Článek
Stala se mementem
Naposledy se o ní mluvilo v souvislosti s americkou šampiónkou Simone Bilesovou, která ze zdravotních důvodů vzdala olympiádu v Tokiu. Zatímco Simone Bilesová se triumfálně vrátila, Jelenu sovětská gymnastická mašinérie zničila a zavinila její předčasnou smrt. V době, kdy závodila, bylo nepřijatelné se jen zmínit o tom, že už prostě nemůže. A obzvlášť v Sovětském Svazu.
Brutální dril a vítězství za každou cenu
Nadějná gymnastka se do povědomí veřejnosti dostala v roce 1978, kdy na MS ve Štrasburku doslova vtrhla na scénu a přerušila vítěznou sérii Rumunek, která trvala od olympiády v Montrealu v roce 1976. Ve Francii Jelena získala tři zlaté a dvě stříbrné medaile. Přestože předvedla několik unikátních a velmi náročných prvků, její trenér Michail Klimenko chtěl jít ještě dál. Na nadcházející olympiádě v Moskvě měla v prostných předvést Thomasovo salto (1½ salto vzad s 1½ obraty zakončené kotoulem vpřed), náročný prvek, který zatím předváděli jenom muži.
Klimenko jako bývalý voják uznával pouze dril. Sovětská gymnastická škola byla velmi tvrdá, on šel ale ještě dál. V rozhovoru pro ruskou televizi Jelena například popisovala, jak při bradlech prudkým pohybem zlomila nejen spodní žerď, ale i tři svá žebra. Když jí bylo špatně, trenér ji seřval, ať si přestane vymýšlet. Jelena tedy se zlomenými žebry docvičila ještě prostná a kladinu.
Se zlomenou nohou se trénovat nedá
Rok před olympiádou si při tréninku zlomila nohu. Tlak na její uzdravení byl obrovský. Lékaři jí předčasně sundali sádru, což vedlo k dalším komplikacím. Jak později uvedla pro časopis Ogonyok, jeden z trenérů národního týmu se po zákroku objevil u její nemocniční postele a přímo prohlásil, že „nebyla svědomitá“ a že stále mohla „trénovat i se sádrou“.
S přetrvávající slabostí v noze a narůstajícím vyčerpáním měla Jelena velké potíže vrátit se do tempa. Nohu stále neměla v pořádku a upozorňovala na to, že Thomasovo salto je nebezpečné.
„Byla to nehoda, která se dala očekávat. Bylo to nevyhnutelné. Nejednou jsem řekla, že si zlomím vaz. Několikrát jsem se těžce zranila, ale trenér pouze odpověděl, že lidé jako já si vaz nezlomí,“ řekla v roce 1991.
Osudový zlom
Když obtížný prvek trénovala v Minském paláci sportu dva týdny před olympijskými hrami v Moskvě, nedotočila salto, dopadla na bradu, zlomila si páteř stal se z ní kvadruplegik. Klimenko u toho nebyl.
Po nehodě sovětská gymnastická federace o událostech kolem jejího zranění mlčela. Tu a tam se objevily strohé zprávy, ale žádné podrobnosti. Nikdo nechtěl vyjít na veřejnost s brutalitou a bezohledností systému, který měl přinášet výhody vyvoleným.
Díky Bohu, nepojedu na olympiádu
Jelena se po nehodě stala samotářkou a jen zřídka o ní mluvila veřejně. Leninův řád ani Stříbrná medaile Mezinárodního olympijského výboru jí zdraví vrátit nemohly. V jednom z mála rozhovorů, publikovaném v časopise Ogonyok, kritizovala sovětský gymnastický program za klamání veřejnosti ohledně jejího zranění a za neukojitelnou touhu systému po zlatých medailích a šampionátech. Mimo jiné zmínila, že její první myšlenka těsně po pádu byla: „Díky Bohu, nepojedu na olympiádu.“
Život za medaile
Trenér Klimenko svou někdejší svěřenku ani nenavštívil, krátce po jejím zranění emigroval do Itálie, kde v roce 2007 zemřel na rakovinu. Jelena Muchinová zemřela na komplikace způsobené kvadruplegií 22. prosince 2006, v době, kdy se její největší soupeřka Nadia Comaneciová radovala z novorozeného syna. Thomasovo salto se jako příliš nebezpečné stalo zakázaným prvkem pro ženskou i mužskou gymnastiku.
Zdroje:
