Článek
Vůdcem byl Jindřich Kahánek, přezdívaný Milovaný tyran Shorty, fotograf a hudebník. Mezi členy patřili trumpetista Luboš Zajíček, Jan Fleischner, Jan Stach, saxofonista Ivo Pešák, básník Eugen Brikcius nebo Oskar Gottlieb.
Tataři měli všechno: vlastní hymnu, vojenskou strukturu, dokonce i „stát“ s vlastním jazykem – tatarštinou. Tenhle jazyk zněl jako chrochtání, ale ve skutečnosti to byla jen pozměněná čeština. Inspirovali se historkou štamgasta z hospody U Obecního dvora, který vyprávěl o tom, jak byl zasypán v dole a dostal odškodné od prezidenta Gottwalda. Hlavní relikvií byla lidská lebka jménem Erastus z napoleonských válek, ukradená z kostnice. Během setkání ležela na stole a symbolizovala jejich „boha“.
Skupina měla i podskupiny, jako Spolek křesťansko-tatarského přátelství, což režim později interpretoval jako urážku Sovětského svazu. Všechno to bylo o recesi – parodovali totalitní struktury, ale bez reálného záměru. Jak říká Čech v pamětech: „Šlo o to se bavit a provokovat, ne svrhnout režim.“
František Ringo Čech vstupuje do hry
František Čech, tehdy ještě bez přízviska Ringo, se k Tatarům připojil jako bubeník Skupiny tradičního jazzu. Byl to osmnáctiletý kluk z Prahy, který studoval na konzervatoři a bubnoval v jazzových souborech. Rychle stoupal v hierarchii. Zaujal jeho nápad na výrobu raket na velbloudí trus, což policie později považovala za krycí název pro dynamit. Čech se zapojil do všech bláznivin. Během zájezdu do Drážďan fotil německé vojáky, aby měl vojenský štáb a informace o „nepříteli“. Tam ho na chvíli zatkla německá policie, ale brzy propustila.
Čechův příběh s Tatary vrcholí udáním. Jeho kamarád a soused Alois Novák ze Smíchova se marně ucházel o členství. Shorty mu dal úkol stoupnout si doprostřed Národní třídy a desetkrát zakřičet „Matuška je vůl“. Novák to udělal, ale Shorty to neuznal. Z msty Novák skupinu udal policii.
Od recese k vážnému obvinění
Zatýkání začalo rychle. Čech byl zatčen cestou do školy a odvezen do Bartolomějské. Obvinění? Příprava ozbrojeného převratu a podvracení republiky. Hrozilo mu až 15 let, ale nakonec to překvalifikovali na urážku čelních představitelů. Spolu s ním zatkli šest lidí, včetně Nováka, který si to „užil“ s nimi.
Čech strávil čtyři měsíce ve vazbě na Ruzyni. Nejdřív byl tři týdny na samotce, pak seděl s katolickým farářem a vědcem, který omylem rozšlápl obrázek Stalina. „Hned na začátku nám řekli, že nejsme pro zlodějničku nebo vraždičku, ale pro podvracení republiky. To vás znejistí,“ vzpomínal Čech.
Do vězení dostal i kamaráda Ivana Mládka. Z Berlína mu poslal pohled s kresbou oka a nápisem „Erastus tě sleduje na každém kroku“. Mládek, který o ničem nevěděl, byl zatčen jako „hlavní ideolog“.
Všichni vyvázli díky amnestii prezidenta Antonína Novotného. Čech dostal podmínečný trest tří let. Režim potřeboval odbojovou skupinu, kterou by exmplárně potrestal, ale Tataři byli příliš recesističtí, tak to skončilo mírně.
Emigrace a Čechova kariéra
Po propuštění emigrovala většina vedoucích členů na Západ. Shorty nakonec odjel do Kanady, kde spáchal sebevraždu, emigraci neunesl. Čech zůstal a pokračoval v hudbě. Krátce po tom odjel do USA s Černým divadlem Jiřího Srnce, kde hrál v Las Vegas a setkal se s jazzovými legendami jako Buddy Rich nebo Oscar Peterson.
Čech i přes tuto zkušenost zůstal recesistou. Stal se textařem, zpěvákem, hercem a politikem. Založil skupinu Olympic, Shut Up, pak svou vlastní. Psal texty pro Karla Gotta, Jiřího Schelingera či Pražský výběr. V 90. letech byl poslancem za ČSSD, navzdory barvosleposti maluje naivistické obrazy. Pravidelně pořádá výstavy, jeho díla jsou v soukromých rukou po celém světě. Université Blaise – Pascal de Clermont – Ferrand dokonce reprodukovala Čechův obraz Mozart a Salieri v celosvětovém mozartovském katalogu.
Dnes vypadá celá epizoda jako vtip, ale tehdy šlo o životy. Být to v 50. letech mohla skupina Tataři skončit na šibenici. Čech to shrnul slovy: „Byli jsme recesisté, ne revolucionáři.“
Zdroje:
ČECH, František Ringo a ČECH, František Ringo. Z mého života ; Ruský týden ; Atd. První souborné vydání. Praha: Galén, [2021] ©2021. 339 stran ; Best of Ringo ; sv. 5.
