Článek
Lorna Vančurová svou první roli ztvárnila ve sci-fi komedii Zabil jsem Einsteina, pánové, tehdy ještě pod svým rodným jménem Homoláčová. A přestože byla jako herečka a rozhlasová moderátorka aktivní ještě dlouho po roce 2000, do obecného povědomí vstoupila především jako matka prvních pražských čtyřčat.
Už jen fakt, že se děti narodily na začátku devátého měsíce těhotenství a každé s váhou okolo dvou a půl kila, byl snad světový unikát. Manželé Vančurovi měli šestiletého syna Matěje a chtěli mu pořídit sourozence. V 15. týdnu těhotenství však ultrazvuk odhalil čtyři plody. „Sdělila jsem to manželovi téměř v slzách,“ vzpomíná Lorna. Lékaři se báli předčasného porodu, který by ohrozil životy dětí. Přesto se jí podařilo donosit je až do 36. týdne, tedy do začátku devátého měsíce. To bylo v tehdejší medicíně téměř nemožné. Porod proběhl císařským řezem: Anička vážila 1690 gramů, chlapci 2320 až 2390 gramů. Děti šly do inkubátorů, ale rychle prospívaly.
Falešné sliby
Rodina bydlela v malém bytě. Lorna Vančurová s úsměvem vzpomínala na okamžik, kdy jim Marie Kabrhelová měla darovat dům.
„Dosud jsme s mým mužem a šestiletým Matějem bydleli v bytě 1+1 a celý lékařský tým od Apolináře si lámal hlavu, kam se s tolika dětmi podějeme. Jednoho večera přišel pan profesor Černý s radostnou zprávou: volala předsedkyně Svazu žen Marie Kabrhelová. Prý má pro nás plný sekretariát darů a klíčky od domku na Barrandově! Nazítří celá nemocnice čekala vzácnou návštěvu. Bylo osm, devět, deset hodin, pak už pan profesor nevydržel a vytočil onen sekretariát. Soudružka Kabrhelová se upřímně divila. O cestě do porodnice nic nevěděla, žádné dary, žádný dům. Někdo si z nás ne zrovna vkusně vystřelil. V novinách se psalo, že jsme dostali hodně věcí, ale ve skutečnosti se víc psalo, než konalo.“
Místo domu přišla jen skromná pomoc. Rodina dostávala oblečení od Severky Liberec a od Kaučuku Kralupy finanční příspěvek ve výši 9 000 korun ročně, a to do čtyř let věku dětí. Lidé si mysleli, že se rodina topí v penězích, realita však byla jiná.
Bordel v bytě, šťastné dítě
S pěti dětmi nebyl čas na perfektní domácnost. Lorna popularizovala výrok „bordel v bytě, šťastné dítě“, ne jako omluvu lenosti, ale prioritu. Raději věnovala čas dětem, než úklidu. Každé dítě viděla jako individualitu: „Nejtěžší bylo porozumět každému zvlášť. Informace o tom, jak vychovávat děti nacházející se v tak výjimečné sourozenecké konstelaci, sbírali Vančurovi v psychologických poradnách a v zahraničí. Přátelé - emigranti posílali dětské oblečení, knížky a novinové výstřižky. „Nejtěžší to měl Matěj. Chodil do první třídy, když se mu sourozenci v tak ohromujícím počtu vedrali do života. Proti přesile jsme ho museli podržet. Vždycky jsem dbala na to, aby nebyl vůči čtyřčatům vázán povinnostmi. Nemusel je vozit, přebalovat. A i kdyby ti čtyři vedle měli zbourat dům, jednu hodinu denně jsme měla jen pro Matěje,“ vyprávěla Lorna Vančurová.
Život byl náročný: krmení, přebalování, nemoci. Při angíně u jednoho dítěte řešila, kam s ostatními? Manžel se s Lornou po čase rozvedl a ona nakonec zůstala na děti sama. Jak ale sourozenci rostli, vrátila se k herectví a moderování. Začátkem tisíciletí moderovala ve Frekvenci 1 večerní pořady. Jak říkala, děti jí novou práci nejprve musely schválit. Shodly se, že večer je čas, kdy se už bez mámy dokážou obejít. „Nikdy mezi sebou nebojovaly, ale spolupracovaly. Jsou tým, ale to snad už byly v mém břiše, když to tak úžasně zvládly. Odmítám se zabývat tím, kolik mé děti sní a kolik stojí provoz myčky. Za nejdůležitější považuju být přítomna, a pokud budou chtít, naslouchat jim. Vím, že nemohu ovládat každý detail jejich života, ale chci být nablízku,“ popsala své tehdejší postoje. Dnes jsou všechny děti dospělé, úspěšně vystudovaly a žijí své životy.
Zprávy o mnohočetných těhotenstvích bývají většinou nadsazené, ale obvykle se udává, že od roku 1900 se ve světě vyskytly dva případy devaterčat, pět případů osmerčat a 18 sedmerčat (započítány jsou i děti, které po porodu záhy zemřely). V České republice přišla na svět dosud nejvýše paterčata.
Zdroje:
