Článek
Jack Unterweger se narodil v rakouském Judenburgu jako nemanželský syn servírky a příležitostné prostitutky Theresie Unterwegerové a amerického vojáka, jehož identita zůstala neznámá. Matka, která měla časté problémy se zákonem, ho krátce po narození opustila. Malý Johann vyrůstal u dědečka, alkoholika s násilnickými sklony, v prostředí plném chudoby. Neukončil ani základní školu, žil jako bezdomovec, živil se drobnými krádežemi a pasáctvím. Mezi lety 1966 a 1974 byl desetkrát odsouzen za různé trestné činy, od krádeží po násilí. V prosinci 1974, ve věku 24 let, spáchal Unterweger svou první vraždu. Zabil teprve osmnáctiletou studentku ze sousedství. Vražda mladé dívky byla už tehdy dost zvláštní. Se svou přítelkyní jí vlákal do auta, zavezl do lesa a svázal, a okradl. Nahou jí pak mlátili ocelovým prutem do hlavy, nakonec jí okolo krku omotal podprsenku, kterou zavázal a uškrtil ji. Než z místa činu odešel, naházel na ni větve. Tento modus operandi se stal jeho podpisem. Za vraždu a dalších 16 skutků byl tehdy odsouzen na doživotí.
Spisovatel a mediální hvězda
Během pobytu ve vězení prošel Unterweger zdánlivou proměnou. Začal psát básně, pohádky, divadelní hry. Vydal autobiografický román Očistec aneb cesta do kriminálu, který byl přeložen i do češtiny. V Rakousku se tato kniha stala bestsellerem. Jeho literární talent a image napraveného zločince mu vynesly obdiv intelektuální elity. Významní spisovatelé, jako Günter Grass nebo Elfriede Jelinek, se přimlouvali za jeho propuštění. Po 15 letech, v roce 1990, Unterweger vězení opustil. Stal se celebritou. Vystupoval v televizi a začal se intenzivně věnovat žurnalistice. Jeho hlavním námětem byli lidé z okraje společnosti, především prostitutky, u kterých sledoval hlavně případy jejich vražd. Ve své konspiraci nakonec dospěl k závěru, že v Rakousku působí sériový vrah. Dokonce se podílel na sestavování profilu neznámého vraha, kterým byl ve skutečnosti on sám.
Série vražd v Evropě i USA
Unterweger byl pět měsíců na svobodě. Objevoval se v pochybné společnosti, vyhledával kontakty v podsvětí. Prý kvůli svému literárnímu projektu, často navazoval známosti s prostitutkami. Některé rakouské časopisy dokonce otiskly jeho články. Liboval si v přízni žen, chodil ve značkových oblecích a jezdil v drahých automobilech. Netrvalo dlouho a došlo k další vraždě. Roku 1990 bylo v Břežanském potoce v Praze nalezeno tělo Blanky Bočkové. Byla nahá, měla na nohou jen průsvitné silonky. Část těla, jež byla mimo potok, byla přikryta větvemi. Byla uškrcena. Devětadvacetiletá Blanka pracovala jako prodavačka a příležitostně si přivydělávala prostitucí. Den před vraždou byla s přítelem ve vinárně, jenže se pohádali a ona odešla. Naposled byla vidět v ulici V Jámě nedaleko Václavského náměstí. Případ vyšetřoval i legendární člen tehdejší mordparty Jiří Markovič. Nedlouho po smrti Blanky začaly mizet a umírat prostitutky u našich jižních sousedů. Nejdříve ve Štýrském Hradci a poté na celém území Rakouska.
Stejný modus operandi
Od ledna roku 1991 do roku 1992 se v zalesněných oblastech objevilo pět mrtvých žen. Všechny měly jedno společné vodítko – šlo o prostitutky. A styl zabití? Opět byly uškrceny podprsenkou a přikryté větvemi. Na škrtidle se navíc nacházel velmi specifický a komplikovaný uzel, který byl ve všech případech stejný. Kriminalisté z Rakouska se pod vedením legendárního Wernera Windischena dopracovali k tomu, že za vším stojí jeden vrah. Na Jacka upozornil i další kriminalista ve výslužbě. Jack se totiž prokazatelně pohyboval v blízkosti všech zavražděných žen.
V roce 1991 odjel Unterweger do Los Angeles pod záminkou psaní reportáže o tamní kriminalitě. Během svého pobytu zavraždil stejným způsobem další tři prostitutky. Když se vrátil do Rakouska, policie už měla podezření. Klíčovým důkazem se stal vlas Blanky Bočkové nalezený v Unterwegerově BMW, které nechal sešrotovat.
Dopadení, proces a tiché přiznání viny
V roce 1992, když rakouská policie shromáždila dostatek důkazů, Unterweger utekl do USA. Byl však dopaden v Miami a vydán zpět do Rakouska. V roce 1994 proběhl v Grazu „proces století“, kde byl shledán vinným z devíti vražd: jedné v Praze, pěti v Rakousku a tří v USA. Důkazy byly převážně nepřímé, ale klíčový byl specifický uzel na škrtidlech a vlas Blanky Bočkové. Unterweger byl odsouzen k doživotí bez možnosti propuštění. Ve vězení dlouho nepobyl. Jen několik hodin po vynesení rozsudku, 29. června 1994, spáchal ve své cele sebevraždu. Oběsil se na šňůře upletené z tkaniček a pásku od kalhot. Použil přitom stejný typ uzlu, jako na vražedných škrtidlech. Tento čin byl považován za tiché přiznání viny.
Psychologie vraha
Podle psychiatrických posudků byl Unterweger impulzivní sadista s disociální poruchou osobnosti. Jeho vraždy nebyly poháněny sexuální touhou, ale potřebou absolutní kontroly nad obětí. Jeho chování odráželo traumata z dětství – opuštění matkou, násilí od dědečka a život na okraji společnosti. Přesto dokázal svou inteligencí a charismatem oklamat nejen veřejnost, ale i odborníky, kteří věřili v jeho nápravu.
Zdroje:
