Článek
Když 11. července 1856 umíral v Plzni osmačtyřicetiletý Josef Kajetán Tyl, zanechával po sobě nejen rozsáhlé literární dílo, ale také neobyčejně komplikovanou rodinu. Jeho zákonitá manželka Magdalena nebyla matkou jeho dětí. Ty mu porodila její mladší sestra Anna, s níž žil dlouhá léta v partnerském vztahu. Tyl se však s Magdalenou nikdy nerozvedl a obě ženy zůstaly součástí jeho života.
Pro člověka, jehož jméno se mělo stát symbolem českého vlastenectví, to byly poměry, které se značně vymykaly tehdejším společenským zvyklostem. Za zdmi společné domácnosti se přitom neodehrával jen milostný příběh, ale také každodenní zápas o obživu početné rodiny.
Manželství poznamenala ztráta dítěte
Josef Kajetán Tyl se narodil 4. února 1808 v Kutné Hoře. Původně se jmenoval Josef František Till a k divadlu ho přivedlo především setkání s dramatikem Václavem Klimentem Klicperou, jehož žákem byl v Hradci Králové. Studia nakonec nedokončil a v roce 1829 odešel ke kočovné divadelní společnosti.
Právě mezi herci poznal Magdalenu Forchheimovou, která vystupovala také pod uměleckým jménem Skalná. Byla o pět let starší než on, měla zkušenosti s divadelním životem a sdílela jeho nadšení pro české divadlo.
Jejich známost trvala přibližně deset let. Teprve 28. ledna 1839 se vzali v pražském kostele svatého Ignáce.
Manželství však poznamenala bolestná událost. Dítě, které Magdalena očekávala, přišlo na svět mrtvé. Další děti už mít nemohla.
Tyl toužil po rodině, ale manželské soužití nebylo šťastné. Do jeho života navíc postupně vstupovala žena, kterou znal už od dětství. Byla jí Magdalenina nejmladší sestra Anna.
Z malé švagrové vyrostla osudová láska
Anna Forchheimová se narodila v roce 1822 do početné česko-německé rodiny vojenského úředníka. Byla výrazně mladší než Tyl, který ji znal už jako děvče. Pomáhal jí zdokonalovat češtinu, vedl ji k vlastenectví a podporoval její zájem o divadlo.
Ve třinácti letech ji uvedl na scénu ochotnického Kajetánského divadla. Anna později vystupovala pod uměleckým jménem Rajská a postupně se vypracovala ve schopnou herečku.
Z původně přátelského a učitelského vztahu se na počátku čtyřicátých let stalo milostné pouto. Anna byla mladá, talentovaná a s Tylem sdílela nejen divadelní prostředí, ale také jeho životní zájmy.
Pro Magdalenu to musela být obtížná situace. Muž, za kterého se po dlouhé známosti provdala, navázal vztah s její vlastní sestrou. Přesto manželství neskončilo rozchodem.
Místo toho vzniklo soužití, které dodnes patří k nejpozoruhodnějším kapitolám Tylova soukromého života.
Dvě sestry, jeden muž a početná rodina
Anna se stala Tylovou životní partnerkou a porodila mu podle podrobného životopisu v České divadelní encyklopedii osm dětí. Poslední se narodilo až po jeho smrti.
Zákonitou manželkou však nadále zůstávala Magdalena.
Všechny tři spojovala společná domácnost a především děti, o které se starala také jejich bezdětná teta. Magdalena tak pomáhala vychovávat potomky svého manžela a vlastní sestry.
Jak přesně obě ženy své postavení prožívaly, nelze s jistotou říci. Pozdější životopisná vyprávění zdůrazňovala jejich obětavost a vzájemnou soudržnost, skutečné pocity všech zúčastněných však zůstávají z velké části skryté.
Jisté je, že rodina fungovala navzdory poměrům, které byly pro tehdejší společnost nezvyklé.
Neobvyklé bylo také postavení dětí. Protože Anna nebyla Tylovou manželkou, jejich synové užívali příjmení Forchheim po matce. Dcerám bylo povoleno používat otcovo příjmení Tylová.
Některé z dětí později pokračovaly v rodinné divadelní tradici. Dcera Marie se stala herečkou, stejně jako Eliška, která se později věnovala také výchově dětí. Syn František působil pod jménem Horník v Národním divadle.
Slavný vlastenec musel znovu kočovat
Zatímco jeho soukromý život se komplikoval, Tylova veřejná kariéra dosáhla mimořádného významu.
Už v roce 1834 zazněla při premiéře jeho hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka píseň Kde domov můj. Hudbu složil František Škroup a píseň přednesl herec Karel Strakatý. Tehdy nikdo nemohl tušit, že se jednou stane českou státní hymnou.
Tyl psal divadelní hry, prózu, působil jako novinář a redaktor. K jeho nejznámějším dílům patří Strakonický dudák, Paličova dcera nebo Kutnohorští havíři. V revolučním roce 1848 se zapojil také do politiky a stal se poslancem říšského sněmu.
Jenže společenské uznání mu nezajistilo finanční jistotu.
Po omezení českých představení ve Stavovském divadle na počátku padesátých let musel Prahu opustit a znovu se vrátit ke kočovným divadelním společnostem. S početnou rodinou tak prožíval náročné období, kdy bylo třeba zajistit obživu a současně udržet české divadlo při životě.
Muž, jehož píseň později zpíval celý národ, trávil poslední léta cestováním mezi městy a vystupováním na provinčních scénách.
Posledního syna už nikdy nespatřil
Na jaře roku 1856 se Tylův zdravotní stav zhoršoval. Přesto pokračoval v divadelní práci. Jeho posledním působištěm se stala Plzeň, kde 11. července zemřel.
Bylo mu pouhých 48 let.
Anna byla v té době těhotná. Jejich nejmladší syn Kajetán Josef přišel na svět přibližně měsíc po otcově smrti. Tyl se tak narození svého posledního dítěte nedočkal.
Obě sestry zůstaly bez muže, který jejich životy po dlouhá léta spojoval. Anna se později provdala za herce, novináře a spisovatele Josefa Ladislava Turnovského, který se podílel také na výchově Tylových dětí.
Magdalena zemřela v roce 1870. Anna ji přežila o více než třicet let a dožila se roku 1903.
Osudy potomků slavného dramatika nebyly vždy šťastné. Dcera Marie zemřela už ve dvaceti letech na neštovice, syn Vojtěch se jako chlapec utopil ve Vltavě. Jiní se uplatnili v divadle nebo ve zcela odlišných povoláních.
Zdroje:
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?Itemid=118&id=5824:tyl-josef-kajetan&lang=cs&option=com_content&view=article
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?Itemid=281&id=5673:rajska-anna&lang=cs&option=com_content&view=article
https://kutnohorsky.denik.cz/volny-cas/khtylpospichalova20080204/
https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/?acc=profil-osobnosti&load=163
