Článek
Dionizy Bielański se narodil 1. dubna 1939 v obci Staweczki. Od roku 1963 létal na větroních, později na motorových letounech, a od roku 1968 působil jako letecký instruktor v aeroklubu v polském Żaru, poté v Opoli. Jeho pracovní posudky ho popisují jako mimořádně schopného, pracovitého a čestného člověka, který však odmítal vstoupit do komunistické strany a podlehnout ideologickému tlaku. Tento postoj mu přinesl problémy. V roce 1972 byl z aeroklubu v Opoli propuštěn poté, co odmítl spolupráci s polskou Státní bezpečností. I přes tyto překážky se v roce 1975 vrátil k létání v Agroletu ve Vratislavi, kde nalétal téměř 2000 hodin a provedl přes 7600 letů. Bielański, ženatý otec dvou dětí, zřejmě ztratil naději na svobodný život v komunistickém Polsku. Rozhodl se riskovat vše a utéct na Západ. Pečlivě naplánoval nízký let přes Československo, aby se vyhnul radarům, a vzal si s sebou jen nezbytné věci: pilotní průkaz, zápisník letů, osobní dokumenty a rodinné fotografie. Doufal, že na Západě najde práci v oboru, který miloval.
MiGy proti Andule
Dne 16. července 1975 odstartoval Bielański s letounem An-2 z Polska. Kolem 15:00 byl jeho letoun zaznamenán nad Žilinou díky pozornosti místního pracovníka Svazarmu, který nahlásil neznámé letadlo. Československý systém protivzdušné obrany rychle zareagoval. Během 13 minut byl vydán signál „Narušitel“, a do akce byly povolány čtyři stíhačky – dva MiGy-21 z Mošnova a dvě L-29 z Brna. Velitelství československé protivzdušné obrany konzultovalo situaci s Varšavou, která nakonec vydala osudový pokyn: „Sestřelit!“ Bielański letěl nízko, pouhých 10 metrů nad zemí, aby unikl radarům. Československé stíhačky se nejprve pokusily letoun zastavit signály a varovnou střelbou, ale Bielański pokračoval směrem k rakouské hranici. Ve 15:53 obdržel kapitán Vlastimil Navrátil, pilot L-29, jednoznačný rozkaz: „Sestřelit!“ Navrátil, který si byl vědom, že střelba na civilní letadlo socialistické země je proti předpisům, se několikrát ujišťoval. Rozkaz však potvrdil operační důstojník a Navrátil ze vzdálenosti 300 metrů zahájil palbu. Letoun An-2 vzplál a zřítil se čtyři kilometry od slovenské obce Kúty. Bielański na místě zahynul.
Rozkaz od Jaruzelského
Podle dokumentu objeveného polským Institutem paměti národa, služebního zápisu pracovníka milice ve Vratislavi, vydal rozkaz k sestřelení osobně generál Wojciech Jaruzelski, tehdejší polský ministr obrany. Historik Łukasz Kamiński označil dokument za velmi jasný důkaz, který potvrzuje Jaruzelského odpovědnost. Rozhodnutí bylo navíc nelegální i podle tehdejších předpisů, které zakazovaly střelbu na civilní letadla spřátelených socialistických zemí. Jaruzelski, který zemřel v roce 2014, však až do konce tvrdil, že si na událost nevzpomíná.
Snaha o ututlání
Komunistické režimy v Polsku i Československu se snažily případ utajit. Místo havárie bylo uzavřeno, tělo Bielańského bylo tajně převezeno do Polska a oficiální zpráva hovořila o „letecké nehodě“ způsobené nevhodnými manévry pilota. Vyšetřovací spis, jak odhalily pozdější analýzy, obsahoval záměrné lži – například absence zmínky o sestřelení a manipulace s důkazy, včetně záběrů z fotokulometu stíhačky. Klíčovou roli při falšování závěrů vyšetřování vydal generálporučík Josef Remek, tehdejší náčelník letectva a zástupce ministra obrany. Československé úřady informovaly o skutečném průběhu události pouze nejvyšší představitele, včetně ministra vnitra Jaromíra Obziny a stranického tajemníka Vasila Biľaka. Pilot, který polské letadlo zasáhl, později kvůli této události opustil armádu.
Vyšetřování po letech
Po pádu komunismu začal případ znovu zkoumat český Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a později i slovenská a polská policie. Klíčoví aktéři, velitelé Josef Marušák a Josef Remek, byli v té době již po smrti, což ztížilo vyvození odpovědnosti. Dokumenty však jasně ukázaly, že sestřelení bylo politicky motivovaným aktem, který porušoval tehdejší právní normy.
Příběh Dionize Bielańského je tragickým svědectvím o brutalitě komunistických režimů, které neváhaly použít vojenskou sílu proti vlastním občanům toužícím po svobodě Případ také odhaluje, jak armáda, která měla chránit stát, byla zneužita k politické represi. Sestřelení civilního letadla nebylo vítězstvím, jak někteří autoři studené války mylně uvádějí, ale porážkou lidskosti a morálky. Dionizy Bielański byl pohřben v Opoli-Półwsi. Jeho příběh zůstává varováním před totalitní mocí a připomínkou odvahy těch, kteří riskovali vše pro svobodu.
Zdroje:
