Článek
V dubnu 1978 otřásl Afghánistánem krvavý komunistický převrat, po níž se moci chopila Lidově-demokratická strana Afghánistánu. Strana se však brzy rozštěpila na dvě znesvářené frakce: Khalq, vedenou prezidentem Núrem Muhammadem Tarakím, a Parcham, v jejímž čele stál Babrak Karmal. Boj o moc mezi těmito frakcemi vedl k brutálním čistkám. Karmal, důležitá postava Parchamu, byl v červenci 1978 vyslán do Prahy jako nový afghánský velvyslanec. Tento krok měl oslabit jeho politický vliv na domácí půdě. V Praze se však Karmal nevzdal svých ambicí. Zatímco Afghánistán tonul v chaosu, začal plánovat převrat proti Tarakího vládě. Kábulské vedení ale odhalilo jeho záměry a nařídilo mu okamžitý návrat. Karmal, vědom si hrozby zatčení či popravy, odmítl. Místo toho se obrátil na československé úřady s žádostí o politický azyl. Tím začala delikátní operace StB, která musela nejen ochránit Karmala a jeho rodinu, ale také utajit jejich přítomnost před afghánskými agenty, kteří po něm pátrali.
Útočiště v Krušných horách
Československo pod tlakem Sovětského svazu, odmítlo Karmala vydat Tarakího vládě. Aby ospravedlnilo své rozhodnutí, vymyslelo krycí historku o jeho srdečních problémech vyžadujících dlouhodobou léčbu. Tarakího vláda tomu však nevěřila a podle archivů StB vyslala do ČSSR tři muže s úkolem Karmala najít a zlikvidovat. StB proto musela jednat rychle. Karmal, jeho manželka Mahbuba a čtyři děti ve věku 15–19 let byli převezeni do odlehlé lovecké chaty poblíž vesnice Šindelová v Krušných horách v Karlovarském kraji. Tato lokalita, obklopená hustými lesy a klikatými stezkami, byla ideálním místem pro úkryt. Chata, stojící na samotě, poskytovala diskrétnost, zatímco okolní příroda, včetně nedalekých jezer a zámečku Favorit, oblíbeného cíle místních, umožňovala rodině nenápadné procházky a stravování. Každý jejich krok však bedlivě sledovali agenti StB, kteří hlídali nejen chatu, ale i okolní hotely, studentské koleje a veřejná místa v Praze či Plzni. Podle svědectví Čeňka Jelínka mladšího, jehož otec, ředitel lesní správy v Kraslicích, se o rodinu staral, se Karmalovi chovali nenápadně a evropsky. Babrak nosil černý kabát a klobouk, a ačkoliv působili přirozeně, jejich telefonní linky byly pravděpodobně odposlouchávány. StB mezitím důkladně prověřovala každého Afghánce na území ČSSR – podle archivů měla přehled o 127 afghánských občanech, kteří se tehdy v zemi nacházeli. Potenciální vrazi, kteří měli vystupovat jako studenti, obchodníci nebo turisté, byli neustále v hledáčku.
Přesun do Sklených Teplic
V lednu 1979 StB zjistila, že místo pobytu v Krušných horách už není bezpečné. Rodina byla proto urychleně přemístěna 600 kilometrů daleko, do lázeňského městečka Sklené Teplice na středním Slovensku. Sanatorium, kam byli umístěni, bylo propojeno s místní hliníkárnou, a StB rozšířila krycí historku, že Karmalovi jsou přátelé ředitele závodu. Tato legenda měla odvrátit pozornost místních obyvatel. V Sklených Teplicích se rodina snažila zapadnout. Karmalovy děti začaly navštěvovat místní školu a jeho syn dokonce hrál za místní fotbalový tým. Sám Karmal, doprovázený statným ochráncem jménem Abdul, většinu času trávil uvnitř sanatoria, kde studoval a plánoval svůj návrat do politiky. Mezitím StB pokračovala v pátrání po třech mužích, kteří měli Karmala zabít. Jeden z nich, podle zpráv, byl muž kolem 40 let, s tmavými vlasy a „nepříjemným vystupováním“. Další hrozba přišla od nového afghánského velvyslance v Praze, Mohameda Jasina Boniadiho, jehož synové údajně projevovali zájem o Karmalovu likvidaci. StB zjistila, že velvyslanectví nakoupilo šest pistolí, dvě pušky, dvě brokovnice a 500 nábojů. Tyto zbraně však byly zabaveny a hrozba byla neutralizována.
Finanční potíže a přesun do Banské Bystrice
Pobyt v Sklených Teplicích, původně plánovaný na tři týdny, se protáhl na několik měsíců. Rodině začaly docházet peníze a vedení sanatoria se začalo ozývat kvůli nezaplaceným účtům, které dosáhly 85 tisíc korun, plus dalších osm tisíc za telefonní hovory. Karmal, toužící po návratu do Prahy, aby mohl lépe komunikovat se svými spojenci, napsal dopis komunistické straně, v němž vyjádřil přání vrátit se do „zlaté Prahy“. StB však měla jiné plány. V létě 1979 byla rodina přemístěna do Banské Bystrice, do vily na ulici Dukelských hrdinů, která dříve sloužila jako regionální štáb sovětské armády. Dům byl střežen dvěma příslušníky StB uvnitř a hlídkami Veřejné bezpečnosti venku. Karmal zde pokračoval ve svých politických plánech, včetně dopisů do Moskvy, kde sliboval, že dokáže postavit stotisícovou armádu, pokud ho Sověti podpoří.
Cesta k moci
V polovině září 1979 otřásl Afghánistánem další převrat – prezident Tarakí byl zavražděn svým zástupcem Hafizulláhem Amínem, který ho nechal udusit polštářem. Kromě afghánských agentů začaly po Karmalovi pátrat i zahraniční diplomaté a zpravodajské služby z USA, Francie a Číny. StB proto nasadila agenta s krycím jménem Tony, pravděpodobně Abdula Ahmeda Zelmaye z afghánského velvyslanectví, aby šířil dezinformace o Karmalově nemoci a apatii. V prosinci 1979 přišel klíčový moment. Sovětský svaz vtrhnul do Afghánistánu, komando KGB zabilo prezidenta Amína a Moskva dosadila Babraka Karmala do čela země. Když se jeho obličej objevil na televizních obrazovkách, lidé v Československu, kteří s ním přišli do styku, byli v šoku. Karmal pravděpodobně opustil Československo těsně před invazí, zatímco jeho rodina zůstala v Banské Bystrici minimálně do února 1980.
Babrak Karmal vládl Afghánistánu do roku 1986, kdy ho Sověti, frustrovaní vleklou válkou, nahradili šéfem tajné policie Muhammadem Nadžíbulláhem. Karmal se poté usadil v Moskvě, kde v prosinci 1996 zemřel na rakovinu jater ve věku 67 let.
