Článek
Když se Marlene Dietrichová 7. května 1945 objevila v britských kasárnách u Bergen-Belsenu, nepřijela jako hollywoodská hvězda. Hledala svou starší sestru Elisabeth, o jejímž osudu neměla spolehlivé zprávy. Koncentrační tábor nedaleko kasáren osvobodili Britové teprve před třemi týdny a svět se začínal dozvídat o hrůzách, které se za jeho ostnatými dráty odehrávaly.
Elisabeth byla naživu. Jenže zatímco Marlene během války podporovala spojenecké vojáky, její sestra s manželem provozovala kino a kantýnu, kam chodili také příslušníci SS z nedalekého koncentračního tábora.
Sestry se po dlouhém odloučení znovu setkaly. Marlene své příbuzné neopustila, dokonce jim pomohla. Zároveň se však rozhodla, že o Elisabeth nebude veřejně mluvit. Později tvrdila, že žádnou sestru nemá.
Dvě sestry, dva rozdílné osudy
Elisabeth Dietrichová se narodila v Berlíně v únoru 1900, její mladší sestra Marlene přišla na svět o necelé dva roky později. Vyrůstaly v dobře situované rodině, ale jejich životní cesty se postupně rozešly.
Elisabeth se stala učitelkou a v roce 1926 se provdala za divadelního manažera Georga Willa. Marlene naopak zamířila k divadlu a filmu. V roce 1930 ji snímek Modrý anděl proslavil po celém světě a otevřel jí cestu do Hollywoodu.
Když se v Německu dostali k moci nacisté, Marlene odmítla nabídky na návrat do vlasti. Zůstala ve Spojených státech a v roce 1939 přijala americké občanství.
Elisabeth s rodinou mezitím žila v Německu. Její manžel získal práci v kasárenském areálu poblíž Bergen-Belsenu, kde provozoval vojenské kino. Společně vedli také kantýnu.
V okolí se původně nacházely tábory pro válečné zajatce. Od roku 1943 zde nacisté provozovali koncentrační tábor, v němž postupně umíraly desetitisíce lidí. Mezi jeho oběti patřila také Anne Franková.
Jen několik kilometrů od místa, kde vězni hladověli a umírali na nemoci, pokračoval běžný život vojenského personálu. Promítaly se filmy a vojáci trávili volný čas v kantýně manželů Willových. Mezi návštěvníky byli také příslušníci SS sloužící v koncentračním táboře.
Není doloženo, že by se Elisabeth nebo její manžel přímo podíleli na pronásledování vězňů. Jejich podnik však poskytoval služby také lidem z nacistického represivního aparátu. Nakolik Elisabeth věděla, co se za zdmi tábora odehrává, zůstává nejasné.
Jedna zpívala spojencům, druhá obsluhovala vojáky
Marlene se mezitím aktivně zapojila do amerického válečného úsilí. Podporovala prodej válečných dluhopisů, spolupracovala se zpravodajskou službou OSS a nahrávala německé písně určené k propagandistickému vysílání.
V letech 1944 a 1945 vystupovala pro spojenecké jednotky v Evropě i severní Africe. Cestovala s vojáky, zpívala v provizorních podmínkách a dostávala se do blízkosti fronty.
Pro nacistickou propagandu byla zrádkyní, pro americké vojáky oblíbenou hvězdou. Přesto nezapomínala na rodinu, která zůstala v Německu.
Když válka končila, začala po příbuzných pátrat. Zpráva, že Elisabeth žije v oblasti Bergen-Belsenu, ji přivedla do britských kasáren.
Podle vzpomínek britského důstojníka Arnolda Horwella dorazila 7. května 1945 v americké uniformě a požádala o pomoc při hledání sestry. Důstojník ji odvezl za Elisabeth, která tehdy pracovala v kantýně. Obě ženy se objaly a měly ze shledání radost.
Elisabethina rodina se po příchodu spojenců ocitla v obtížné situaci. Manželé přišli o služební byt i dosavadní živobytí. Marlene jim pomohla a přimluvila se za ně u britských úřadů.
V soukromí zůstaly sestry v kontaktu. Psaly si dopisy, telefonovaly si a Marlene Elisabeth finančně podporovala. Na veřejnosti však o ní mlčela.
Sestra, která zmizela z fotografie
Podle životopisce Heinricha Thiese se Marlene styděla za spojení své rodiny s nacistickým prostředím. Sama se proti Hitlerovi otevřeně postavila, zatímco její sestra žila několik let v blízkosti koncentračního tábora a provozovala podnik navštěvovaný také příslušníky SS.
Elisabeth veřejné mlčení přijímala. V jednom z dochovaných dopisů Marlene dokonce poděkovala za to, že ji nezmiňuje.
Jak důsledně se herečka snažila existenci sestry skrývat, ukazuje rodinná fotografie z roku 1906. Na původním snímku stojí obě dívky vedle rodičů. Když však Marlene fotografii později zveřejnila ve své autobiografii, Elisabeth na ní chyběla. Snímek byl oříznut tak, že starší sestra z rodinného portrétu zmizela.
Nešlo o jediný případ. Když s Marlene v roce 1982 natáčel režisér Maximilian Schell dokumentární film, zeptal se jí, zda má sourozence. Odpověděla záporně. Tvrdila, že vyrůstala jako jedináček.
Elisabeth už tehdy devět let nežila.
Tragický konec zapřené sestry
Manželství Elisabeth a Georga Willových se po válce rozpadlo. Elisabeth zůstala v Bergenu, kde žila poměrně uzavřeně. Podle vzpomínek sousedů byla vzdělaná, ráda četla a o slavné sestře příliš nemluvila. Jejich písemný kontakt však pokračoval.
Dne 8. května 1973 ji postihla tragická nehoda. Podle svědectví sousedky odložila elektrický ponorný vařič na plastovou podložku, přestože byl stále zapojený. Následně začal hořet také její oděv. Elisabeth utrpěla těžké popáleniny a zemřela v nemocnici. Bylo jí 73 let.
Marlene v té době vystupovala v Londýně. Na pohřeb sestry nepřijela.
Sama zemřela v květnu 1992 v Paříži, kde poslední léta žila v ústraní. Bylo jí devadesát let.
Teprve později začali historikové a životopisci podrobněji odkrývat příběh její starší sestry. Dochovaná korespondence ukázala, že vztah obou žen byl mnohem složitější, než naznačovalo Marlenino veřejné mlčení.
Slavná herečka dokázala Elisabeth odstranit z rodinné fotografie a vymazat ji ze svého životopisu. Ve skutečnosti se jí však nikdy úplně nevzdala.
Zdroje:
