Článek
Pik Lenina, dnes oficiálně nazývaný Štít Nezávislosti, bývá označován za jednu z nejdostupnějších sedmitisícovek světa. Se svými 7134 metry nevyžaduje technicky mimořádně obtížné lezení, a proto na něj každoročně vyrážejí stovky horolezců jako na svou první sedmitisícovku. Přesto jde o horu, která si pravidelně vybírá daň na lidských životech. Zabíjí především extrémní nadmořská výška, prudké změny počasí, laviny, podchlazení nebo výšková nemoc. Právě zde v červenci roku 2008 zmizela česká horolezkyně Mária Chmelařová ze Šumperka.
Dobře připravená, přesto bez šance
Mária Chmelařová nebyla začátečnice. Byla členkou šumperského horolezeckého oddílu Horal, věnovala se také orientačnímu běhu a před expedicí absolvovala aklimatizační pobyt v Alpách. Podle kolegů odjížděla do Kyrgyzstánu výborně připravená.
„Byla sportovkyně tělem i duší, vždy jednala s rozvahou. Určitě neriskovala, ale pravděpodobně zde nastala kombinace různých špatných faktorů,“ uvedl její kolega Pavel Ševčík.
Na konci června odletěla společně s dalšími členy expedice pořádané cestovními kancelářemi Alpina a Horal. 12. července se spolu s Alenou Vejsadovou vydala z posledního výškového tábora směrem k vrcholu. Na vrchol Pik Lenina ale ženy do večera vystoupat nestačily, proto si vybudovaly malou jeskyni ve sněhovém svahu, kde zůstaly do druhého dne. Chyběly jim ovšem zásoby jídla, vody i dostatečné vybavení. Následující den se rozhodly pro výstup až na vrchol, místo aby se vrátily do základního tábora. Během postupu přestala Mária Chmelařová vidět, dostala sněžnou slepotu, stěžovala si, že jí je zima a byla ve špatném fyzickém i psychickém stavu.
Alena Vejsadová se pokusila přivolat pomoc mobilním telefonem, ale přístroj byl bez signálu. Po domluvě s Chmelařovou proto sestoupila do základního tábora, aby přivedla záchranu.
Jenže čas začal pracovat proti nim. Ostatní členové expedice byli po vlastním výstupu vyčerpaní, další lidé v oblasti nebyli dostatečně aklimatizovaní a vrtulník nemohl kvůli výšce a počasí zasáhnout. Navíc se rychle zhoršilo počasí a během dvou nocí napadlo přibližně 35 centimetrů nového sněhu. Šumperská horolezkyně zůstala pod vrcholem, pátrání kyrgyzských záchranářů bylo neúspěšné.
Příběh Marie Chmelařové má mrazivou souvislost s historií stejné hory. Pik Lenina totiž patří k místům, kde se odehrálo jedno z nejhorších neštěstí světového horolezectví.
Hora, která už jednou pohřbila desítky lidí
Dne 13. července 1990 zasáhlo oblast zemětřesení v Afghánistánu, které uvolnilo obrovskou lavinu. Ta během několika vteřin smetla druhý výškový tábor mezinárodní expedice ve výšce asi 5300 metrů. Zahynulo 43 horolezců z více než dvaceti zemí světa, mezi nimi také šest občanů tehdejšího Československa.
Katastrofu přežili pouze dva muži – Rus Alexej Koreň a slovenský horolezec Miroslav Grozman, kterému se podařilo s omrzlinami sejít do nižšího tábora. Pátrání po obětech trvalo celé týdny, ale záchranářům se podařilo nalézt jen čtyři těla. Ostatní zůstali pohřbeni pod ledem a sněhem.
Teprve v posledních době začal ledovec vydávat svá tajemství. Kvůli ústupu ledu kyrgyzské úřady po osmnácti letech oznámily nález ostatků desítek horolezců, kteří pod lavinou tehdy zahynuli.
Nejtěžší je výška, ne skála
Přestože je Pik Lenina považován za jednu z technicky nejjednodušších sedmitisícovek, jeho hlavním nepřítelem není samotné lezení. Nadmořská výška přes sedm tisíc metrů znamená nedostatek kyslíku, rychlé vyčerpání organismu a vysoké riziko podchlazení i výškové nemoci.
Sněžná slepota, patří mezi nejzávažnější komplikace vysokohorských výstupů. Silné ultrafialové záření odražené od sněhu může během krátké doby poškodit rohovku natolik, že postižený téměř nebo úplně ztratí zrak. Ve výšce kolem sedmi tisíc metrů, kde každý krok stojí obrovské množství sil, může být takový stav fatální.
Právě kombinace sněžné slepoty, vyčerpání, špatného počasí a nemožnosti rychlé záchrany se s největší pravděpodobností stala osudnou i české horolezkyni.
Kolegové z oddílu Horal dodnes zdůrazňují, že Mária Chmelařová byla zkušená, zodpovědná a dobře připravená. Její příběh proto připomíná, že ve velehorách nerozhodují jen zkušenosti a fyzická kondice. Někdy stačí několik hodin nepříznivého počasí nebo jediný zdravotní problém a boj o vrchol se změní v boj o život.
Zdroje:
