Článek
Marie von Bibikoff se narodila v roce 1917 v hotelu Bellevue ve švýcarském Bernu, v době bolševické revoluce. Její otec, baron Michail von Bibikoff, byl posledním carským velvyslancem ve Švýcarsku a příbuzným carské rodiny Romanovců. Právě on nevědomky přispěl k ruské revoluci tím, že zapečetil vlak, v němž se Vladimír Iljič Lenin vracel do Ruska, aby pomohl uzavřít mír s Německem. Revoluce však smetla Bibikoffovu rodinu – přišli o majetek, baron skončil v exilu a později trpěl schizofrenií. Rodiče se rozvedli.
Matka Marie, původem Češka z Turnova, byla pověstná kráska – její akt maloval slavný umělec Stretti a mezi jejími obdivovateli byl i Jan Masaryk, který mohl být dokonce Mariiným otcem. Matka mluvila s dcerou francouzsky a „šoupala ji z kláštera do kláštera“ podle toho, kolik se kde platilo. Marie absolvovala šest internátů, taneční školu v Salcburku a měla dvanáct guvernantek. Později navštěvovala Reinhardtovu divadelní školu ve Vídni, cestovala s kabaretem ruských emigrantů a pracovala jako fotomodelka. V Berlíně dokonce pomáhala s falešnými pasy pro španělské dobrovolníky, což ji přivedlo do střetu s gestapem. V květnu 1937 musela díky zásahu Jana Masaryka a velvyslance Mastného opustit Německo.
Láska v barrandovských ateliérech
V roce 1937 přijela dvacetiletá Marie do Prahy na doporučení Jana Masaryka, aby se stala herečkou. V barrandovských ateliérech se setkala s Hugo Haasem, tehdy šestatřicetiletým charismatickým hercem Národního divadla. „Tamhleten!“ vykřikla německy, když ho spatřila v barevném županu. Haas je vzal na oběd a byl okouzlen její energií. Marie, která vystřídala v jeho posteli Adinu Mandlovou, se brzy nastěhovala k Hugovi do Jungmannovy ulice. „Haas mě vzal do filmu a taky do postele,“ vzpomínala později věcně.
Hugo byl známý svůdník, sám říkal, že před ním ženy padaly na kolena. Miloval kavárny, bary a pro něžné pohlaví měl slabost. Marie na něj nežárlila; naopak byla pyšná. V září 1938 se vzali, svědkem byl inženýr Václav Havel, otec budoucího prezidenta. Druhého února 1939 se jim narodil syn Ivan. Zatímco jeho maminka nabírala síly po těžkém porodu v sanatoriu, slavný otec musel před ženou předstírat spokojenost a veselí. Dostal totiž 27. února 1939, pouhé dva týdny před obsazením Československa, kvůli svému židovskému původu výpověď z Národního divadla.
Aby nemocná Bibi nic nepoznala, v čase, kdy býval v divadle, bloumal pražskými uličkami. Po letech trpce vzpomínal, jak plakáty na nárožích stále ještě zvaly na představení hry R.U.R., v němž hrál konzula Busmana.
Útěk před Hitlerem a krušné začátky
S příchodem nacistů se situace zhoršila. Hugo málem přišel o život v pražském baru, kde na něj střílel opilý německý důstojník. Bibi díky svému francouzskému pasu sehnala víza. 1. dubna 1939 odjeli vlakem do Paříže, pak přes Španělsko a Portugalsko do New Yorku. Hugo jí byl do konce života vděčný. Dvouměsíčního Ivánka, který onemocněl žloutenkou, museli Haasovi nechat v péči rodiny bratra Pavla a švagrové Soni. Doufali, že se se synkem shledají za pár měsíců. Netušili, že to bude trvat sedm let. Do Paříže odjížděli se dvěma kufry.
V Americe začínali od nuly. Bibi, která ovládala pět jazyků, učila Huga francouzsky a anglicky. Haas hrál nejprve pro krajany, pak získal i role na Broadwayi, ztvárnil například papeže v Brechtově Životu Galileova. V Hollywoodu se prosadil jako herec cizinců, hrál s Gregorym Peckem v Days of Glory. „Ale nejvíc jsme se skamarádili s Gregorym Peckem,“ vzpomíná paní Bibi. „Dostala jsem malou roličku v jednom filmu a Gregory mě vždycky po natáčení vozil domů, Haas sám nikdy neřídil. Ale jednou na mne Gregory zapomněl. Stála jsem tam úplně sama, čekala, bylo už tma, domů daleko. A najednou se přiřítilo auto, Peck vystoupil, klekl si přede mnou na silnici a omlouval se, že zapomněl. Možná jsem jediná žena, před níž klečel,“ vzpomínala Bibi. V Hollywoodu se setkala s Marilyn Monroe, venčila psy Ronaldovi Reaganovi. Bydleli poblíž Bertolda Brechta, kterému Bibi dělala šoféra. Přes to všechno Haas trpěl steskem po Československu. Nikdy nepřestal myslet na rodné Brno, na Národní divadlo, v němž hrál deset let. Toužil se vrátit domů.
A zároveň se toho bál, nechtěl mít nic společného s komunisty. V Hollywoodu žili až do roku 1959. Stres emigrantského života se nakonec u Haase projevil těžkým astmatem. První záchvat dostal, když se dozvěděl o osudu svého otce a bratra, kteří zahynuli v Osvětimi. Tu zprávu před ním dlouho tajili.
Bibi rezignovala na hereckou kariéru, ale v Hugových filmech dělala hlasy – mečela jako koza nebo křičela v Bílé nemoci. Syn Ivan přijel v roce 1946 se švagrovou Soňou; trpěl cukrovkou a potřeboval injekce.
Návrat do Evropy
V 50. letech se Bibi vrátila do Evropy; Hugo ji následoval v roce 1961. Žili v Římě, pak ve Vídni. V roce 1963 ho Národní divadlo oficiálně pozvalo na oslavy svého založení. Nikdo netušil, že mu zbývá pět let života. Natáčel kratší filmy, ale zdraví selhávalo. Zemřel 1. prosince 1968 na astmatický záchvat způsobený dýmem z připálených vajíček. Jeho popel byl tajně převezen do Brna Jiřinou Štěpničkovou v krabici od sušenek.
Rok poté zemřel kvůli pochybení lékařů syn Ivan na selhání ledvin. Bibi se starala o sirotky v klášteře Maria Enzersdorf nedaleko Vídně. Chtěla české občanství, ale nikdy se jí ho nepodařilo získat. Zemřela v roce 2009 v církevním domově důchodců.
Hugo jí kdysi napsal: „Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně.“ Jejich pouto však přežilo.
Zdroje:
