Článek
Nejstarší ze čtrnácti sourozenců
Narodila se 22. července 1946 v Avignonu do rodiny kameníka, kam postupně přibylo dalších 13 bratrů a sester. Sedm dívek a sedm chlapců. Jako nejstarší měla hodně povinností. Rodina byla chudá, v nuzném domku neměli ani tekoucí vodu. Když začala chodit do školy, měla už 5 sourozenců a na učení nezbýval čas. „Byla jsem velmi špatná žákyně,“ přiznává ve své autobiografické knize Oui, je crois (Věřím). Jejím velkým problémem byla levorukost a posléze dyslexie, která byla důsledkem přeučování psaní z levé, na pravou ruku. V rodině se hodně vyprávělo a zpívalo. Tatínek Roger měl krásný tenor a v mládí se chtěl stát zpěvákem v avignonské Opeře. Talent rozhodně měl, později se svou dcerou dokonce nazpíval vánoční píseň „Minuit, chrétiens“, musel ale převzít rodinnou firmu. Mireille odešla ze školy ve 13 letech. Aby pomohla rodině, šla pracovat do nedaleké továrny na výrobu obálek. A začala si platit hodiny zpěvu. ¨
Na scéně se objevuje Johnny Stark
V roce 1962 se dívka přihlásila do místní pěvecké soutěže. Velmi obdivovala Edith Piaf a její repertoár většinou tvořily písně slavné šansoniérky. Tehdy ještě neuspěla. Zvítězila až o dva roky později s písní La vie en rose. V publiku seděl úspěšný manažer Johnny Stark, který právě hledal nové talenty. Po smrti Edith Piaf na francouzské hudební scéně zůstalo prázdné místo a on přemýšlel, jak ho zaplnit. Vsadil všechno na jednu kartu, totiž na Mireille. Podepsal smlouvu s jejím otcem, protože ještě nebyla plnoletá a začal s ní pracovat.
„Upozorňoval mě, že to bude těžké. Ale ne, že to bude tak těžké,“ opakovala slavná zpěvačka v mnoha rozhovorech. Musela se naučit úplně všechno. Jak se pohybovat na jevišti, jak se líčit, oblékat, jak se správně chovat ve společnosti, samozřejmostí byla výuka tance a cizích jazyků. „Nikdy mi neřekl, že jsem byla dobrá. A netušila jsem, že budu tak často plakat,“ dodávala.
Do soukromí nikoho nepouští
Mireille dřela a Stark otevíral dveře do televizních studií, na koncertní pódia, do vyšší společnosti i do bulváru. A ten ona neměla ráda. Nechápala, proč měla někomu prezentovat své soukromí. Věřící a velmi introvertní dívka, chtěla jen zpívat. Teprve později se naučila fámy (částečně je vypouštěl sám Stark) ignorovat. Do své 13. komnaty nepouští nikoho dodnes. Přes všechny zaručené zprávy o chystaných vdavkách nakonec zůstala svobodná a bezdětná. Nejlépe se cítí v kruhu rodiny a se svými přáteli.
Slavná léta
Postupně se stala velvyslankyní francouzské kultury. V 70. a 80 letech křižovala Evropu, Asii i Ameriku. Vyprodávala světoznámé koncertní sály, od pařížské Olympie po newyorskou Carnegie Hall. Vystupovala a nahrávala s Paulem Ankou, Juliem Iglesiasem, Charlesem Aznavourem a mnoha dalšími. Hostovala ve slavné Ed Sullivan Show, duet nazpívala i s populárním americkým hercem Patrikem Duffym, který ztvárnil Bobbyho Ewinga v seriálu Dallas. S legendární skupinou ABBA nahrála ve francouzštině hit The Winner Takes it All. Byla první západní zpěvačkou, která koncertovala v Číně a vystoupila v Bolšom těatre v Moskvě. Stala se velmi oblíbenou v Německu, Spojených státech i zemích bývalého SSSR. Své písně nahrála v 11 jazycích, včetně čínštiny a japonštiny.
Nový začátek
Na vrcholu její kariéry, v dubnu roku 1989 náhle zemřel na infarkt Johnny Stark. „Úplně mě to ochromilo. Nevěděla jsem, jestli ještě budu zpívat. Johnny by ale nechtěl, abych přestala, a tak jsem znovu dala dohromady tým a pokračuji,“ uvedla v médiích. Manažerkou se stala její mladší sestra Monique, která s Mireille žije od poloviny 70. let. Slavná zpěvačka se postupně vrátila na koncertní pódia, v 90 letech a začátkem tisíciletí spíš na ta zahraniční. Pravidelně vystupuje v pražském Kongresovém centru. V Praze nahrála i své poslední album nazvané Mes clasiques, kde nazpívala známé i méně známé operní skladby. Videoklipy pak točila v prostorách Pražského Hradu a v katedrále sv. Víta. Ve Francii se dokonce její deska dostala na první místo v žebříčku prodejů alb vážné hudby.
Závěrečné turné
V letošním roce čeká Mireille Mathieu v rámci celosvětového turné nazvaného „60 let lásky“ série 15 koncertů ve Francii, kterou symbolicky zakončí v rodném Avignonu. Chceteli ji spatřit v Mekce francouzského šansonu – pařížské Olympii, rezervujte si vstupenky na 25. nebo 26. října 2025. Víckrát ji v legendárním koncertním sálu zřejmě nespatříte.
Zdroje:
Mathieu, Mireille, Cartier Caroline : Oui, je crois, January 1, 1987 by Club des stars, 498 s.
Mireille Mathieu : C´est votre vie
