Článek
Na první pohled to vypadá jako banální úřednická procedura. Muž v obleku stojí před průhledným osudím, vedle něj sedí notářka a několik úředníků. Nikdo nekřičí, nikdo se nehádá. Přesto právě těch několik desítek vteřin vstoupilo do dějin českých veřejných zakázek.
Psal se duben 2006 a Karlovy Vary vybíraly stavební firmy, které postoupí do finále soutěže na výstavbu nové KV Areny. Šlo o zakázku za více než miliardu korun, jednu z největších investic v historii města. Přihlásilo se šestnáct uchazečů, zákon tehdy umožňoval jejich počet zúžit losem na pět finalistů.
Organizátor soutěže Roman Krist vytáhl první tři lístky během několika sekund. Když sáhl po čtvrtém, zastavil se. Ruka zůstala v osudí neobvykle dlouho. Přehraboval papírky, znovu sáhl, znovu zaváhal. Po více než třiceti vteřinách pronesl větu, která se nesmazatelně zapsala do české politické historie:
„Asi jsou slepené.“
Vzápětí vytáhl lístek se sdružením Syner, Metrostav a BAU-STAV. Právě toto konsorcium později zakázku za 1,063 miliardy korun získalo. Stejně dlouho pak hledal i posledního finalistu.
V místnosti seděla také notářka Lenka Machová. Podle videozáznamu průběh losování sledovala s úsměvem. Její notářský zápis ale zachytil událost úplně jinak: „Pan Roman Krist postupně vytáhl pět losovacích lístků…“ O půlminutovém hledání ani o „slepených“ lístcích v něm nepadlo jediné slovo.
Video, které zbouralo iluzi
V den losování se nic mimořádného nestalo. Stavba pokračovala, vítěz začal pracovat a zdálo se, že je vše uzavřené.
O rok později ale záznam zveřejnil karlovarský opoziční zastupitel Jiří Kotek. Video se během několika dnů rozšířilo po internetu, převzaly ho televize, komentoval ho Jan Kraus a stalo se jedním z prvních virálních politických videí v Česku. Lidé najednou nečetli anonymní policejní spisy ani složité znalecké posudky. Dívali se na obyčejné losování a sami si dělali názor.
Právě v tom spočívala síla celé kauzy. Nikdo nemusel vysvětlovat, proč je půlminutové hledání jednoho lístku podezřelé. Kamera ukázala všechno.
Transparency International následně podala stížnost na notářku Lenku Machovou. Notářská komora ji sice odmítla, předseda komory Martin Foukal ale později připustil, že případ poškodil pověst celého stavu. „To, co se stalo, není dobrá vizitka. Vytváří to nepříjemný dojem, že se podílíme na švindlování,“ řekl tehdy.
Nezákonná soutěž, ale žádný viník
Případ převzal Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ten dospěl k závěru, že losování nesplnilo požadavek transparentnosti, uložil městu pokutu půl milionu korun a konstatoval, že smlouva uzavřená na základě takového výběrového řízení je od počátku neplatná.
Karlovy Vary se bránily žalobou, uspět ale nedokázaly. Stejně dopadlo i několik let trvající trestní prověřování. Policie nikoho neobvinila a případ odložila. Policejní inspekce později nenašla důvod její postup zpochybnit.
Veřejnost tak dostala zvláštní vzkaz. Úřady označily soutěž za nezákonnou, ale nikdo za ni nenesl trestní odpovědnost.
Město chtělo zpět půl miliardy
Po komunálních volbách v roce 2010 se nové vedení radnice rozhodlo bojovat alespoň o peníze. Jedním z hlavních iniciátorů byl právě Jiří Kotek, který slavné video zveřejnil. Karlovy Vary zažalovaly stavební konsorcium a požadovaly vrácení 565 milionů korun.
Opíraly se o znalecký posudek, podle něhož měla KV Arena hodnotu přibližně 600 milionů korun. Tvrdily proto, že město zaplatilo o stovky milionů více, než muselo.
Spor se táhl řadu let. Nejvyšší soud sice jednou zrušil předchozí rozsudky nižších instancí a vrátil případ k novému projednání, ani to ale výsledek nezměnilo. Soudy nakonec uzavřely, že město dostalo stavbu přesně podle svého zadání, a žalobu zamítly.
Místo očekávané náhrady tak Karlovy Vary zaplatily stavebním firmám přibližně dvacet milionů korun na náhradě nákladů řízení.
Odkaz jedné věty
Karlovarská losovačka dávno přerostla hranice lázeňského města. Stala se symbolem celé éry, kdy veřejnost začala pochybovat o tom, že miliardové zakázky rozhoduje náhoda. Právě podobné kauzy nakonec vedly ke zpřísnění pravidel a losování uchazečů z českého zákona postupně zmizelo.
Video s Romanem Kristem přitom dodnes koluje internetem. Nepřipomíná jen jednu soutěž na stavbu sportovní haly. Připomíná dobu, kdy stačilo třicet vteřin a jedna věta – „Asi jsou slepené.“ – aby se z obyčejného úředního úkonu stal jeden z nejznámějších obrazů české korupční historie. A také to, že ani po dvaceti letech neexistuje jediný pravomocně odsouzený člověk, který by za tuto ostudnou kapitolu nesl osobní odpovědnost.
Zdroje:
