Článek
Kolben vynikal už jako student. Jeho úspěchy na pražském gymnáziu a následné studium elektrotechniky na německé technice položily základ jeho kariéry. Po promoci v roce 1887 získal Gerstnerovo stipendium, které mu umožnilo cestovat a učit se v průmyslových centrech Evropy, a pak odjet i do USA. Pět let v Americe znamenalo setkání se samotným Thomasem Edisonem, práci v jeho závodech a posun k vedoucí pozici ve vývojových laboratořích. Zásadní bylo také krátké, ale významné setkání s Nikolou Teslou. Kolben se seznámil s fungováním střídavého proudu, tedy s technologií, která změnila způsob, jakým se vyrábí, přenáší a užívá elektřina. S oběma významnými vědci zůstal i nadále v kontaktu a postupem času se stali přáteli.
Kolben dokázal spojit teoretické poznatky s pečlivou konstrukcí. To ho činilo úspěšným jak v Americe, tak později ve Švýcarsku u firmy Oerlikon, kde se zabýval přenosem energie a konstrukcí generátorů a motorů. Do dějin elektrifikace se zapsal vytvořením přenosového vedení, které dodávalo třífázový proud na trase dlouhé 125 km, z Laufenu do Frankfurtu nad Mohanem.
Vyrábíme vše, od špendlíku po lokomotivu
Tou dobou už byl ženatý. Ve Švýcarsku se manželům Kolbenovým narodil syn Hanuš. Kolbenově manželce Malvíně se ale stýskalo po domově, a tak se rodina v roce 1896 rodina natrvalo vrátila do Prahy. Emil Kolben pak ve Vysočanech u Prahy, které tehdy ještě nebyly součástí hlavního města, založil jednu z nejmodernějších továren své doby. Dokázal v ní propojit americké a evropské prvky a neopouštělo ho ani podnikatelské štěstí. K překvapení konkurence se mu například podařilo získat velkou prestižní zakázku na výstavbu pražské městské elektrárny.
Rychlý růst, ocenění na světových výstavách a rozsáhlé objednávky, včetně dodávek do Londýna a Tasmánie, připravily půdu pro další kapitolu: fúzi a vznik obrovského strojírenského kolosu. V roce 1921 se spojila Kolbenova firma s První Českomoravskou továrnou na stroje a později, v roce 1927, připojením Breitfeld, Daněk a spol. vznikla Českomoravská-Kolben-Daněk — ČKD. Emil Kolben se stal generálním ředitelem a ČKD rychle vyrostla v podnik s desítkami tisíc zaměstnanců a širokým sortimentem — od drobných dílů po lokomotivy, trolejbusy, turbíny a dokonce letadla. Emil Kolben generálním ředitelem a hlavním akcionářem. Šlo o jednu z největších firem svého druhu v Evropě; v době největší slávy měla na 12 tisíc zaměstnanců a na základě sloganu „Vyrábíme vše, od špendlíku po lokomotivu“, dodávala na trh stovky druhů zboží. Pozici ČKD jako velkého světového hráče dotvrzuje smlouva o technické spolupráci s americkou firmou Westinghouse, pro niž byla ČKD rovnocenným partnerem.
Vědec i podnikatel: duševní vlastnictví a odborné práce
Kolben byl víc než jen manažer: byl nositelem patentů, autorem odborných studií a propagátorem technické modernizace. Jeho práce o vlivu křemíku na magnetické vlastnosti železa nebo články o silnoproudé elektrotechnice se staly podkladem pro praxi v oboru. Díky tomu jeho podniky nefungovaly jen jako výrobny, byly i centry technického myšlení a šíření know-how.
Osobní život, rodina a krutý konec
Emilova rodina byla rozvětvená a osud ji nešetřil. Od podzimu 1938 mu přátelé opakovaně radili, aby i s rodinou odešel, ale Kolben odmítal opustit Čechy.
Do poslední chvíle doufal, že ho jeho mimořádné postavení v kontextu světového průmyslu a vědy uchrání před děsivým koncem, jaký třetí říše uchystala milionům Židů. Bohužel se mýlil. Hned po vzniku protektorátu musel opustit ČKD a prodat akcie ve většině firem svého impéria. V roce 1940 zemřela jeho žena Malvína, v roce 1942 putoval do sběrného tábora jeho zeť Vilém Lieder-Kolben a dva vnuci. Sám osmdesátiletý Emil Kolben byl 6. června 1943 spolu se synem Hanušem, dcerou Lilly a vnukem Jindřichem deportován do koncentračního tábora v Terezíně. Přežil zde v Podmokelských kasárnách v krajně nedůstojných podmínkách pouhých pár týdnů.
Marně pro něj protektorátní vláda žádala o výjimku. Němci ho zbavili veškerého majetku i moci a nemohl jim ve svém věku nijak škodit. Přítel Edisona a Tesly zemřel 3. července 1943. Z koncentračních táborů se nevrátilo 26 členů jeho rozvětvené rodiny. Kromě potřeb pro osobní hygienu prý měl v té době u sebe jen kufřík s posledními akciemi ČKD, které mu zbyly. Firma přitom už v té době vlastně ani neexistovala.
Nad rodinou se zavřela voda
Zatímco Hanuš Kolben byl zavražděn v Osvětimi, jeho syn Jindřich koncentrační tábor přežil a po válce vystudoval strojní a elektrotechnické inženýrství na ČVUT. Jablko nepadlo daleko od stromu, Jindřich Kolben vynikl jako konstruktér leteckých motorů. Největší úspěchy sklízel po roce 1968 po svém odchodu do Německa.
Za předešlého režimu se o rodině Kolbenových mlčelo; Emil byl „zlý kapitalista“ a Jindřichova emigrace špatnou pověst rodiny v očích momentální moci jen potvrdila. Znárodněnému ČKD se ale dál dobře dařilo, zaměstnávalo přes 50 tisíc lidí a bylo největším výrobcem tramvají na světě. Vinou rozpadu RVHP a nedostatečných investic ovšem po roce 1989 firma postupně zanikla.
Satisfakce, byť posmrtné, se dostalo alespoň jejímu zakladateli Emilu Kolbenovi, po němž byla v Praze pojmenována jedna stanice metra trasy B, ulice na Praze 9 a také mu bylo in memoriam vráceno čestné občanství rodné obce Strančice, které získal už ve 20. letech, ale za války mu ho obec musela odebrat.
Zdroje:
