Článek
Narodil se 2. června 1740 v pařížském paláci Condé a pocházel ze starobylého jihofrancouzského šlechtického rodu s vazbami na bourbonovskou dynastii. Už jako čtyřletý se dostal do sporu s princem de Bourbon, a tak ho raději odvezli k babičce do Avignonu a později na zámek Saumane, spravovaný jeho strýcem, abbém de Sade. V letech 1750–1754 navštěvoval prestižní jezuitskou školu v Paříži, kde získal vzdělání hodné šlechtice. Následovala vojenská kariéra. Ve čtrnácti letech vstoupil do Školy lehké kavalerie ve Versailles a během sedmileté války sloužil jako druhý poručík Královské pěší gardy. Po válce armádu opustil. Ve 23 letech se oženil s Renée-Pélagií de Montreuil, bohatou šlechtičnou z méně prestižního rodu. Sňatek byl čistě pragmatický, rod de Montreuil přinesl peníze, zatímco de Sade poskytl společenské postavení. Manželství však bylo jen kulisou. Markýz si pronajímal tajný byt v Paříži, kde začal experimentovat s temnějšími stránkami své sexuality, což brzy vedlo k prvním skandálům.
Tajný byt, španělské mušky a vězení
Markýz de Sade začal šokovat Paříž hned po svatbě. V říjnu 1763 si do tajného bytu pozval prostitutku Jeanne Testardovou, donutil ji k bičování a přitom se rouhal – dupal po krucifixu a vybízel ji, aby se k němu přidala. Jeanne utekla na policii a Sade skončil ve vězení. Díky vlivu rodiny ho brzy propustili, ale společnost si všimla prvního temného záblesku jeho obsesí.
Další skandál přišel o Velikonocích 1768. Sade nalákal žebračku Rózu Kellerovou do svého domu, svázal ji, bil, pořezal a do ran lil vosk. Kellerová unikla a podala žalobu, jenže rodina ji umlčela úplatkem. Přesto markýz stanul před soudem, dostal pokutu a král ho opět poslal do vězení. Královský dvůr pohoršilo hlavně to, že sadistický rituál proběhl o svátcích. Pařížské nevěstince zároveň dostaly příkaz, aby mu zavřely dveře.
Vrcholným skandálem se stala aféra v Marseille roku 1772. Sade se svým milencem Latourem uspořádali orgie, při nichž podali prostitutkám „španělskou mušku“. Afrodiziakum se ale působilo jako jed a dvě ženy málem zemřely. Oba uprchli do Itálie, zatímco soud v Aix-en-Provence vynesl trest smrti a jejich figuríny nechal symbolicky popravit. Na zámku La Coste pak markýz pokračoval. Shromáždil skupinu služek, některé sotva patnáctileté a podroboval je sadistickým praktikám. Podle svědectví mu pomáhala i manželka Renée-Pélagie. Když se rodiče dívek obrátili na úřady, Sade uprchl, ale roku 1777 ho v Paříži zatkli a zavřeli.
Vzpoura v Bastile
V roce 1784 ho převezli do Bastily, kde o pět let později, těsně před Francouzskou revolucí, vyvolal další incident. Křičel z okna své cely a vyzýval lid k útoku na pevnost, což bylo považováno za podněcování nepokojů. Vedení věznice ho okamžitě převezlo do ústavu v Charentonu. O 12 dní později skutečně došlo k útoku na Bastilu, ale de Sade zůstal v Charentonu až do dubna 1790. Po propuštění během revoluce se de Sade zapojil do politiky, ale jeho literární díla ho znovu dostala do potíží. V březnu 1801 byl zatčen za vydání románů Justina a Julietta, považovaných za obscénní a rouhačská. Bez soudu byl opět poslán do Charentonu, kde strávil zbytek života.
Literární odkaz zpoza mříží
Vězení se stalo pro de Sada paradoxně plodným obdobím. V Bastile napsal 120 dní Sodomy, román považovaný za první systematickou studii sexuálních deviací. Kniha, plná extrémních popisů, šokovala, ale literární kritici v ní vidí hlubokou analýzu lidské psychiky. Další dílo, Justina aneb Utrpení ctnosti, vypráví o nevinné dívce, která se stává obětí tyranů, a zpochybňuje morální normy doby. Třetí klíčový román, Julietta, oslavuje nemorálnost a libertinství. Tato díla byla ve Francii zakázána až do roku 1957, přesto inspirovala surrealisty, psychology i filmaře. V roce 2017 byl rukopis 120 dní Sodomy označen za francouzský národní poklad.
Revoluce a pád
Během Francouzské revoluce se de Sade vzdal svého titulu a stal se delegátem Národního shromáždění, později soudcem revolučního soudu. V roce 1794 byl odsouzen k smrti za pokus o službu v královské gardě, ale povstání proti Robespierrovi ho zachránilo. Po propuštění se snažil živit jako dramatik, ale bez úspěchu. V roce 1801 ho Napoleonův režim uvěznil za jeho knihy, a de Sade strávil poslední roky v Charentonu, kde zemřel 2. prosince 1814 ve věku 74 let.
Markýz de Sade byl šlechtic a revolucionář, zvrhlík i filozof. Jeho skandály ho učinily postrachem své doby, ale jeho díla otevřela diskusi o sexualitě, svobodě a moci. Inspiroval filmy jako Quills (2000) s Geoffreyem Rushem nebo Saló aneb 120 dní Sodomy (1975).
Jak sám napsal: „Buď mě zabij, nebo mě ber takového, jaký jsem, protože se nezměním.“
Zdroje:
