Článek
František, který už od roku 1882 provozoval v Kladně obchod s cukrářským zbožím, byl nejen podnikatel, ale i vizionář – vydával vlastní časopis Obchodní listy, který redigoval a spravoval. Albína, držitelka živnostenského listu od roku 1890, přispěla svým umem a odhodláním. Společně rozšířili výrobu o orientální cukrovinky, jako byly halva, sultánský chléb, rahat či šumivé bonbony, které si získaly oblibu na poutích a trzích Rakouska-Uherska.
Rok 1896 znamenal zlom. Maršnerovým se dařilo, a tak začali plánovat větší továrnu na Korunní třídě za měšťanským pivovarem. Výstavba byla povolena v roce 1897 a ještě před Vánocemi téhož roku v nových prostorách rozjeli výrobu čokolády. Firma, zapsaná jako „Továrna na orientálské cukrovinky F. Maršner“, se rychle rozrůstala. Kakaové boby se staly novým pokladem a čokoládové cukrovinky, včetně vánočních figurek, zaplavily trh. V roce 1902 Maršnerovi zaregistrovali ochrannou známku „Maršnerova reformní čokoláda“, kterou propagovali jako zdravou výživu díky obsahu vápníku, železa a theobrominu. Tehdy se jednalo revoluční marketingový tah.
Akciová společnost a první hvězdy Orionu
V roce 1901 se firma transformovala na „První českou akciovou společnost továren na orientálské cukrovinky a čokoládu na Královských Vinohradech“ s kapitálem 800 000 korun. Nová továrna na Korunní třídě umožnila masivní růst. Firma zpracovávala až 10 % dovozu kakaových bobů do Rakouska-Uherska a zaměstnávala stovky lidí. Poptávka po čokoládě rostla, ale rok 1912 přinesl potíže – kakaové boby zdražily o 40 % a cena cukru stoupala. František Maršner odstoupil z vedení a nahradil ho mladý Milan Čapek, který sbíral zkušenosti ve světě a vsadil na modernizaci. Rok 1914 přinesl značku Orion, která symbolizovala nejen souhvězdí, ale také kvalitu a ambici. První obal s názvem Orion byl zaregistrován v roce 1916 a čokoláda pod touto značkou se stala hitem. I přes první světovou válku, kdy kakaové boby prakticky zmizely a cukr byl na příděl, firma přežila. V roce 1918 byla vinohradská továrna jedinou, která ještě vyráběla vánoční cukrovinky – z fíků a ořechů, protože čokoláda nebyla k sehnání.
Meziválečný rozkvět a Rykrův génius
Po válce přišel boom. Ceny kakaových bobů a cukru klesly, a Orion v roce 1921 zdvojnásobil výrobu na 80 vagonů čokolády. Téhož roku vstoupil do firmy Zdenek Rykr, teprve jednadvacetiletý malíř a grafik, který dal Orionu vizuální styl. Jeho modrá čtyřcípá hvězda, logo s kornoutem bonbónů a stovky návrhů obalů a plakátů udělaly ze značky umělecké dílo. Rykr navrhl i časopis Čokoládový svět a sběratelské soutěže, které posilovaly loajalitu zákazníků.
V roce 1928 se firma přejmenovala na „Orion, továrny na čokoládu, a.s.“ a ovládala 20–30 % trhu. Vyráběla nejen tabulkové čokolády, ale i dezerty, tyčinky, rumové pralinky, kočičí jazýčky či banány v čokoládě. Orion expandoval do i zahraničí. V roce 1937 vyvážel do Egypta, Afriky a Indie. Na světových výstavách v Barceloně (1929), Bruselu (1935) a Paříži (1937) získával Grand Prix. Firma převzala i menší konkurenty a provozovala prodejní automaty a přes 100 vlastních prodejen.
Válka a znárodnění: Těžké časy
Druhá světová válka Orion tvrdě zasáhla. Po připojení Sudet k Německu v roce 1939 se uzavřel tamní trh, Slovensko zavedlo dovozní omezení a blokáda zastavila přísun kakaových bobů. Přídělový systém snížil spotřebu cukrovinek na minimum. V roce 1944 se výroba prakticky zastavila. Továrna zaměstnávala jen 120 dělníků, místo předválečných 1500.
Po osvobození v roce 1945 se výroba rozběhla, ale v dubnu 1947 přišlo znárodnění. Orion byl začleněn do národního podniku Pražské čokoládovny spolu s dalšími továrnami, včetně RUPA v Modřanech, kterou založil Rudolf Pachl. V roce 1952 byla vinohradská továrna uzavřena, stroje a zaměstnanci se přesunuli do Modřan, kam se přenesla i značka Orion. Modřanský závod se modernizoval – vznikly nové budovy, kotelna, sklady a moderní linky na tabulkové čokolády, pralinky či Bon Pari.
V socialistickém období Orion zůstal lídrem. V roce 1966, při oslavách 75 let od založení, získal Řád práce. Zaměstnával 1600 lidí a exportoval do více než 20 zemí, od SSSR po Kuvajt. Značka si udržela prestiž díky kvalitě a novým produktům, jako Pařížský dezert (1969), Studentská pečeť (1975) či tyčinka Deli (1980).
Od znárodnění k privatizaci
Po revoluci v roce 1989 čelily Čokoládovny novým výzvám. V roce 1991 se národní podnik změnil na státní podnik, a v roce 1992 vstoupily do akciové společnosti Čokoládovny dvě globální firmy: Nestlé a Danone. Nestlé převzalo čokoládové a nečokoládové cukrovinky, včetně Orionu. Výroba se postupně přesouvala z Modřan do olomouckého závodu Zora, případně do Maďarska. V Modřanech zůstalo zpracování kakaových bobů, například pro kakao Granko, ale povodně v roce 2002 závod poškodily.
Modřanský závod ukončil výrobu v roce 2004. Areál byl prodán developerské firmě, která na jeho místě postavila bytový komplex.
Původní vinohradská továrna už neexistuje. Na jejím místě stojí moderní Rezidence Korunní. Přesto název Orion přežívá nejen ve sladkostech, ale i v názvu blízkého náměstí U Orionky, které připomíná slavnou historii.
Zdroje:
