Článek
Ryadh Sallem se narodil v tuniském pobřežním městě Monastir v roce 1970. Jeho matka během těhotenství užívala lék obsahující thalidomid, který byl v té době dostupný v mnoha zemích, včetně Tuniska. Tento preparát, propagovaný jako bezpečný prostředek proti ranním nevolnostem, způsobil závažné vrozené vady tisícům dětí po celém světě. Sallem se narodil bez nohou, bez levé ruky a s deformací pravé. „Můj dědeček bojoval za Francii ve druhé světové válce a řekl rodičům: Pokud chcete zachránit své dítě, vezměte ho do Francie,“ vzpomíná Sallem. Ve dvou letech ho otec odvezl do rehabilitačního centra u Paříže, kde strávil téměř 20 let. Podstoupil řadu operací, chodil do školy a prožil dětství plné bolesti a odloučení od rodiny. „Bylo to těžké, jako dítě nechápete, že vás léčí. Cítíte se jen osamělí a zlomení,“ přiznává.
Thalidomid byl uveden na trh v říjnu 1957 pod názvem Contergan. Sliboval úlevu od nevolností, úzkostí a nespavosti a lékaři ho doporučovali těhotným ženám. Stačila ale jediná pilulka, aby způsobila katastrofu: potraty, narození mrtvých dětí, nebo dětí s deformacemi končetin, očí, uší, srdce či orgánů. Za pouhých pět let na trhu lék poškodil asi 12 000 dětí po celém světě, z toho polovinu v Západním Německu. V tehdejším Československu se naštěstí neprodával, ale v Tunisku ano. Sallem stal jednou z obětí.
Od zázračného léku k tragédii
Příběh thalidomidu začíná v poválečném Německu. Firma Chemie Grünenthal ho testovala jen tři roky na zvířatech a dobrovolnících, což bylo nedostatečné. Prodával se volně v 46 zemích pod 37 názvy, bez předpisu. To se ovšem netýkalo Spojených států, kde thalidomidu doktorka Frances Kelsey odmítla udělit licenci, protože měla závažné pochyby o jeho bezpečnosti. Za to byla později prezidentem J. F. Kennedym obdarována Prezidentskou cenou. První varování přišla v roce 1961: německý lékař Widukind Lenz na konferenci upozornil na souvislost s vrozenými vadami. Australský lékař William McBride to nezávisle potvrdil.
Procesy proti Grünenthalu začaly v roce 1963. Firma vyplatila 110 milionů marek odškodného v Německu a dodnes platí obětem. Paradoxně thalidomid dnes pomáhá. Léčí lepru, myelom, Crohnovu chorobu či HIV, ale je přísně zapovězen těhotným ženám.
Sallemova cesta: Sport jako záchrana
Pro Sallema byl thalidomid počátkem boje, sport ho dostal z nejhoršího. V rehabilitačním centru ho podporovali, aby usměrnil svou energii. Začal s plaváním – v roce 1991 překonal světový rekord na 400 m polohovce. Pak se naučil žonglovat, aby dokázal hrát basketbal na vozíku bez rukou. „Viděl jsem žongléry v cirkusu a pomyslel si: Proč ne s míčem?“ říká. Později přešel na ragby na vozíku, intenzivnější a „gladiátorský“ sport, ve kterém soutěžil v Londýně 2012 a Riu 2016.
Sport mu dvakrát zachránil život: dal mu smysl a posílil srdce, s nímž měl problémy. „Díky plavání jsem objevil svět. Když vyhráváte medaile, lidé vás vidí jinak – ne jako postiženého, ale jako šampióna,“ vysvětluje v The Guardian. Po odchodu z rehabilitačního centra se začlenil do společnosti díky sportu: „Sport je o síle. Postižení jsou vnímáni jako slabí, ale sport to mění.“
Sallem založil organizaci na zvyšování povědomí o postižení. Přednáší na školách o respektu: „Používám termín ‚výjimeční lidé‘. Žít v naší společnosti je úspěch – jsme superhrdinové. Nakoupit nebo jít do práce je výzva.“ Paralympiáda pro něj není jen o výkonech, ale o přijetí.
Zdroje:
