Článek
Narodil se v prosté rodině – otec byl obchodní cestující, matka švadlena. Jaroslav se vyučil několika řemeslům. Byl kamnářem, pekařem, knihkupcem, až zakotvil jako strojní zámečník a soustružník. Přesto ho od mládí lákalo divadlo. Stačil jediný záskok v jihlavském ochotnickém souboru a jeho osud byl zpečetěn. V roce 1945 se stal profesionálním hercem a vydal se na cestu, která ho zavedla z Jihlavy přes Kladno, Olomouc a Zlín až do pražského Divadla na Vinohradech, kde strávil 41 let své kariéry. Na Vinohradech ztvárnil 145 rolí, od Jana Husa po veselého čerta Trepifajksla v Drdových Dalskabátech, hříšné vsi. Diváci ho milovali pro jeho schopnost vdechnout život lidovým postavám, často s komediálním nádechem.
Film a televize
Na filmovém plátně Moučka debutoval v roce 1950 v Makovcově dramatu Případ dr. Kováře. Pak se objevil ve Fričově komedii Zaostřit, prosím a v pohádce stejného režiséra Dařbuján a Pandrhola z roku 1959, kde ztvárnil havíře. Soustavněji se do filmové práce zapojil v 60. letech, když se stal členem vinohradského souboru. Když přišel rok 1968, Jaroslav Moučka i jeho manželka ze strany vystoupili. Jenže po pražském jaru následovala normalizace a herec začal mít problémy. Přestal dostávat role a strana tlačila, aby zase vstoupil.
Zhruba v době, kdy Vlasta Chramostová podepisovala Chartu 77, si Jaroslav Moučka šel znovu pro stranickou legitimaci. Brzy na to dostal velkou roli, v Dietlově seriálu Okres na severu hrál tajemníka okresního výboru KSČ Pláteníka. Seriál přesně odpovídal tehdejší rétorice komunistické strany - ne všechno je v pořádku, ale poctiví a odvážní straníci jako Pláteník nás dovedou ke světlým zítřkům.
„V rámci svých možností jednal maximálně dobře, často až na samé hranici své pravomoci. Pokaždé v zájmu lidí, prostých, obyčejných, z nichž vyšel a jimž zasvětil svůj život. Také dovedl uznat své chyby a odstranit je,“ svěřil se Jaroslav Moučka začátkem osmdesátých let, po převzetí státní ceny Klementa Gottwalda, novinám. „Přesně tak pracuje většina stranických funkcionářů.“ Propagandistický seriál sledovaly miliony diváků nejen díky Dietlově zručnosti, ale také proto, že Moučka své roli uvěřil. „Vím, že by se našlo pár lidí, kteří by dnes chtěli, abych Pláteníka odsoudil,“ hájil roli tajemníka i po listopadu. „Ale nelituji, že jsem ji hrál. Byla to krásně napsaná role o slušném člověku.“
Těžké rozhodnutí
Jaroslav Moučka pocházel z chudých poměrů, a tak spolu se svým o dva roky starším bratrem Milanem vstoupili po válce do Komunistické strany. Zatímco Jaroslav v roce 1968 ze strany vystoupil na protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy, Milan šel opačnou cestou. Stal se obávaným vyšetřovatelem StB v pražské Ruzyni, kde vedl kruté výslechy politických vězňů, včetně procesu s Miladou Horákovou. Milanovy sadistické metody, včetně nepřetržitých výslechů trvajících dny či týdny, ho učinily postrachem. Zavedl dokonce „soutěž“ o nejdelší výslech, což bylo jen jedním z projevů jeho brutality.
Když se Jaroslav dozvěděl o bratrových činech, učinil jedno z nejtěžších rozhodnutí svého života – přerušil s ním kontakt. „Měl jsem ho strašně rád. Ale když jsem zjistil, co dělá… Přestal jsem s ním mluvit,“ svěřil se později. Milanovu dceru, Jaroslavovu neteř, jako desetiletou přepadla skupina muklů patrně z řad skutečných zločinců, kteří se chtěli pomstít za to, jak se k nim hlavní vyšetřovatel StB Moučka choval. Milan Moučka byl v roce 2003 obviněn Ústavem pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, ale díky amnestii a promlčení nikdy nebyl potrestán. Zemřel v roce 2009, krátce před Jaroslavem.
Harmonické manželství trvalo 60 let
Jaroslav Moučka našel oporu v manželce Jiřině, se kterou prožil 60 let v harmonickém manželství. Společně vychovali syna Jaroslava a v 90. letech se vrátili na rodné Jindřichohradecko, do Kardašovy Řečice. Jejich život však zkalila Parkinsonova choroba, která Jaroslava zasáhla v pozdním věku. Jiřina se o něj obětavě starala a i když musel nakonec do pečovatelského domu, brávala si ho domů na několik dní. V prosinci 2009, pouhý týden před Vánocemi, Jaroslav podlehl zánětu močového měchýře, který vyústil v otravu krve. Bylo mu 86 let. Na televizní obrazovce se naposled objevil v seriálu Život na zámku z poloviny 90. let. Na filmovém plátně pak v pohádce Zdeňka Trošky z roku 1998 Z pekla štěstí.
Zdroje:
