řídil Hitlerovy kolony během cest po Německu i za hranicemi, například při setkání s Benitem Mussolinim v roce 1937. Jako šofér měl jedinečný přístup k Hitlerovi. Pokud nebyl přítomen významný host, sedával Hitler na předním sedadle vedle Kempky, což svědčí o tom, že mezi panovala jistá důvěra.
Kempka se také stal členem spolku Lebensborn a získal vyznamenání jako Totenkopfring a čestný meč SS od Heinricha Himmlera. Zasnoubil se s Gerdou Daranowskou, Hitlerovou sekretářkou, ale tento vztah skončil, když se Gerda v roce 1943 provdala za jiného muže.
Berlín 1945: Konec Třetí říše
V lednu 1945 doprovázel Kempka Hitlera do Berlína, kde se vůdce usadil nejprve v Říšském kancléřství a později v podzemním bunkru. V té době Kempka dohlížel na vozový park čítající 40 vozidel a tým 60 řidičů a mechaniků. Dne 20. dubna, deset dní před Hitlerovou sebevraždou, mu krátce popřál k narozeninám, jejich poslední setkání trvalo asi patnáct minut.
30. dubna 1945, kdy Hitler a jeho novomanželka Eva Braunová spáchali sebevraždu, shromáždil Kempka zhruba 200 litrů benzínu, který použili k spálení jejich těl v zahradě Říšského kancléřství. On sám pomohl vynést těla z bunkru a předal je venku dalším členům SS, kteří proces dokončili.
Následující noc, 1. května, Kempka uprchl z bunkru spolu s dalšími přeživšími. Skupina se pokusila prolomit sovětské linie přes Weidendammerský most, ale jejich plán selhal, když byl doprovodný tank Tiger II zničen. Kempka byl při útoku zraněn, ale přežil a později se mu podařilo uniknout v civilním oblečení díky pomoci jugoslávské dívky, která ho vydávala za svého manžela. Po několika týdnech na útěku, byl 20. června 1945 zajat americkými jednotkami v Berchtesgadenu.
Svědectví a poválečný život
Po zajetí se Kempka stal prvním očitým svědkem, který Američanům potvrdil Hitlerovu smrt. Jeho výpovědi však byly často rozporuplné. Přiznal, že během výslechů říkal, co chtěli jeho vyšetřovatelé slyšet, aby si zachránil život. Přesto jeho popisy, včetně detailů o spálení těl, zůstávají cenným historickým pramenem.
Kempka byl propuštěn v říjnu 1947 a zemřel v roce 1975 ve Freibergu am Neckar. Zůstal zřejmě přesvědčeným nacistou, neboť se ještě rok před svou smrtí zúčastnil setkání členů I. SS Panzer Corps. Svůj příběh sepsal v memoárech nazvaných Spálil jsem Adolfa Hitlera.
Zdroje:
KEMPKA, Erich. Spálil jsem Adolfa Hitlera: vzpomínky Hitlerova osobního řidiče. 142 s.,
