Článek
Na inzerát odpověděla, a to ji později stálo život. Za nabídkou práce totiž nestála seriózní agentura, ale lidé napojení na bulharský gang obchodující se ženami. Maja místo restaurace skončila v Dubí na Teplicku, v prostředí nevěstinců ovládaných Cvetomirem Belčevem, mužem, kterému se později začalo říkat Král kuplířů. Doklady a peníze jí vzali. Podle později zveřejněných informací ji zbili a opakovaně znásilnili. Z budoucí studentky se během krátké doby stala sexuální otrokyně. Maja se však odmítala smířit s tím, že právě takhle má vypadat zbytek jejího života.
Král kuplířů začínal v karavanu
Když Maja přijela do Dubí, Cvetomir Belčev už patřil mezi výrazné postavy zdejšího podsvětí. Jeho vzestup byl závratně rychlý. Bývalý bulharský mistr v řeckořímském zápase se na severu Čech objevil na začátku devadesátých let. Začínal s otřískaným oplem a přívěsem na odpočívadle za Dubím. Spolu s ním přijely dvě ženy, které v provizorním nevěstinci nabízely sexuální služby. Z karavanu postupně vyrostlo malé impérium. Belčev koupil dům, otevíral nebo přebíral další nevěstince a kolem sebe vybudoval organizaci čítající zhruba pětadvacet lidí – osobní strážce, dohlížeče, účetní a další spolupracovníky, převážně z Bulharska.
Gang postupně ovládal část prostituce nejen v Dubí, ale také na Chomutovsku.
Ženy byly zbožím
Některé lákal do Česka, podobně jako Maju, příslibem normální práce. Jiné kuplíři kupovali od dalších pasáků za dva až tři tisíce německých marek. Jakmile za dívku zaplatili, očekávali, že bude vydělávat. Odejít se nedalo jen tak.
Jedním z nejobávanějších mužů organizace byl Emil Dossev, bývalý příslušník francouzské cizinecké legie a Belčevova pravá ruka. Jeho úkolem bylo mimo jiné udržovat mezi ženami disciplínu.
Dívky trestal za nízké výdělky, neposlušnost, alkohol, drogy nebo pokus o útěk. Bití se někdy odehrávalo veřejně, aby ostatní viděly, co je čeká. Jedna z žen popsala, že Dossev dívky ze své směny mlátil dřevěnou tyčí do hlavy. Přes záda je prý bít nechtěl, aby byly dál „použitelné“ pro zákazníky. jiné ženy nesly na těle stopy po popáleninách od žehličky. V takovém prostředí se Maja pokusila získat zpět svobodu. Poprvé jí útěk nevyšel. Přesto se nevzdala.
Podruhé ji odvedli do sklepa
Když se gang dozvěděl, že chce Maja uprchnout znovu, následoval trest. Dossev ji odvedl do sklepa domu v Dubí a policejními pouty připoutal k trubce ústředního topení. Pak ji začal bít. Pěstmi, kopanci a tyčí. Šlapal jí na hlavu a podle popisu případu na bezbranné dívce zkoušel i prvky bojového umění. Rozsah zranění, která později popsala pitva, ukázal, čím si Maja před smrtí prošla. Měla polámané ruce i nohy, mnohočetné těžké zlomeniny a poškozené vnitřní orgány. Úlomky zlomených kostí jí poranily plíce, poškozena byla také slezina. Útok přežít nemohla. Mrtvé tělo zabalili do prostěradla a odnesli na zahradu domu patřícího Belčevovi. Tam je vhodili do mělké jámy, pokusili se je spálit a nakonec zahrabali. Maja měla jednoduše zmizet.
Jak mohl gang tak dlouho fungovat?
Majin příběh má ještě jednu znepokojivou rovinu. Belčevův gang nevznikl někde v utajení. Nevěstince fungovaly v příhraniční oblasti, prostituce v Dubí byla veřejným tajemstvím a postupně se stala jedním ze symbolů města. Přesto Belčevovo impérium několik let rostlo.
Gang řádil až do prosince 1996, kdy policisté provedli akci s názvem Úder. Belčev, Dossev a další ale byli varováni a stihli utéct.
Oba veřejně tvrdili, že před velkou policejní razií dostali informace od podplacených policistů. Právě díky varování stačili oba hlavní aktéři zmizet. Policie zadržela přes šedesát lidí a objevila desítky žen, z nichž mnohé měly být k prostituci donuceny. Na zahradě našla také Majino částečně spálené tělo.
Přes dlouhou přípravu neměla policie podle dobových informací k dispozici dostatek tlumočníků. Zadržené proto nedokázala v zákonné lhůtě vyslechnout. Velkou část z nich musela propustit. A mnozí poté zmizeli do zahraničí.
Spravedlnost čekala dlouhé roky
Cvetomir Belčev se po útěku pohyboval v Tunisku, Jižní Koreji a Thajsku. Český soud ho v listopadu 1998 v nepřítomnosti odsoudil za kuplířství k deseti letům vězení. Jen o několik týdnů později jej zatkli policisté ve Vratislavi. Po vydání do Česka skončil za mřížemi, ale ani vězení podle policie úplně nepřerušilo jeho kontakty s okolím. Vyšetřovatelé měli podezření, že prostřednictvím telefonátů dál zasahuje do obchodu s prostitucí. Belčev tvrdil, že pouze telefonoval manželce. V roce 2004 byl propuštěn a vyhoštěn do Bulharska. Emil Dossev unikal mnohem déle.
Česká justice jej mezitím v nepřítomnosti odsoudila k devíti letům za kuplířství a patnácti letům za Majinu vraždu. Teprve v roce 2007 ho Interpol vypátral v Bulharsku. Po složitém vyjednávání byl vydán do České republiky a dostal právo na nový proces.
„Nikdy jsem nikoho nezabil“
Před ústeckým krajským soudem Dossev všechno popřel. Tvrdil, že v Belčevově organizaci neměl žádnou skutečnou moc a příkazy plnil jen ze strachu o vlastní život. „Nikdy jsem děvčata netrestal, nikdy jsem nikoho nezabil,“ hájil se. Majinu smrt připisoval jinému členovi gangu. Proti němu však vypovídaly ženy, které Belčevovou organizací prošly, i bývalí kuplíři. Jeden z nich měl Dosseva vidět ve sklepě i s mrtvou Majou. A proti svému někdejšímu podřízenému nakonec přijel svědčit také Cvetomir Belčev. Muž, který kdysi stál v čele celého „sexuálního impéria“, dokonce tvrdil, že právě on pomohl policii zjistit, kde se Dossev v Bulharsku ukrývá. Soud Dossevově obhajobě neuvěřil. Za Majinu vraždu dostal znovu patnáct let. Nakonec skončil v českém vězení, stále ale usiloval o převezení do kriminálu v Bulharsku, aby ho rodina mohla navštěvovat. To se mu podařilo 8. května 2015.
Po Belčevovi pochází poslední stopa z Německa, kam se přestěhoval i s rodinou a údajně tam prodával auta.
Zdroje:
