Článek
Tmavé oči, lehký úsměv, tvář šestileté holčičky, která by dnes byla teenagerkou. Valerie Kvasničková zmizela někdy na přelomu roku 2017. A přestože od té chvíle uplynulo už více než osm let, policie stále nedokáže říct zda je naživu a co se vlastně tehdy stalo.
Právě tahle nejistota dělá z případu jednu z nejděsivějších českých kriminálních kauz posledních let. Neexistuje tělo. Neexistuje přímý důkaz vraždy. Jen mlčení, dětské výpovědi plné hrůzy a žena, která už jednou seděla za týrání vlastních dětí. A také matka, která odmítá uvěřit, že její dcera zemřela.
„Já si myslím, že moje dcera žije a nikdy jsem nepřestala doufat. Nemyslím si, že by byla mrtvá. Myslím si, že ona mlčí proto, že ji prodala,“ říká matka malé Valerie Denisa Čonková
Toto podezření se nad případem vznáší už roky. A čím méně odpovědí policie má, tím silněji působí.
Dítě, které nikomu nechybělo
V normální rodině by zmizení šestiletého dítěte vyvolalo okamžitý poplach. Hysterické telefonáty, policejní manévry, pátrací akce. Jenže kolem Valerie panovalo téměř rok ticho. Naposledy ji svědci s jistotou viděli v říjnu 2017 na pražském Žižkově. Oficiální pátrání ale policie vyhlásila až v srpnu 2018. Devět měsíců nikdo nic neřešil. Devět měsíců, během nichž jako by se dítě vypařilo. Valerie tehdy žila u své babičky Soni Kvasničkové, která měla v péči i další tři vnoučata. Úřadům tvrdila, že holčička je jednou u lékaře, podruhé v Německu, jindy zase mimo domov. Sociální pracovnice vysvětlení přijímaly. Kontroly probíhaly bez přítomnosti Valerie. Nikdo nepanikařil.
Dokonce ani soud, kterému měla poručnice pravidelně podávat zprávy o dítěti, nedostával informace včas. „Na první dotaz ve většině nereagovala. Zareagovala většinou až na urgentní výzvu,“ popsala tehdy místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 Miroslava Sixtová. Celý systém fungoval jen na papíře. Teprve až v polovině srpna roku 2018 se na policii obrátil jeden z příbuzných, s tím, že dívenku několik měsíců neviděl. Do té doby neměla „sociálka“ pochybnosti o tom, že je v rodině něco v nepořádku.
Dům hrůzy za zavřenými dveřmi
Po vyhlášení pátrání začaly vyplouvat detaily, které působí jako scénář brutálního psychologického hororu. Sourozenci Valerie při výsleších popisovali bití, hlad, ponižování i několikahodinové klečení za trest. Děti si prý vymýšlely, že potřebují na záchod, jen aby si mohly na chvíli odpočinout od bolesti. Jedna z nejmrazivějších výpovědí zazněla při popisu poslední noci, kdy Valerii viděli živou.
„Přes zrcadlo jsem viděla, jak babička bije Valerii vařečkou. Tahala ji za vlasy a hodila ji o zem. Ráno jsem ji zkoušela probudit a brečela jsem, protože jsem si myslela, že je mrtvá,“ zaznělo z dětské výpovědi.
Jiní příbuzní popsali modřiny, zaschlou krev i vyděšený pohled malé holčičky. Druhá babička Valerie vzpomínala, že když dítěti zvedla hlavu, zeptala se jí, kdo jí ublížil. „Kvasničková,“ odpověděla prý dívka tiše.
Vyšetřovatelé postupně zjistili, že Soňa Kvasničková měla s brutalitou zkušenosti už dávno před zmizením vnučky.
Týrala vlastní děti
V roce 1983 byla Soňa Kvasničková odsouzena za týrání vlastních dětí. Soudní dokumenty popisují zlomeniny, staré jizvy, podvýživu i neléčená zranění. Jedno z dětí mělo podle rozsudku „mučivé útrapy“, další vykazovalo známky těžkého psychického poškození. Přesto o více než třicet let později získala do péče vlastní vnoučata. Důvod? Staré odsouzení bylo zahlazené a v běžném výpisu z rejstříku trestů se už neobjevilo. Soud tak netušil, komu děti svěřuje. Kdyby o minulosti ženy věděl, pravděpodobně by jí děti nikdy nesvěřil.
Právě případ Valerie později přispěl ke změně zákona. Od roku 2021 mají opatrovnické soudy přístup i k zahlazeným trestům v případech týkajících se dětí. Jenže pro Valerii přišla změna příliš pozdě.
Proč mlčí?
Soňa Kvasničková byla nakonec odsouzena na osm let vězení za týrání svěřené osoby, opuštění dítěte, zpronevěru a další trestné činy. Nikdy ale nepřiznala, co se s Valerií stalo. A právě to živí spekulace.
Kriminalisté připouštějí dvě základní verze: Valerie zemřela po brutálním útoku a pachatel tělo ukryl. Nebo holčička skutečně někde žije.
Matka Denisa Čonková se právě téhle možnosti zoufale drží. Hodiny tráví na sociálních sítích a hledá dívky, které by mohly její dceru připomínat. Několikrát už byla přesvědčená, že Valerii našla. „Úplně neuvěřitelně podobná,“ popisovala jednu z fotografií. Policie všechny tipy prověřovala. Bez výsledku.
Děsivější než vražda
Na případu Valerie Kvasničkové možná nejvíc děsí něco jiného než samotné zmizení. To ticho. Devět měsíců dítě nikdo neviděl. Úřady nic nepoznaly. Sociální pracovnice přijímaly výmluvy. Kontroly probíhaly bez dítěte, které měly chránit. A žena s historií brutálního týrání dál pobírala dávky na vnoučata, která podle svědků žila v teroru.
Případ tak není jen příběhem jedné zmizelé holčičky. Je také obžalobou systému, který nedokázal rozpoznat nebezpečí ani ve chvíli, kdy stálo přímo před ním. Dnes je Valerie Kvasničková stále vedena jako pohřešované dítě.
Pokud žije, je jí čtrnáct let. A někde existuje člověk, který přesně ví, co se tehdy stalo.
Zdroje:
