Článek
Eva Michaláková přijela do Norska v roce 2003, kde se provdala za Josefa Michaláka, Čecha s dlouhodobým pobytem v zemi. Společně vychovávali syny Denise (*2005) a Davida (*2008), kteří mají české občanství. Rodina žila v městečku Steinberg poblíž Drammen, kousek od Osla. Idylka skončila v březnu 2011, když učitelé z mateřské školy nahlásili Barnevernetu podezření na fyzické a sexuální zneužívání chlapců. Po měsíci a půl úřad rodičům Denise a Davida odebral a umístil do pěstounské péče. Malí bratři byli nejprve spolu, ale pak je rozdělili. Každý žil v jiné pěstounské rodině.
„Bylo to, jako by mi vyrvali srdce,“ vzpomíná Eva. Policejní vyšetřování, které probíhalo od května 2011, bylo v roce 2013 odloženo bez obvinění rodičů. Přesto Barnevernet rozhodl, že děti zůstanou v pěstounské péči. Eva je od března 2014 vídala pouze dvakrát ročně na několik hodin pod přísným dohledem, přičemž kontakt byl postupně omezován s odůvodněním, že má na syny negativní vliv.
Boj matky a podpora z Česka
Po odebrání dětí se Eva rozvedla s Josefem, o němž zjistila, že měl v minulosti psychické problémy a konflikty v předchozím manželství. Rozhodla se bojovat za své syny a rozpoutala kampaň, která v Česku vyvolala obrovskou vlnu solidarity. Petice, demonstrace a intervence politiků – od poslankyně Jitky Chalánkové, europoslanců Petra Macha a Tomáše Zdechovského, přes premiéra Bohuslava Sobotku až po prezidenta Miloše Zemana – ukázaly, jak hluboce případ Čechy zasáhl. Zeman v dopise norskému králi Haraldu V. varoval před poškozením česko-norských vztahů a Česko si s Norskem vyměnilo několik diplomatických nót.
Barnevernet však Evinu medializaci případu označil za jeden z důvodů, proč děti nevrátit. „Zveřejňováním citlivých informací o dětech jim škodí,“ uvedly úřady, přičemž zdůraznily, že chlapci považují pěstounské rodiny za svůj domov. Eva argumentuje, že po letech marných pokusů o navrácení dětí neměla jinou možnost.
Hradba ticha
Jedním z největších paradoxů kauzy Michalákových je naprostá absence veřejného stanoviska Barnevernetu. Norský zákon ukládá úřadu přísnou povinnost mlčenlivosti, aby chránil soukromí dětí. Tato politika však znemožňuje získat úplný obraz o důvodech odebrání dětí. „Známe jen Evinu verzi příběhu,“ říkal Zdeněk Kapitán, ředitel českého Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, který měl přístup k některým norským soudním dokumentům. Norské úřady v oficiálních dokumentech uvádějí, že rozhodnutí vycházela z posudků a výpovědí, zejména staršího Denise, který údajně popisoval fyzické a sexuální násilí ze strany rodičů. Oba rodiče synovo tvrzení popřeli. Denisovy výpovědi nebyly potvrzeny policií a Eva je odmítla, přičemž nalezené modřiny přisuzuje dětským hrám a krev ve stolici zdravotním problémům, jako je zánět předkožky nebo zažívací potíže. Bez přístupu k úplným soudním spisům nebylo možné ověřit si tvrzení obou stran. Norská velvyslankyně Siri Sletnerová a česká ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová opakovaně zdůrazňovaly, že chybí úplné informace a konkrétní důvody zásahu Barnevernetu nebyly nikdy zveřejněny.
Kontroverzní systém vyvolává diplomatické spory
Barnevernet může odebrat děti bez předchozího soudního rozhodnutí, přičemž jeho návrhy posuzují oblastní komise složené z úředníků, zástupců obcí a odborníků, jako jsou psychologové. V roce 2013 zaměstnával přes 4 300 pracovníků a řešil případy 53 000 dětí, z nichž 9 000 skončilo v pěstounské péči. Roční rozpočet úřadu dosahuje v přepočtu přibližně 30 miliard korun. Celý systém čelí rostoucí kritice a budí kontroverze kvůli nízkoprahovému odebírání dětí, zejména cizincům, což vyvolává diplomatické spory.
O odškodnění za zneužívání v ústavní péči zažádalo 4 000 dětí. V roce 2010 jej získalo 2 673 dětí, a to v celkové výši 220 milionů dolarů. Podle norského právníka Mariuse Reikeråse je systém uzavřený a postrádá dostatečnou kontrolu.
Právní bitva a neúspěch u Evropského soudu
V září 2015 norský soud Evu definitivně zbavil rodičovských práv a povolil adopci mladšího Davida jeho pěstouny. Denisovy výpovědi o násilí, ač nebyly soudem jednoznačně potvrzeny, sehrály klíčovou roli. Eva v roce 2017 podala stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, že Norsko porušilo její právo na rodinný život podle článku 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. V lednu 2022 však soud stížnost zamítl s odůvodněním, že zásah Barnevernetu byl nezbytný k ochraně dětí.
Kam dál?
Denis je od roku 2023 plnoletý, ale Eva o něm nemá žádné informace. David zůstává v pěstounské péči a plnoletosti dosáhne příští rok. Příběh Michalákových, ale i mnoha dalších rodičů, jejichž děti skončily v Norsku v pěstounské péči je varováním před systémem, který v honbě za ochranou dětí může přehlížet práva rodičů. Klíčová otázka zůstává: jak najít pravdu, když druhá strana mlčí?
Zdroje:
