Článek
Když se Jitka Vodňanská v roce 1983 sblížila s Václavem Havlem, znal ho svět úplně jinak než o několik let později. Nebyl prezidentem ani symbolem listopadové revoluce. Byl dramatikem a disidentem, kterého komunistický režim zavíral do vězení, vyslýchal a sledoval ho téměř na každém kroku.
A byl ženatý.
Jeho manželkou byla Olga Havlová, žena, která s ním prošla těžkými roky normalizace i věznění. Jejich manželství však mělo daleko k běžnému soužití. Oba v různých obdobích navazovali jiné vztahy, přesto mezi nimi zůstávalo mimořádně pevné pouto.
Právě do tohoto komplikovaného světa vstoupila Jitka Vodňanská.
Nebyla jen krátkou epizodou v Havlově životě. Jejich vztah s různou intenzitou trval téměř sedm let. Scházeli se, psali si a trávili spolu čas, kdykoli to okolnosti dovolovaly. Vodňanská věděla o Olze a Olga zase věděla o ní. Nějakou dobu tak fungovalo uspořádání, které by v běžném manželství působilo téměř nepředstavitelně.
Dítě mohlo všechno změnit
Jenže v roce 1984 se všechno změnilo. Vodňanská zjistila, že je těhotná.
Najednou už nešlo pouze o tajná setkání a milostný vztah ženatého muže. Bylo třeba rozhodnout, co bude dál. Vodňanská mohla doufat, že právě dítě přiměje Havla udělat krok, který do té doby neudělal – odejít od Olgy a začít nový život s ní.
Havel ale Olgu opustit nedokázal. Podle životopisce Michaela Žantovského se tehdy objevila dokonce možnost, že by všichni tři žili společně. Pro Vodňanskou však takové řešení nebylo přijatelné. Těhotenství nakonec ukončila.
Jejich vztah tím ovšem neskončil. Právě naopak. O rok později se zdálo, že by přece jen mohl přijít okamžik, na který Vodňanská čekala.
Cesta, které Havel říkal „zásnubní“
V létě 1985 se Havel rozhodl projet Československo. Po letech věznění, výslechů a neustálého policejního dohledu chtěl navštívit místa, kam se dlouho nedostal, a přátele žijící mimo Prahu. Vodňanská měla dovolenou, a tak vyrazila s ním.
Podle jejích pozdějších vzpomínek Havel cestu označil za jejich „zásnubní“.
Pro ženu, která s ním ještě před rokem čekala dítě, musela taková slova znamenat hodně. Vodňanská později přiznávala, že právě tehdy doufala snad nejvíc, že jednou bude Havel opravdu jen její.
Vyjeli 9. srpna a domů se chtěli vrátit o osm dní později. Měla to být obyčejná cesta autem po republice, návštěvy přátel a několik dní, během nichž mohli alespoň na chvíli předstírat normální společný život.
Jenže Václav Havel si tehdy mohl o obyčejné dovolené nechat jen zdát.
Místo zásnub přijela StB
Státní bezpečnost věděla, že vyrazil na cestu, policisté se mu drželi v patách. Co následovalo, později popsal sám Havel v dopise československému generálnímu prokurátorovi. Z výletu se postupně stávala absurdní policejní hra.
Havla zastavovali, zadržovali a vyslýchali. Policisté kontrolovali, kam jede a s kým se setkává. To, co mělo být několik společných dní, se změnilo v cestu pod neustálým dohledem. Nakonec rozdělili i Havla s Vodňanskou.
Policisté ji proti její vůli odvezli na rychlík do Prahy. Její osobní věci přitom zůstaly v Havlově autě. Havel pokračoval dál sám a při odjezdu z Bratislavy ho podle jeho vlastního popisu doprovázela kolona policejních vozidel.
Později si s typickou ironií spočítal, že jeho několikadenní dovolená zaměstnala přímo či nepřímo kolem tří stovek policistů a stát přišla nejméně na stonásobek částky, kterou za cestu utratil on sám. „Zásnubní cesta“ skončila dřív, než měla. Jejich vztah ale přežil i ji.
Stále čekala, že se Havel rozhodne
Vodňanská zůstávala součástí Havlova života a stále věřila, že se jednou rozhodne. Paradoxně přitom postupně navázala vztah i s Olgou. Po letech o ní mluvila s respektem a popisovala ji jako mimořádně silnou a moudrou ženu.
To ovšem nic neměnilo na tom, že sama chtěla něco jiného. Chtěla Havla pro sebe.
Čekala několik dalších let. Ještě v listopadu 1989 slavila narozeniny na Hrádečku. Nikdo z přítomných tehdy nemohl tušit, jak dramaticky se během několika následujících týdnů všechno změní. Jen několik dní nato začaly demonstrace, které přerostly v sametovou revoluci.
Havel se ocitl v jejím centru. Muž, kterého ještě nedávno sledovala Státní bezpečnost na dovolené s milenkou, se během několika týdnů stal hlavní tváří politických změn. Dne 29. prosince 1989 ho poslanci zvolili prezidentem Československa. A právě tehdy se podle Vodňanské jejich vztah začal měnit.
Život, který spolu možná mohli vést v osmdesátých letech, už nebyl možný. Z Havla se stal prezident, Olga stála po jeho boku jako první dáma a Vodňanská zůstala mimo svět, který se kolem něj během několika týdnů vytvořil.
Z jeho života však nezmizela úplně. Ještě několik let zůstávali v kontaktu. Definitivní tečku za jejich někdejším vztahem spojovala až s rokem 1997, kdy se Havel po Olžině smrti oženil s Dagmar Veškrnovou.
Byt, ve kterém vznikal Dálkový výslech
Po vztahu s Vodňanskou přitom nezůstaly jen vzpomínky. Archiv Knihovny Václava Havla dodnes uchovává jejich korespondenci z osmdesátých let.
A jeden nenápadný detail jejich příběh uzavírá téměř symbolicky.
Na konci roku 1985, několik měsíců po jejich nepovedené „zásnubní cestě“, připravoval Havel rozhovory s Karlem Hvížďalou, z nichž později vznikl slavný Dálkový výslech. Potřeboval místo, kde bude mít klid a kde může své odpovědi nahrávat.
Seděl proto sám v prázdném pražském bytě a mluvil do magnetofonu o svém životě.
Byt patřil Jitce Vodňanské.
Ženě, která s ním čekala dítě, kvůli níž však Olgu nikdy neopustil. Ženě, s níž vyrazil na cestu, které říkal zásnubní, ale která místo společné budoucnosti skončila policejním zásahem.
A ženě, která pak ještě několik let čekala na rozhodnutí, které už nikdy nepřišlo.
Zdroje:
HAVEL, Václav a HVÍŽĎALA, Karel. Dálkový výslech. V Euromedia Group vydání první. Praha: Euromedia Group, 2021. 238 stran : Universum. ISBN 978-80-242-7547-5.
