Článek
Když 17. února 2023 zazvonili u moskevského bytu Rity Floresové příslušníci ruské tajné služby, nemohla tušit, jak zásadně jí následující hodiny změní život. Na návštěvy bezpečnostních složek byla sice zvyklá, tentokrát však podle jejího pozdějšího svědectví nešlo jen o další domovní prohlídku.
Floresová, vlastním jménem Margarita Konovalovová, patřila k protestnímu kolektivu Pussy Riot, který se proslavil provokativními vystoupeními proti Vladimiru Putinovi. Za své protiválečné postoje a účast na demonstracích měla s ruskými úřady opakované problémy.
Agenti jí zabavili telefon a počítač. Poté začali vyhrožovat trestním stíháním kvůli příspěvkům na sociálních sítích, v nichž upozorňovala na zabíjení civilistů ruskými vojáky v ukrajinské Buči.
Podle Floresové ale nezůstalo jen u hrozby vězení. Muži jí vyhrožovali také zabitím rodiny. Zvlášť kruté byly jejich poznámky o matce, jejíž případnou smrt by prý nikdy nedokázala objasnit.
„Všechno to bylo jako ve filmu,“ vzpomínala později v rozhovoru pro exilový časopis Port. Agenti ji posadili ke stolu, zakázali jí pohybovat se nebo odvracet pohled a začali ji zastrašovat.
Nakonec podepsala dokumenty, jimiž se zavázala ke spolupráci s Federální službou bezpečnosti, známou pod zkratkou FSB.
Z odpůrkyně režimu se stala agentka Harley
Pussy Riot vznikly v roce 2011 a postupně se staly jedním ze symbolů odporu proti Putinovu režimu. Jejich členky vystupovaly v barevných kuklách, pořádaly provokativní protesty a upozorňovaly na porušování lidských práv. Některé za svou činnost skončily ve vězení, jiné musely Rusko opustit.
Právě kontakty mezi opozičními umělci a aktivisty udělaly podle Floresové z její osoby pro tajnou službu zajímavý zdroj informací.
FSB jí přidělila krycí jméno Harley a speciální telefon, prostřednictvím kterého komunikovala se svým řídícím důstojníkem vystupujícím jako Ivan.
Zpočátku měla sestavovat profily ruských umělců a politických aktivistů. Postupně se však požadavky rozšiřovaly. Tajnou službu zajímalo, kde jednotliví lidé bydlí, s kým se stýkají, jaké mají rodinné poměry nebo slabosti.
Za spolupráci dostávala peníze. Nejprve jednorázově 30 tisíc rublů, později jí FSB vyplácela až 50 tisíc rublů měsíčně, tedy přibližně 13 tisíc korun.
Z ženy, která veřejně protestovala proti represím, se tak stala informátorka režimu, proti němuž sama vystupovala.
Donášela na přátele
Floresová přiznala, že tajné službě skutečně předávala informace o lidech ze svého okolí. Současně ale tvrdí, že se snažila jednotlivé úkoly sabotovat.
Když měla někoho sledovat, někdy s dotyčným záměrně přerušila kontakt. Jindy předstírala osobní spory nebo zamlčovala informace, které by mohly vést k zatčení.
Mezi lidmi, o něž se FSB zajímala, byli například pouliční umělec Filipp Kozlov, známý jako Philippenzo, a performer Pavel Krisevič. Oba se kvůli své protestní činnosti dostali do konfliktu s ruskými úřady.
Floresová později uvedla, že se pokoušela Kriseviče a jeho manželku varovat před hrozícím trestním stíháním. Krisevič se o její spolupráci s tajnou službou dozvěděl až z veřejného rozhovoru. Přesto jí následně napsal, že jí odpouští.
Bývalého milence měla vylákat na smrt
V létě 2025 dostala úkol, který ji přiměl začít vážně uvažovat o útěku.
FSB se začala zajímat o Pjotra Verzilova, známého ruského opozičního aktivistu, bývalého vydavatele nezávislého serveru Mediazona a člověka spojeného s Pussy Riot.
Verzilov byl dlouhodobým kritikem Kremlu. V roce 2018 skončil v nemocnici s příznaky těžké otravy a později opustil Rusko. Po ruské invazi na Ukrajinu se zapojil do bojů na ukrajinské straně.
Floresová ho dobře znala. V minulosti spolu měli milostný vztah.
Právě toho chtěli podle její výpovědi příslušníci FSB využít. Měla Verzilova přesvědčit, aby se s ní setkal v Srbsku, kde by na něj čekali ruští agenti.
Schůzka se měla odehrát v předem vybrané kavárně. Floresová by pod nějakou záminkou odešla a Verzilov by zůstal sám. Poté měl být podle jejího tvrzení unesen a zavražděn.
Za účast na operaci jí údajně nabízeli až tři miliony rublů, tedy přibližně tři čtvrtě milionu korun.
Útěk připravovala téměř rok
Floresová se obrátila na lidskoprávního advokáta Dmitrije Zachvatova, který pomáhal pronásledovaným ruským aktivistům. Společně začali hledat způsob, jak ji dostat z Ruska.
Jedním z největších problémů bylo získání cestovního pasu. Tajná služba jí totiž podle její výpovědi zabavila doklady a nadále kontrolovala její pohyb.
Zachvatov později připustil, že zvažovali i velmi riskantní plán. Floresová by předstírala souhlas s operací proti Verzilovovi a následně by se pokusili dosáhnout zadržení příslušníků FSB na srbském území.
Nakonec od této možnosti ustoupili. Obávali se, že nabídka účasti na vraždě může být provokací nebo zkouškou její loajality. Soustředili se proto na samotný útěk.
V srpnu 2026 se Floresové podařilo Rusko opustit. Podrobnosti cesty advokát nezveřejnil, aby neohrozil další osoby.
Krátce nato poskytla rozhovor exilovému médiu Port a veřejně přiznala, že téměř tři a půl roku spolupracovala s FSB.
Přátelé se dozvěděli pravdu
Její přiznání vyvolalo mezi ruskými opozičními aktivisty rozporuplné reakce. Někteří v ní viděli oběť vydírání, jiní jí vyčítali, že po několik let poskytovala tajné službě informace o lidech, kteří jí důvěřovali.
Floresová své veřejné přiznání vysvětlovala také snahou pomoci dalším lidem, které ruské tajné služby přinutily ke spolupráci. Její advokát zdůrazňoval, že právě zveřejnění podobného příběhu může člověka zbavit prostředku, kterým ho tajná služba vydírá.
Nad případem přesto zůstává řada otázek. Kolik informací Floresová skutečně předala? Mohly některé z nich někomu ublížit? A existoval plán Verzilovovy vraždy opravdu v podobě, jakou popsala?
Na všechny zatím neexistují jednoznačné odpovědi.
Zdroje:
